Otevřeno Dokořán, den třetí 12. června
Lindo hop! Aneb Pingls a tančírna
Revue, groteska, kabaret. Nejen Paříž měla Moulin Rouge, Berlín Buntes Theater a Mnichov Elf Scharfrichter. V Praze k nejznámějším patřily Kabaret U Fleků, Červená sedma, Rokoko… Karel Hašler, Jára Kohout, Eduard Bass, Vlasta Burian. Večerní Brno bylo baštou kabaretu a estrády dokonce i za socialismu. Pak náhle jakoby zájem opadl, a nové podniky začaly vznikat až poměrně nedávno – Darling Cabaret, Theatre Royal, Cabaret Cariosa… Velký boom zažívá na mnoha místech i burleska. Dráždivá atmosféra, erotické dusno.
Představení Pingls aneb Hot Café Revue pohybového divadlo Lindo, hop! a Originálního Pražského Synkopického Orchestru ovšem představuje laskavý návrat do tančíren 20. let minulého století. Na festival Dokořán určitě patří, neboť ukazuje, jak je hudební divadlo mnohovrstevnaté… Výpravná a nádherně vtipná My Fair Lady (jak jinak, než ze Zelňáku), činoherně – muzikálová Špinarka, hudební klauniáda Trio, anebo téměř snový komorní Lazarus Davida Bowieho. Tak odlišné tituly mohli diváci v první půli festivalu na jednom místě vidět.
Představení nonverbálního divadla Pingls aneb Hot Café Revue na první pohled i poslech zaujme pohodovou atmosférou. Skeče choreografa Martina Packa jsou vtipné, laskavé, příběh je protknutý chaplinovskou komikou. Publikum bylo svědkem krátkých příběhů, které se odehrávají jak při setkání u šálku kávy, tak mezi obsluhou kavárny. Milostné avantýry, rivalita číšníků, nesmělé první rande nebo rvačka o dámu. A také nefalšovaná dortová bitva jako ze správné filmové grotesky.
Ovšem tohle vše by neznamenalo nic bez Originálního Pražského Synkopického Orchestru. Ten „jazzuje“ a swinguje skutečně skvěle, autenticky a za použití dobových hudebních nástrojů. Chvílemi hraje až strojově přesně, hned zas improvizuje, mnohdy v interakci s herci a tanečníky. Všechny scény jsou rychlé, pádné, prvorepublikově jemné a dobově přirozené. Připomínají lehce zaprášenou éru elegance a galantnosti.
Druhá polovina představení je takzvaně interaktivní, byť se všichni tomuto pojmenování tvrdošíjně na oko brání. Prvorepubliková tančírna. Dámy a pánové, kapela hraje pro vás. Pojďte na divadelní parket… Zadejte se. A zde to, v českých poměrech, samozřejmě malinko drhne, publikum chce být baveno, ne se samo bavit. Stále nejsme těmi Bavoráky, kteří se kývajíce do rytmu s půllitrem v ruce ženou na parket. Prodleva v zábavě je ovšem kratičká, než se aktérům téhle revue povede vytáhnout na jeviště první dva tři taneční páry. Pak už jazz a swing šije nohama snad všem. Krásně hravé představení, které vás občerství jako ta nejlahodnější vanilková zmrzlina!
Co tón, to Cón
Nedělní večer patřil Karlovi Cónovi, respektive koncertu k jeho loňským sedmdesátinám (nar. 12. září 1951 v Košicích). Všestranný hudebník tady působí řadu let nejen jako dirigent orchestru Městského divadla Brno, ale také coby dvorní hudební skladatel, úpravce a výborný klavírista. A zároveň autor mnoha instrumentací a aranží.
Nejpozoruhodnější je jeho činnost skladatelská, které se věnoval už před svým profesním příchodem do Brna. Na přelomu 60. a 70. komponoval především komorní skladby, později jej zlákal svět pohádek a hudebních komedií. Pro různá česká divadla je psal podobně obratně, jako například v Plzni slavný operetní dirigent J. O. Karel.
Uplatnění pro své hudebně komediální nápady naplno našel ve spolupráci s autorskou trojicí Stanislav Slovák, Petr Štěpán a Jan Šotkovský. Společně napsali nejprve už kultovní novou verzi Sněhurky a sedmi trpaslíků, pak následovaly hry pro Biskupský dvůr, jako Baron Trenck, Mendel aneb vzpoura hrášků, Brněnské kolo. A také nekorektní hudební féerii Osmyčky.
Koncert složený z tvorby Karla Cóna snad nemohl ani odstartovat jiný song, než Trpaslíci jdou do práce. Po dalších skladbách Sněhurku vystřídal Cónův další pozoruhodně vtipný skladatelský počin, miniopera Macbeth, jejíž celý děj proběhne během třinácti minut. Následně diváky dostávaly do varu ty největší pecky z Mendela, Barona Trencka, Napoleona a zejména z hudební komedie Osmyčky. Přišla také celá řada gratulantů z Městského (Jan Šotkovský, Stano Slovák, Zdena Herfortová, Andrea Zelová, Markéta Sedláčková….) i od „sousedů“ z Národního.
Celý krásný večer pak uzavřel Karlův velký jig, nebo-li medley z medley. Početný orchestr Městského divadla Brno šlapal jako dobře seřízený hodinový stroj, bylo krásně teplo, prosecco teklo proudem a všichni si připadali lehce, jako v povedené operetě. Nebo v muzikálu. Genius loci divadelního dvora opět zafungoval. Přidáváme se ke gratulantům a ať Vám to Karle, novopečený barde muzikálu, pořád hraje!
Komentáře k článku: Otevřeno Dokořán, den třetí 12. června
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)