Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Osvobozený Semafor

    K Osvobozenému divadlu se Suchý se Šlitrem hlásili od počátků své divadelní tvorby. Bylo pro ně celoživotní láskou a velkým vzorem, což veřejně stvrzovala i dedikace autorů v programu k nejslavnější semaforské inscenaci 60. let, kabaretu Jonáš a tingl tangl: Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi, svým pánům učitelům. Že bylo i zdrojem inspirace teď názorně předvádějí Jiří Suchý a Jitka Molavcová se svou mladou partou v leporelu Osvobozené divadlo Semafor, jež mělo – symbolicky – premiéru v předvečer nedožitých Šlitrových devadesátin. A tak v něm třeba uslyšíte Voskovcova, Werichova a Ježkova Golema v „konfrontaci“ s Golemem S+Š či Civilizaci V+W+J následovanou písničkou Plná hrst, v níž S+Š pojednali podobné téma v jiných kulturně společenských souvislostech. Anebo: zeboucí Chodidla V+W a Píseň nastydlých holek S+Š. Nejde ale o žádnou didaktickou přednášku, nýbrž o kultivovanou a vtipně komentovanou revue, která „odskakuje“ do různých stran, i k semaforským skladbám, jež s odkazem V+W na první poslech nemají nic společného. A přece je cosi souvztažného spojuje: uvolněnost, radost ze života, pocit absolutní svobody alespoň „teď a tady“, v čase a prostoru divadelní scény. A naopak: když Suchý s Molavcovou naléhavě zazpívali Voskovcův a Werichův song z roku 1946 (už s hudbou E. S. Nováčka) Nedáme se otrávit, jakoby předznamenávající konec i té omezené poválečné volnosti, nebyl jsem sám, kdo měl v premiérovém publiku v očích slzy. Suchý s Molavcovou se tu, možná nevědomky, aktuálně dotkli nejistoty našich současných dní.

    Dlužno dodat, že písničky V+W+J a písně S+Š jsou nabízeny v moderních kabátech a i semaforská mládež (Malátný, Říhová, Jedličková, Havel atd.) je zpívá po svém, bez závislosti na původních interpretech. Jestli tyhle „staré pecky“ V+W+J a S+Š, jakkoli zmodernizované a sugestivně zazpívané, budou zajímat i někoho jiného než pamětníky, je ovšem otázka.

    Divadlo Semafor – Jiří Suchý: Osvobozené divadlo Semafor. Režie Jiří Suchý, hudba Jaroslav Ježek, Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Ferdinand Havlík, Paul Misraki. Premiéra 14. února 2014.


    Komentáře k článku: Osvobozený Semafor

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,