Divadelní noviny > Burza Festivaly
Ostravský sen – vystoupat z dolů do divadla?
Dream Factory se nezadržitelně rozrůstá a bohužel se také stále více začíná podobat jiným českým festivalům. Hlavní programovou linii tvoří svezené produkce, v nichž vystupují hvězdy, nebo ty pochválené a oceněné. Výběr inscenací z Divadla v Dlouhé, Dejvického divadla, Divadla Na zábradlí, Ungeltu či Reduty není příliš velký dramaturgický počin. I když Eyolfek, Racek, Denně, Deštivé dny a Nenápadný půvab buržoazie jsou vpravdě reprezentativní inscenace.
Snímek ze zákulisí – Richard Krajčo se připravuje na Deštivé dny FOTO ARCHIV FESTIVALU
Proti tomuto výběru vlastně ani soudný člověk nemůže nic namítat. Dotace na tento festival jsou mnohem nižší než například na Divadelní Floru v Olomouci či na Festival evropských regionů v Hradci, a tak platící diváky festival opravdu potřebuje. Ale letos se k „serióznímu“ dramaturgickému výběru toho nejlepšího z českých a moravských luhů (bohužel především z Prahy a Brna) přidalo i konvenční prostředí divadelních a jinak kulturních sálů.
Jedinečnost tohoto festivalu vždy spočívala v místě konání. Většina festivalových představení v minulých ročnících probíhala v industriálním prostředí Dolu Hlubina. Zázemí pro herce a mnohdy i pro diváky nebylo vrcholem komfortu, ale na druhou stranu třeba loňské představení Europeany a Péráka dostaly hardcorový punc. Možná kvůli technickým nedostatkům… Příští rok snad bude rekonstrukce areálu dokončena a festival se opět vrátí tam, odkud vzešel.
To všechno jsou však drobné nářky diváka, který většinu přivezených produkcí již znal. Matěj Antoš psal festivalové reflexe na internetové stránky Divadelních novin a Tichý Tarzan, Nenápadný půvab buržoazie a Černá zrcadla patřily k jeho největším divadelním zážitkům. Naopak se zcela minul s Divadlem Gočár Miloše Orsona Štědroně a Jana Nebeského. Možná tedy má úvodní slova naznačující, že festivalový tým příliš sází na jistotu, jsou úplně mimo. V divadle žádná jistota neplatí…
Inscenace Černá zrcadla v režii Kathariny Schmitt, která patří do stáje Studia Hrdinů, skvostně reprezentují alternativní linku festivalového programu. Paradoxně to však byla jen z nouze ctnost – tedy náhradní představení za Den opričníka, jelikož výborný herec Karel Dobrý už podruhé do Ostravy nepřijel (loni odpadl Buzní kříz z MeetFactory kvůli zranění, letos Dobrému cestu zhatily vážné rodinné důvody).
Paranoidní člověk by mohl mít pocit, že Ostravu nemá rád. Festivalový průvodce tvrdí, že dramatik Petr Kolečko Ostravu rád má. A Ostrava má ráda Petra Kolečka. Ale tak jednoznačné to nebude. Jak pravila ostravská divačka po zhlédnutí jeho Vinnetoua, Zakázaného uvolnění a Federera – Nadala: Petr Kolečko je Zdeněk Troška českého divadla…
Abych nebyla nespravedlivá ve zpochybňování práva festivalu na označení „přehlídka činoherního a alternativního divadla“ – ve Staré Aréně se pár festivalových „obskurností“ (jak jsem pracovně dané produkce označila) našlo. Především filmovo-(trochu)divadelní Pokus zhrzeného a značně unaveného Blaho Uhlára a recitační sci-fi performance Mrkev v řiti a křik zatím nezhrzeného Martina Macháčka.
A velice příjemným bonusem pro mimoostravské (pravda, bylo nás asi pět) byla Ostravské sekce. V jejím rámci byly uvedeny inscenace ze všech ostravských divadel – tedy Pestré vrstvy a Mrzák inishmaanský od Bezručů, Hráči z Arény, Sen noci svatojánské ND moravskoslezského a Šaryk vzpomíná Divadla loutek. Příští červen se bude konat nekulatý šestý ročník festivalu, možná v dolech, možná v divadlech. V duchu poslední inscenace Národního divadla – Zahradní slavnosti se chce zvolat: Ostravská divadelní slavnost patří všem. I když spíláme.
Komentáře k článku: Ostravský sen – vystoupat z dolů do divadla?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
