Divadelní noviny > Festivaly

Otevřeno Dokořán – den třetí 16. června

Třetí den muzikálového festivalu Dokořán se nesl ve znamení dětí: odpoledne představila Muzikálová škola při Městském divadle Brno výsledek práce svého prvního ročníku, večer pak byl věnován hostování Nové scény Bratislava s inscenací muzikálu Oliver!, tedy jednoho ze světově nejpopulárnějších muzikálových titulů s dětským hlavním představitelem.

Muzikálová škola

Jak informoval v úvodu před představením šéf muzikálového souboru Petr Gazdík, Muzikálová škola při Městském divadle Brno byla založena po úspěšném uvedení inscenace Matilda – resp. po úspěšné přípravě představitelů dětských rolí. Ukázalo se, že divadlo dokáže podobné muzikálové školení pro děti personálně i organizačně zajistit. V červnu 2023 proto proběhly konkurzy, kde z téměř 250 přihlášených bylo vybráno 50 dětí ve věku 6-14 let. Široký tým lektorů pak po celý rok s dětmi pedagogicky pracoval v oborech herectví, zpěvu i tance v rozsahu celkem 6 hodin týdně.

Tvar, který děti zahrály v neděli odpoledne na Činoherní scéně, neměl být podle Gazdíka hotovým představením, nýbrž předvedením práce prvního ročníku kurzu. Zhruba hodinový program zahájila zkrácená verze Lloyd Webberova muzikálu Pískání po větru, adaptovaného pro ansámblovou interpretaci: mluvené i zpívané pasáže byly rozděleny mezi malé účinkující takřka po replice či po verši. Program, jehož byl Gazdík i režisérem, tedy neuváděl v popředí jednotlivé interprety, ale dával příležitost každému z velké skupiny celkem 72 dětí (zmiňovaní výherci konkurzu byli posíleni o děti již dříve účinkující v Matildě) vyzkoušet si fungování na jevišti. Scény z muzikálu dále doplnilo písňové pásmo nazvané Muzikálová smršť, kde se děti mohly vyřádit tanečně. Zejména čísla z muzikálu Mamma Mia! a závěrečné Odbojné děti z Matildy se setkaly s nadšeným energickým ohlasem přítomného rodičovského publika.

Dvacet let Hudební scény

V rámci doprovodného programu festivalu proběhlo v podvečer ve Dvoraně mezi oběma scénami MdB také zahájení výstavy Dvacet let Hudební scény. Jedná se o několik panelů s fotografiemi z inscenací, které Hudební scéna MdB od svého otevření na podzim 2004 uvedla, i se statistikami mapujícími toto období. Za 20 let fungování scény zde bylo uvedeno úctyhodných 81 inscenací, z toho 19 ve světové premiéře. Výstavu zahájil ředitel Městského divadla Stanislav Moša a dramaturgyně Klára Latzková, zpěvem akci proložili sólisté Aleš Slanina, Jiří Mach a Lucie Bergerová. I zde nečekaně dostal prostor dětský živel, když několik holčiček začalo zpěv na pódiu doprovázet spontánním výrazovým tancem, do něhož se účinkující chvílemi i vlídně zapojili a podpořili tak příjemnou atmosféru slunného brněnského odpoledne.

Oliver!

Hlavním bodem nedělního festivalového programu pak bylo bezesporu hostování Nové scény Bratislava na Hudební scéně. Muzikál britského autora Lionela Barta Oliver! z roku 1960 je ve světě často uváděným titulem, českou premiéru měl v roce 2005 právě v Brně, hostující inscenace je pak druhým nastudováním slovenským. Režíroval ji Stanislav Slovák, který tak měl možnost na letošním festivalu Dokořán ukázat hned druhý den po Addamsově rodině další režii.

V Oliverovi se Slovák soustřeďuje na vyprávění samotného příběhu titulního sirotka Olivera Twista – nerozehrává komickou rovinu, kterou text nabízí například ve scénách milostných úkladů vdovy Corneyové či manželství pohřebáků Sowerberryových. Výhodou tohoto přístupu je, že se příběh nerozpadá na jednotlivé epizody, ale získává jednotný tah, kterému jistě napomáhá i flexibilně se přetvářející scéna Petra Hlouška a Jaroslava Milfajta, složená z pojízdných plošin s náznakem úzkých průčelí londýnských domů. V centru pozornosti stojí malý Oliver, kterého ze tří alternací na festivalu ztvárnil 9letý Arthur Haverda. V jeho podání sledujeme mírného, zdvořilého chlapce, jemuž okolní zlé postavy neustálým hubováním jednoznačně křivdí. Jeho Oliver je pozorovatelem okolního dění a zachovává si klid, ať už se kolem něj děje cokoli. Výborně se vyrovnal s pěveckými nároky role. Skvěle si ostatně vedla i celá dětská company, Jonáš Tóda si pak získal publikum v roli rošťáckého Lišáka.

Představení však přímo dominoval suverénní výkon Lukáše Pišty v roli šéfa zlodějské bandy Fagina. Pišta udržuje v každém okamžiku komediální nadsázku a nadhled, pracuje s výraznou stylizací fyzickou i hlasovou. Má shrbená záda, zatuhlá kolena, ale určitě i rychlé prsty – jak můžeme tušit z jeho trhaných pohybů. Chraplavé, úsečné sípání střídá místy v hudebních číslech s nosovým, klasicky posazeným hlasem. Chvíli předstírá pláč, chvíli se oblizuje nad vidinou výdělku, jindy s naprostou bezprostředností komunikuje přímo s publikem. Má nad všemi použitými prostředky totální kontrolu, jeho skrblík-hrbáč je bizarní, zábavnou a současně hluboce pochopitelnou postavou. Při vší té herecké stylizaci nesklouzne k pokleslému parodování židovských stereotypů, za něž byl kárán už Dickens po napsání literární předlohy – na exotický hudební motiv ve svém závěrečném čísle se Pišta nepitvoří, ale vlní se jako kobra před zaklínačem hadů.

Výraznou postavou je také Nancy, jejíž hit „V dobrom aj v zlom som s ním“ dal plně vyniknout hlasovému fondu a intonační jistotě Lenky Machciníkové. Trochu obtížnější bylo zařadit, kým vlastně její Nancy je: k patinovanému historickému kostýmu totiž měla herečka perfektně nakulmované odbarvené blond vlasy a dokonalý make-up. Podobně jako Patrik Vyskočil v roli násilníka Billa Sikese tedy atraktivní, moderní vizáží poněkud vybočuje z inscenace o postavách nižší třídy londýnského 19. století. Jistě by bylo zcela pozoruhodné vidět, kdyby Machciníková spojila svou pěveckou bravuru také se skutečným hereckým převtělením, třeba i pomocí masky, ale také konkrétnější charakterizace postavy z hlediska společenského zařazení, chování a vztahů.

Nelehký úkol zřejmě hercům a režisérovi přinesl omezený hrací prostor bratislavské Nové scény, která je užší i mělčí než divadlo brněnské. Nedocházelo proto k příliš častému rozehrávání dramatických situací v prostoru, herci se vraceli k téměř reliéfnímu aranžmá v jedné přímce po kraji vyznačené podlahy. Důmyslněji postavené mizanscény by jistě emocionální dopad příběhu podpořily. Přesto se inscenace díky hereckým výkonům i řemeslnému zvládnutí všech technických složek setkala na festivalu s nadšenými ovacemi.

Autorka je muzikálová překladatelka a dramaturgyně souboru muzikálu NDM v Ostravě

• Autor: Hana Nováková
• Publikováno: 18. června 2024

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Otevřeno Dokořán – den třetí 16. června

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ