Osudy Karola Sidona ve vltavských Osudech
K premiérové nabídce stanice Vltava patřily na přelomu července a srpna desetidílné Osudy scenáristy, spisovatele, dramatika a vrchního zemského a pražského rabína Karola Sidona uvedené při příležitosti jeho sedmdesátých narozenin.
Autentické vzpomínky v Sidonově osobitém podání přibližují nejvýraznější momenty jeho života. Otevřeně hovoří o svých životních „omylech“, politických názorech i rodinných vztazích, popisuje výjimečná setkání s představiteli judaismu i jejich vliv na jeho další životní směřování. Dotýká se tragických událostí z dětství, kdy jako dvouletý chlapec přichází o otce, který umírá v koncentračním táboře v Terezíně. Vzpomíná ale i na příjemné chvíle dětských let prožité na pražské periferii, na oblíbené kreslení nebo na krasojízdu v pankráckém cyklistickém klubu. Přibližuje také svoje prožitky z let, kdy byl po podpisu Charty 77 z politických důvodů nucen k vystěhování se ze své domoviny, a jak se jako exulant sžíval v německém Heidelbergu s novým prostředím. Popisuje zážitky z uprchlického tábora, které pozměnily nejen jeho pohled na přistěhovalce a jejich problémy, ale ovlivnily i hledání jeho vlastního místa ve společnosti. Životní nadhled a společenský i kulturní rozhled vyprávění Karola Sidona umocňují, jeho povznesený smích, který zazníval ve všech dílech, vyvolával pocit vzájemné blízkosti i „lehkosti bytí“. Osudy Karola Sidona jsou cenným svědectvím o životě jedné významné osobnosti, ale zároveň mohou být i inspirací, jak přistupovat k osudům vlastním.
Český rozhlas při příležitosti Sidonova životního jubilea uvedl také jeho rozhlasovou hru Třináct okenv rámci cyklu Klub rozhlasové hry. Osudy Karola Sidona se i v osudu této hry zrcadlí. V letech 1960–1964 vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU, poté pracoval jako dramaturg animovaných filmů ve Studiu kreslených a loutkových filmů Jiřího Trnky, byl redaktorem Literárních listů, přispíval do periodik Film a doba, Filmové a televizní noviny, Divadlo a dalších. Věnoval se rovněž dramatické a prozaické tvorbě, ale v sedmdesátých a osmdesátých letech již nemohl svá díla publikovat. Texty vznikající v těchto letech vycházely v samizdatu, naděje na realizaci dramatických děl však byla mizivá. Rozhlasová hra Třináct okense tak svého nastudování dočkala až třináct let po svém napsání. V roce 1991 ji s Viktorem Preissem v hlavní roli spisovatele Arna Goldsteina nastudoval režisér Jiří Horčička. Hra se řadí k existenciálně-psychologicky laděným dílům autora, objevuje se motiv smrti a hledání identity. Hlavní postava pohybující se mezi realitou a světem vzpomínek a snu nepřímo pátrá po vlastní totožnosti. V probleskujících momentech reality se vynořují zlomové, klíčové zážitky z dětství poznamenaného údělem židovství, deptající prázdnota z neutěšených rodinných vztahů i devastující prožitky plynoucí z konfliktu s totalitní mocí. Niterné pochody spisovatele Goldsteina jsou v hereckém výkonu Viktora Preisse jasně čitelné. Obrazy z dětství vynořující se z Goldsteinova podvědomí a vracející ho do společnosti jeho tehdejších vrstevníků, působí navzdory slyšitelnému kontrastu dětských hlasů s hlasem dospělého člověka přirozeně. Viktor Preiss v žádném okamžiku nesklouzne k přehrávání dětského hlásku, přesto se jeho Goldstein vždy stává skutečným dítětem a stejně tak pravdivý je i ve všech ostatních momentech hry. Režiséru Horčičkovi se vedle výborného hereckého obsazení (dále např. Jana Paulová, Blanka Bohdanová, Jan Teplý) podařilo udržet v inscenaci spád, tajemno i napětí. Rozhlasová hra Třináct oken se tak stala důstojným reprezentantem tvorby Karola Sidona. Letní připomenutí jeho osudů a tvorby evokující existenciální témata vede k zastavení a zamyšlení se i nad vlastním životem.
Komentáře k článku: Osudy Karola Sidona ve vltavských Osudech
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
