Otáčivé hlediště jako ohrožená památka?
Jihočeské divadlo má nově tříletou smlouvu s památkáři na pronájem krumlovské zámecké zahrady, kde hraje před otáčivým hledištěm. Pracovní podmínky jsou ale dlouhodobě neudržitelné, chybí zázemí pro herce i diváky. UNESCO pravděpodobně zařadí příští rok Český Krumlov na seznam ohrožených památek, protože stále ze zámecké zahrady neodstranil nynější točnu, řekla ČTK Martina Schlegelová, která bude od ledna ředitelkou Jihočeského divadla. Památkáři a UNESCO dlouhodobě kritizují, že točna je v zahradě.
Otáčivé hlediště v Českém Krumlově se již připravuje na příští sezonu. Foto: otacivehlediste.cz
Nové otáčivé hlediště bude stát nejdřív za deset let. Náklady mohou být až dvě miliardy Kč. Mělo by být v bývalém zámeckém zahradnictví, řekl v červnu jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS). Stát letos čelí zesílenému tlaku od UNESCO, aby doložil, jak bude problém řešit, řekl již dříve ministr kultury Martin Baxa (ODS).
Zvyšuje se tlak, protože UNESCO velmi pravděpodobně zařadí Český Krumlov na seznam ohrožených památek. Zatím se to nestalo, protože UNESCO si myslí, že dodržíme smlouvu a otáčivé hlediště příští rok odstraníme. To se nestane. S památkáři máme smlouvu (o pronájmu části zahrady) prodlouženou na tři roky, to se ale velmi výrazně kříží s tím, co si myslí UNESCO. Ta situace se stává špatně udržitelnou, řekla Schlegelová.
Zástupci státu, měst České Budějovice a Český Krumlov, kraje a divadla by měli v nejbližších měsících podepsat memorandum o spolupráci na přípravě nové točny. Měla by být v bývalém zahradnictví za zámeckou zahradou. Než bude hotová, mělo by se hrát na té nynější v zahradě.
Památkáři již opravili letohrádek Bellarie, kde mívá divadlo zázemí. Na jaře tam otevřou novou prohlídkovou trasu. Zkracuje se nám tak sezona. Setrvání hlediště v zahradě je neúnosné z hlediska našeho provozu. A pracovní podmínky jsou absolutně neudržitelné. Tam je jedna sprcha, takže když je operní inscenace, ve které účinkuje 180 lidí, tak mají jednu sprchu. Hlavně je příšerné zázemí pro diváky: platí poměrně drahé vstupné, pak se na nás zlobí, že musí platit za parkoviště. A chodí na toaletu do subjektu, který nám nepatří a chce po nich peníze, řekla Schlegelová.
Na točnu se vejde kolem 650 lidí. Nová by mohla mít až 900 míst. Divadlu by to pomohlo, protože hlavně víkendová představení se rychle vyprodají. Když si chtějí lidé byť dva měsíce dopředu koupit lístky, tak už nemají šanci. Je to škoda, protože zájem je enormní, řekla budoucí ředitelka.
Jihočeské divadlo přilákalo letos v létě na otáčivé hlediště 49.191 lidí. Jde o čísla, do nichž divadlo nepočítá návštěvnost veřejných generálních zkoušek. Tržby byly 46,9 milionu Kč. Točna v Krumlově přináší divadlu čtyři pětiny všech tržeb.
Komentáře k článku: Otáčivé hlediště jako ohrožená památka?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Bláha
Ohrožená památka čeho nebo na co?
Točna dlouhodobě parazituje na kvalitách zámecké zahrady, ze které si hodně bere, ale nic jí nevrací, a ještě se diví, že tam má špatné zázemí? (Formulace „UNESCO si myslí, že dodržíme smlouvu… To se nestane.“ je ovšem krásná. Dost to o celé věci a o přístupu divadla k jeho nedobrovolnému hostiteli vypovídá 🙂 )
03.01.2024 (17.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Otáčivé hlediště
je v zahradě přes 60 let a hodně prospělo Českému Krumlovu a troufnu si říct, že i zahradě samé. Slovo parazituje je tedy hodně přes čáru. Spíš by bylo zajímavé vrátit se k tomu, jak se do materiálů pro UNESCO dostala informace, že divadlo bude ze zahrady odstraněno, protože i to byla proklamace, která nebyla reálně podložena. Ale za situaci nemůže Jihočeské divadlo, řešení problému je v kompetenci měst Český Krumlov a České Budějovice, a na Ministerstvu kultury a Jihočeském kraji, samo divadlo se řadu let snaží iniciovat novou a plně vybavenou točnu jinde, nejspíš v Kvítkově zahradnictví hned za zámeckou zahradou, protože bez zázemí pro divadelníky a pro návštěvníky se už provoz na točně opravdu neobejde.
Mimochodem, už prakticky dohodnuté řešení úplně zbořil ministr kultury Staněk siláckým gestem, že točna v zahradě zůstane bez ohledu na závazky vůči UNESCO – ano, tahle silácká gesta politiků už se také opakují řadu let. Hlavně nikdo nechtěl do řešení vložit mnohamilionové, co já vím, možná už miliardové prostředky. Protože čím déle se řešení odkládalo, tím se samozřejmě prodražovalo. Ale stejně silácké je tvrzení, že divadlo (Jihočeské divadlo) parazituje na zámecké zahradě.
06.01.2024 (0.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Bernátek
Dobrý den,
domnívám se, že pan Bláha reaguje také na absurdní titulek článku, který možná vznikl s dobrým (ironickým?) záměrem, ale v důsledku celý problém převrací na hlavu a mate. Je to právě historické centrum Českého Krumlova včetně zámku a jeho zahrady, jehož kvality točna ohrožuje – což je i podstata celého textu a celé této vleklé kauzy. Když se na konci 80. let a začátku 90. let jednalo o stavě nové točny – která byla lišácky vedená jako rekonstrukce té stávající – nesouhlasila s ní správa zámku, ministerstvo kultury, Státní ústav památkové péče i autor myšlenky otáčivého hlediště Joan Brems (i když z jiných důvodů než památkáři).
O přínosu točny, jejího umístění a její estetické závislosti na kvalitách okolí se vedou spory od začátku. Nová stavba a její příprava na přelomu 80. a 90. let probíhala navíc v extrémně citlivých souvislostech: v době prohlášení krumlovského zámku za národní kulturní památku a zápisu historického centra na seznam UNESCO.
Kéž byste doplnil, co je oním přínosem pro zahradu, protože na to jsem dosud nikde nenarazil. Otáčivé jeviště a jeho program byl přínosem pro jihočeské publikum, protože velice záhy od svého vzniku jej začali masově navštěvovat lidé, kteří běžně do divadla vůbec nechodili, dělníci, venkované atd. Už v 60. letech najdete příměry k lidové populární zábavě atd. Netvrdím, že je tomu tak stoprocentně teď, ale dramaturgie zde má svá velká omezení a umělecké výsledky celého principu otáčivého hlediště v točně sporné. Proto si myslím, že slovo parazit je na místě – a to i když odmyslíme jeho hanlivý rozměr a využijeme jeho původní vědecký význam: jde o soužití, ale nevyvážené, protože na úkor hostitele.
Pan Bláha tento vztah vystihl: točna si ze zahrady hodně bere, ale nic ji nevrací. Souhlasím s Vámi, že v celé kauze jsou jiní aktéři, kteří mají máslo na hlavě, a nemá smysl házet vinu na Jihočeské divadlo, jak píšete. Proto otáčivé hlediště stále zůstává traumatickým paradoxem: ne příliš náročnou letní zábavou a dramaturgickým oříškem, penězi v rozpočtu i chybějícími penězi v rozpočtu na přesun jinam, „značkou“ Krumlova i pomníkem x let hanebných (nejen) politických vytáček. Záleží, z jakého rámu tento paradox vnímáme. Přesto dlouhodobé podvádění UNESCO a nerespektování toho, co bylo památkáři formulováno už na konci 80. let nejde stavět na stejnou „siláckou“ rovinu jako tvrzení o parazitování; ostatně v komentáři nebylo určeno přímo divadlu, ale hlavně točně samotné.
Pokud se věci vyvinou dobře a stát, města, kraj a divadlo uzavřou memorandum a nová točna vznikne jinde, bude možné si představit její jiný smysl než jen vyrábět kasaštyky s odérem přírodního vznešena pro někoho, koho třeba ani současné divadelní umění nezajímá? Vždyť původně zahájila hrou německého antifašisty brechtovského střihu a adaptací Hugova románu o krutosti a mocichtivosti vyšších společenských tříd, tělesné jinakosti a únikové zábavě. Bude možné představit si točnu i jinak, jako místo estetického experimentu? Obávám se, že s 900 místy těžko.
(část zdrojů k celé kauze je zde: http://otacivehlediste.ckrumlov.cz/i_dokume.htm)
08.01.2024 (22.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský
Martine,
můžu se zeptat, kolikrát jsi řekněme v posledních 20 letech Otáčivé hlediště navštívil a o co tedy opíráš ty příkré výrazy typu „sporné umělecké výsledky“, „nepříliš náročná letní zábava“, „kasaštyky s odérem přírodního vznešena“ a podobně?
09.01.2024 (7.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Bernátku,
točna vznikla na konci 50. let jako experimentální divadelní prostor, Joan Brems patřil k vyznavačům především německé avantgardy a princip točny zkoumal i mimo zámeckou zahradu, lze snadno dohledat. Se stavbou poslední točny skutečně nesouhlasil, jsem tak stár, že jsem s ním o tom ještě mohl mluvit, současnou podobu točny odmítal jako velikášskou a hlavně nerespektující jeho poslední architektonické návrhy, které neskončily u jednoduché točny, ale u polydimenzionálního řešení. Vskutku se do stávající podoby točny promítly víc komerční než umělecké záměry, nicméně vaše argumenty pro odmítání samotné točny jsou, s odpuštěním naivně humorné, včetně charakteristiky diváků „dělníci, venkované atd.“
Nevím, odkdy chápete své vymezení „od začátku“ se vedou spory: ty se ve skutečnosti vedou až od chvíle, kdy správa zámku, především, chtěla točnu ze zahrady odstranit, tedy od začátku 90. let. A to proto, že s celkem zámeckého areálu měla své plány, právem! Do té doby točna zajišťovala jediný program zahrady, a byla i esteticky ceněna.
Pan ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták dokonce svolal v 90. letech konferenci na téma točna v zahradě, mezinárodní, účastnila se jí i tehdejší ředitelka řekněme odboru historických zahrad UNESCO, která sdělila, že skutečnou výjimečnou hodnotu v České republice má jen Květná zahrada v Kroměříži, a že úředníkům UNESCO je trochu jedno, jak bude zámecká zahrada vypadat, ale že požadují, aby každé historické místo pod patronací UNESCO mělo svou současnou funkci a konkrétní využití, čemuž točna odpovídá.
Také se mi hrubě nelíbí přístup zodpovědných institucí k žádosti odeslané na UNESCO, nejen v okázalém nerespektování slibu, že točna ze zahrady bude odstraněna, ale už v onom samotném slibu, který byl prostě nereálný a sám o sobě tedy vlastně podvodný, byť míněný asi dobře, leč trochu naivně.
Pane Bernátku, soudě z vašich argumentů o historii točny moc nevíte, ale zřejmě ani o její současnosti, protože už řadu let se vedení Jihočeského divadla snaží produkci v zahradě dát výrazný umělecký program, hledá tvůrce, kteří by unikátní prostor nově využili, a hledá i novou dramaturgii.
A co dává točna zahradě? Už přes šedesát let program jejího využití, který má dopad i do atraktivity města Český Krumlov. Kapacita hlediště zhruba odpovídá hledišti Národního divadla (necelých 700 míst) a prakticky stále je vyprodáno – holt se tu dělníkům a venkovanům líbí. Také se mi tu líbí. Ale také se tu líbí renomovaným tvůrcům, kteří reagovali na výzvu vedení divadla, za mnohé jmenujme Jiřího Heřmana, SKUTRy, Davida Radoka, bratry Formany. Je to málo umělecké?
Právě pro rozvíjení takového programu Jihočeské divadlo hledá vyřešení problémů se zázemím točny, pro technologie, divadelníky i diváky, a je už dlouhá léta zřejmé, že v zahradě to možné nebude. Jenže vlastní řešení už není v moci divadla, to může jen vypracovat návrhy řešení, jak udělalo, a starat se o stávající, byť problémovou točnu, jak nejlépe lze. Umělecky i ekonomicky, a popravdě i technologicky. Protože zatím skutečné řešení točny skončilo na neochotě politiků, příklad jsem uvedl, a pak na ekonomické náročnosti, která, obávám se, dnes překročí miliardu.
Co byste, pane Bernátku, doporučil udělat?
09.01.2024 (17.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Tatoušek
Ať je to jak chce,
nedovedu si představit jinou scenérii, než je tato… bez letohrádku atd.
05.01.2024 (21.53), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Otázkou je,
kolik z divadelníků bylo v zahradě přes den, když se nehraje. Ono to skutečně vypadá, jako byste přišli do klidného, malebného, rozjímání nabízejícího kostela a najednou uprostřed něj stál TIR-ák. Takže není divu, že památkáři a někteří návštěvníci chtějí přesun objektu jinam. Nicméně obávám se, že jakýkoli posun (možná i onen kousek mimo zahradu) může pro divadlo znamenat ztrátu důležitého genia loci, kterého právě tato zahrada v dobách představení pro diváky má. V tom velmi rozumím obavám pana Tatouška (pro Jana Šotkovského – byl jsem v posledních letech na představeních Muž dvojvězdy Petra Formana a Da Vinci Petra Zelenky).
Někdy na začátku 90. let jsem se do zahrady jel podívat a byl jsem tehdy velmi pro odstranění Otáčivého hlediště ze zahrady. Je to opravdu pěst na oko, když jdete nádherným a upravovaným parkem a najednou narazíte na tento objekt. Nehledě že zastiňuje letohrádek Bellarie. Teď si ale říkám, že je to vlastně další – svým způsobem už historická – atrakce tohoto místa a že k němu patří asi jako Eiffelova věž patří k Paříži (a že ji mnozí Pařížané také nemohli řadu let vystát).
Problémem je, že stavba je oproti Eiffelce neelegantní a megalomanská a že není vytvořeno dostatečné zázemí jak pro divadelníky, tak i pro oněch oficiálně proponovaných 644 diváků. S tím by se ale mělo počítat, nebudovat v zahradě žádné pevné toalety, šatny, sprchy ani restaurace či stánky na suvenýry (ty se snad nechystají), všechny objekty tohoto typu zbudovat mimo zahradu (anebo nebudovat vůbec) a v zahradě vytvářet takové produkce, které s tímto handicapem počítají. Jak divadelníci, tak diváci. Když jedete na safari, tak tam taky nemáte splachovací záchody…
Takže v současné době se – za sebe – přikláním spíš k tomu Otáčivé hlediště v zahradě nechat. A pokud hledat nějaká řešení, tak přebudovat objekt tak, aby se dal rozebírat. Mimo sezonu stroj nechat v zemi a zakrýt, a co je nad zemí, složit do nejbližší stodoly. Co si vybavuju z diskusí kolem Otáčivého hlediště v 90. letech, tímto systémem fungují i jiná otáčivá hlediště v zahraničí. A svým způsobem i divadlo v Court d´Honneur du Palais des Papes v Avignonu (byť není otáčivé, nicméně na budově také „parazituje“). V červnu se tam naveze technika, zbuduje elevace pro diváky, přinesou židle a nazkouší inscenace a v srpnu se vše zase rozebere a uklidí.
09.01.2024 (23.28), , Trvalý odkaz komentáře,