Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Otevřeno Dokořán 2023, den pátý

    Obě inscenace, které dramaturgie festivalu zařadila na závěrečný večer letošního ročníku, se věnují historii. Muzikál Devět křížů připomíná legendu z okolí Velké Bíteše a 40. léta 16. století. V případě The Legend of Lunetic je to historie vskutku nedávná.

    The Legend of Lunetic. Foto: archiv festivalu

    The Legend of Lunetic

    Jsi moje máma, moje máma

    Kterou já mám nadevše rád

    Jsi jak kouzelná víla, co mi dává

    Chuť se smát

    Vybavila se vám melodie písně Máma, hitu 90. let minulého století, a máte chuť si ji zazpívat? Nebo se zastřelit? Překvapivě obě skupiny, příznivci i odpůrci skupiny Lunetic, se od premiéry v listopadu 2021 scházejí na povětšinou dlouho dopředu vyprodaných reprízách inscenace The Legend of Lunetic v divadle NoD/Roxy v Praze.

    Pro připomenutí a ve stručnosti: Skupinu Lunetic, původně jen taneční, založili v roce 1995 kamarádi Martin Kocián a Aleš Lehký. David Škach a Václav Jelínek později partu rozšířili na zpívající čtveřici. V devadesátém šestém měli „Lunetici“ první koncert a dva roky na to už je znal snad každý (minimálně každý mladý). Holky je milovaly, kluci nenáviděli (nebo jim záviděli), obdivovatelé jiných hudebních žánrů (rock, metal, country apod.) se jim smáli. Přesto byli neskutečně populárním superprodejným „výrobkem“, což někteří z členů uskupení psychicky neunesli a v roce 2003 se skupina v původním složení rozpadla.

    The Legend of Lunetic. Foto: archiv festivalu

    O tom všem a o době, kdy se to dělo, je The Legend of Lunetic v podání Divadla NoD (No Dimension, v logu mají nekonečno), pražské alternativní scény, která se věnuje výhradně autorskému divadlu. Umělecké vedení tvoří režisér Janek Lesák a dramaturgyně Natálie Preslová, kteří jsou podepsaní i pod nostalgickým výletem do „devadesátek“. V době vzniku kapely bylo autorům sedm, ale největší mánie okolo Lunetiků je asi už zasáhla naplno. A tak v rámci představení zazní i jejich více či méně uvěřitelné vzpomínky na skupinu.

    Martina Kociána hraje Láďa Karda, Vaška Jelínka Janek Lesák, Aleše Lehkého Martin Cikán a Davida Škacha Jan Strýček. The Legend of Lunetic je energické vtipné představení s výbornými tanečními výkony. Dívky, které si před dvaceti lety na zeď pokojíku lepily plakáty kluků z Luneticu (vytržené z časopisu Bravo) se stejně rozzářenýma očima sledovali protagonisty inscenace. A všichni dohromady se dobře bavili, i různými připomínkami té doby. Třeba ty „ohozy“! To jsme fakt nosili!

    Jak přijímá The Legend of Lunetic ten, kdo na devadesátky ještě vzpomínky nemá nebo se ho sláva skupiny Lunetic nijak nedotkla? Čert ví.

    Ceny magazínu Musical-opereta za rok 2022 šéfredaktor magazínu Vítězslav Sladký a jeho vydavatelka Jana Čedíková, moderoval Jan Šotkovský. Foto: archiv festivalu

    Ceny magazínu Musical-opereta

    Před závěrečným představením letošního festivalu Dokořán pro hudební divadlo na jevišti Hudební scény předali Ceny magazínu Musical-opereta za rok 2022 šéfredaktor magazínu Vítězslav Sladký a jeho vydavatelka Jana Čedíková, moderoval Jan Šotkovský.

    Vítěze tří hlavních kategorií poprvé v anketě vybrali hlasující čtenáři. Ti do redakce zaslali rekordních více než 6 600 hlasů, přičemž pro vítěznou herečku, Kristýnu Daňhelovou, hlasovalo 1324 tipujících a učinili ji tím absolutní vítězkou ankety.

    Ve dvou kategoriích o ceně rozhoduje redakční rada magazínu Musical-opereta. Cenu za inscenační počin udělila Producentům NDM Ostrava, a bardem hudebního divadla vyhlásila operetní subretu Ludmilu Machytkovou.

    Ceny magazínu Musical-opereta za rok 2022 moderoval Jan Šotkovský. Foto: archiv festivalu

    Vítězové výročních Cen magazínu Musical-opereta za rok 2022:

    Muzikálový herec roku 2022

    1. Roman Tomeš, Hedwig a její Angry Inch, Freedom Production Praha
    2. Ondřej Studénka, Devět křížů, MDB Brno
    3. Jozef Hruškoci, Fun Home, DJKT Plzeň

    Muzikálová herečka roku 2022

    1. Kristýna Daňhelová, Devět křížů, MDB Brno
    2. Elis Ochmanová, Doktor Faust, Divadlo Na Maninách Praha
    3. Zuzana Benešová, Cherry, Slečna vdova, Jihočeské divadlo České Budějovice

    Muzikálová inscenace roku 2022

    1. Devět křížů, MDB Brno
    2. Fun Home, DJKT Plzeň
    3. Producenti, NDM Ostrava

    Po předání cen zazněl shodou okolností čerstvě oceněný původní historický muzikál Devět křížů z produkce hostitelského Městského divadla Brno. Foto: archiv festivalu

    Devět křížů

    Po předání cen zazněl shodou okolností čerstvě oceněný původní historický muzikál Devět křížů z produkce hostitelského Městského divadla Brno.

    Vypráví legendu o krvavé svatbě, která se (možná) odehrála kolem roku 1540 v malé vísce nedaleko Velké Bíteše. Rychtář Heřman cestou z trhu objevil bezvládné mužské tělo. S pomocníky ho dopravil domů. Mladý cizinec Luka, uherský koňský handlíř, se za čas zotavil a zamiloval se do jeho dcery Elišky, která o něj pečovala. Otec by ji však raději viděl vedle Vavřince, syna místního mlynáře. Luka prosí Heřmana o čas, odjíždí do Uher, aby se vrátil s penězi, které snad statkáře přesvědčí, že se o Elišku dobře postará. Trvá mu to však příliš dlouho, Eliška, pološílená z čekání na Luku, se nechá přemluvit ke sňatku s Vavřincem a Luka se vrací v ten nejméně vhodný den, den svatební. Výsledek? Devět mrtvých těl. Kdo je má na svědomí? Luka či nějaký krutý, záštiplný našeptávač?

    Po předání cen zazněl shodou okolností čerstvě oceněný původní historický muzikál Devět křížů z produkce hostitelského Městského divadla Brno. Foto: archiv festivalu

    Na konci devět zastřelených a v hledišti ticho jako v hrobě. A pak zasloužený potlesk vstoje.

    V takřka detektivním muzikálu z pera Robina Schenka (hudba), Petra Štěpána a Miroslava Ondry v režii Petra Gazdíka, zaujala především velmi uvěřitelná a po všech stránkách obdivuhodná Kristýna Daňhelová (Eliška), Luku ztvárnil Ondřej Studénka, Kudlu spoluautor inscenace Petr Štěpán.

    Napínavý příběh drží pohromadě i díky (jen o málo) menším rolím. Vtipné poznámky moudré tety Adléty (Alena Antalová) odlehčí situaci, obrátí list, někdy působí jako zdvižený prst, pozor, takhle ne. Milan Němec coby rychtář Heřman a otec Elišky je velmi lidský, v touze po spravedlnosti občas chybuje. Prostě jako člověk. Jan Apolenář ztvárnil roli Hrbatého tak, že člověk touží pohladit ho a počastovat dobrým slovem.

    Pokud by vás příběh převyprávěný Brňany na muzikálové scéně inspiroval k návštěvě místa, o kterém se na Moravě vyprávěly pověsti a zpívaly kramářské písně, a které připomíná řada devíti dřevěných křížů, vězte, že ho nenajdete u známé dálniční odpočívky Devět křížů, ale kousek za exitem 168 u parkoviště Lesní Hluboké (směr Velká Bíteš).


    Komentáře k článku: Otevřeno Dokořán 2023, den pátý

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,