Divadelní noviny > Názory – Glosy
Osvobození
Vezmeme-li člověku jeho základní životní potřeby, vždy nakonec začne poslouchat. Je to pud přežití, který vítězí nad smrtí, je to zázrak bytí, který žije i v té nejhorší lidské mizerii. Je to naše přirozenost, je to život sám…
Ale i když takový člověk začne poslouchat, nikdy nezapomene na to, že byl okraden.
V Novém světě se vzbouřili černoši, paní Kroupová, řekla poněkud konspirativně paní Michálková své kolegyni v práci, kam už zase obě, ač nerady, mohly docházet. Skladnice v Tescu, to není žádný dream job.
Vím, mám Facebook, zahlásila poněkud důležitě paní Kroupová (to, že má Facebook, ji ještě pořád nepřestalo fascinovat).
No, a co si o tom myslíte? zeptala se Michálková opatrně.
Dyť jsou to potomci otroků, tak se nedivím, že se nasrali, zahučela Kroupová a poškrábala se pod rouškou na bradě. Roušku má od března pořád stejnou, i když už je červen. To paní Michálková je jiná parádnice! Každý týden si bere jinou – hedvábnou, bavlněnou, lněnou, syntetickou. Tu s nápisem LA FIGA si jako jedinou vzala dvakrát, protože ji hodně bavilo, že mohla každému nonšalantně vysvětlovat, že to italsky znamená KOČIČKA. Nakonec si na náhubek tak zvykla, že ho nosí dál i tam, kde nemusí.
Kolegyně Kroupová si ji zkoumavě prohlédla a vrátila jí otázku: A co si o tom myslíte vy, paní Michálková?
Ta se ve své jahodově červené roušce dlouze zamyslela a důležitě řekla: Oni rabují, kradou, zapalují domy i auta… vůbec nerespektují autority! Ti policisté jim říkají: „Rozejděte se!“ A oni se rozběhnou, ale proti nim, paní Kroupová! Proti nim!
Kroupová si hlasitě odfrkla. Pod tou debilní rouškou se tak blbě dejchá, pomyslela si už asi po sté od začátku června, který byl předevčírem.
No, řekla, prostě v nich bouchly saze… a teď to nemyslím nějak politicko-rasisticky, paní Michálková, vysvětlila raději Kroupová. Jsou lidé, před kterými můžete mluvit o všem. Emma Michálková k nim rozhodně nepatřila.
Nejdřív je prodávali na tržištích jako kusy nábytku, pokračovala Kroupová, pak se nemohli ani vyčůrat tam, kde čůrali bílí, a nakonec těm bělochům ještě měli tleskat za to, že je na ty svoje hajzlíky konečně laskavě pustili.
Paní Michálková zamrkala svýma zelenýma očkama a trochu zalitovala, že to téma vůbec otvírala.
Každej utlačovanej se jednou nasere, paní Michálková, každej! zabublala Kroupová pod svojí sepranou hnědou rouškou, kterou jí ušili skauti z Bruntálu. Já jsem například nasraná od tý chvíle, co mi někdo tvrdí, že když mě přidusí kusem hadru, tak že budu chránit sebe a ještě všechny okolo. To mi můj selskej rozum prostě nebere.
Ano, vy jste takový problémový typ, řekla spíše pro sebe paní Michálková.
Já si myslím, že tu stádnost v sobě máme z toho, jak jíme zvířata, který týráme v koncentrácích, dál si vedla svou paní Kroupová. Já jím už roky jenom rostliny a občas zvěřinu a pozoruju na sobě nějakou zvýšenou potřebu lesa a svobody, ale možná jsem tu potřebu měla dycky, a proto jím víc rostliny a zvěřinu… mudrovala Kroupová.
Paní Michálková si olízla rty (pod látkou, takže jako by se nestalo) a všimla si, že svoji kolegyni trochu přestala poslouchat.
Je to průser, ne že ne! řekla Kroupová a v jakémsi svém zamyšlení (anebo to bylo tím dusnem?) si pomalu sundala svoji roušku. Dyť to je jen malej krůček od války… To, čím jsem si ale jistá, je, že se teď nějak v každým z nás osvobozuje všechno, co kdy bylo zotročený, zadupaný, ponížený, zneužitý, a že se probudila obrovská síla, paní Michálková, taková bizoní síla…
Bizoní? zopakovala Michálková, která však myslela jen na to, jak té přechytralé Kroupové sdělit, že porušuje nařízení vlády a ať si sakra okamžitě nasadí tu svou ušmudlanou roušku! Už tak dost, že mezi sebou teď rozhodně nemají dva metry povinného prostoru!
Krávy, kuřata, prasata, krůty, týraný ženy, muži, děti, indiáni, pokračovala tiše Kroupová, koneckonců i já, co už pátým rokem chodím do práce, která mě vůbec nebaví. Všichni ji v srdci ucítíme, tu bizoní sílu. Všichni.
A pak se ta paní skladnice mírně usmála, protože si představila tisíce svobodných bizonů pádících prérií.
4. června 2020, Brno, Česká republika
Komentáře k článku: Osvobození
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
