Ostravský nájezd na Prahu (No. 6)
Národní divadlo moravskoslezské přijelo do Prahy s inscenací Ivana Vyrypajeva Opilí v režii Lukáše Brutovského. Ve dvouhodinovém představení se šest žen a osm mužů různého věku a sociálního statusu ve variovaných skupinkách opíjí, potkává a konfrontuje své názory na Boha, lásku, lži i život sám. To vše s indispozicí způsobenou alkoholovým opojením.
To, co často začne jako absurdní dialog, například obvinění kocoura ze smrti jeho majitelky, pokračuje debatou o Bohu, jímž je každý z nás, a končí přiznáním k nevěře. Po jednom zhlédnutí může být obtížné pojmout text v celé jeho šíři i hloubce, a to i přes četné humorné pasáže. Smích v Opilých vyvolávají zejména průpovídky vyvolané stavem opilosti, například otázky novomanželky Magdy směrem k manželovi: Máš svatební lože, Lawrenci? A máš ho s sebou? Pracuje se zde ale také s jíž zmíněnou absurditou. Nejen, že dochází k opakováním totožných vět, čímž se dialogy točí neustále v kruhu, ale zároveň vznikají hádky stojící úplně na vodě. Postava mladíka Gabriela, slavícího Maxovu rozlučku se svobodou společně s třemi dalšími přáteli a prostitutkou, se dušuje, že jeho bratr, katolický kněz, mu vyprávěl o šeptání Boha v srdcích lidí. Když se nějakou dobu toto téma rozvíjí, prohlásí Max: Klid, klid. Gabriel žádnýho bratra nemá, dělal si srandu. Vášnivý rozhovor pak pokračuje dál, aniž by se jakkoliv vyjasnilo, zda bratr, katolický kněz, existuje, či nikoliv. A možná na tom ve výsledku vůbec nezáleží.
Komickou se chvílemi stává i pohybová složka inscenace. I přesto že stísněný prostor ohraničený holou železnou konstrukcí a čtrnácti židlemi s tanečním baletizolem na podlaze neposkytuje příliš možností, občas tu dochází až k akrobatickým pádům, zvedačkám a variacím. Zároveň stojí za zmínku, že ve většině případů se hercům drží udržet opilecký pohyb přesně na hranici snesitelnosti a nesklouzávat do laciného motání se po jevišti.
Každá vtipná hláška je ale vždy vykoupena, buď monologem, zabývajícím se otázkami svobody, která možná neznamená patřit sobě, ale odevzdat se nebo rozsáhlou promluvou, jež končí slovy: Jestliže miluješ, tak žiješ, a jestli ne, tak jsi jen kus zasranýho polystyrenu, nic víc. Herci se navíc při těchto více či méně filosofických replikách obrací přímo na publikum. V důsledku toho může samozřejmě dojít k ještě většímu účinku verbalizované myšlenky. Vzhledem k abstraktnosti témat ale inscenace často balancuje na úplné hranici klišé. Není totiž jednoduché přesvědčivě a s naprostou vážností přenést na diváka důmyslný a složitý text Ivana Vyrypajeva plný abstraktních témat.
Opilí Ivana Vyrypajeva jsou nelichotivým podobenstvím o světě a lidech, kteří v něm žijí (Kateřina Vainarová, Renata Klemensová, Petr Houska a David Viktora). Foto archiv
V úvodu představení sedí všichni herci na jevišti a přihlíží svým spoluhráčům. Když vybraná skupina herců odehraje svůj part, opustí jeviště. Po přestávce se princip obrací. Obměněné skupiny přichází na nejprve prázdnou scénu a postupně opět zaplňují všechna místa. V poslední situaci spolu rozmlouvají prostitutka Róza a ředitel filmového festivalu Mark o nutnosti člověka odevzdat vše, co si kdy vzal a přestat lhát, neboť teprve tím dojde ke skutečné svobodě. Když se Róza ptá, kdo by něco takového dokázal, odpovídá jí Mark: Kdo ví, Rózo. Třeba Ježíš Kristus. V závěru se usadí mezi ostatní a Róza pronáší poslední otázku: Hej, Marku? Ty jsi Ježíš Kristus? Odpovědí je jí Markovo rozhodné: Jo. Předtím, než scéna potemní se všichni herci sesunou na svých židlích tak, aby mohly zaujmout pozici s nataženýma nohama a rozpaženýma rukama. Jak říká v první půlce Gustav: My všichni jsme tělo Boha.
Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Ivan Vyrypajev: Opilí. Překlad Tereza Krčálová, Režie Lukáš Brutovský, Dramaturgie Sylvie Vůjtková, Scéna Juraj Kuchárek, Kostýmy Zuzana Hudáková, Hudba Lukáš Brutovský, Inspicient Iveta Dienešová, Text sleduje Hana Heralová. Premiéra 16. března 2019 v Divadle „12“, Ostrava. Psáno z uvedení na přehlídce Ostrava v Praze 3. listopadu 2019 v Divadle v Celetné.
///
Více o festivalu Ostrava v Praze na i-DN:
…
Komentáře k článku: Ostravský nájezd na Prahu (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
