Oton Kovařík, Miriam Hynková

Oton Kovařík

10. 6. 1928 Maribor (býv. Jugoslávie) – 11. 10. 2010 Los Angeles (USA)

V pátek 10. prosince se v kostele sv. Ludmily na vinohradském Náměstí Míru v Praze uskutečnila zádušní mše za loutkáře a výtvarníka Otona Kovaříka, o jehož odchodu jsme se dozvěděli z jeho letitého kalifornského domicilu ve West Hollywoodu opožděně.

Začínal v roce 1949 jako herec ve Vesnickém divadle, ale záhy přesedlal na loutkářství a v letech 1953–1961 působil jako loutkoherec ve známém pražském Sluníčku, pak ve Středočeském loutkovém divadle v Kladně, kde setrval do roku 1964. Avšak jeho dlouholetá nespokojenost s tehdejším režimem jej (i s jeho manželkou) v roce 1966 odvedla přes oceán do USA, kde se oba stali horlivými propagátory české kultury, on sám se věnoval převážně výtvarné tvorbě. I proto jej Josef Škvorecký a Zdena Salivarová zařadili v r. 1977 do „obálkové galerie“ českých výtvarníků jejich edice 68 Publishers (sv. 51). V roce 1977 byl vyznamenán Cenou Masarykovy Akademie v Praze a v r. 2003 i Pamětní medailí Ministerstva zahraničních věcí, již mu udělila generální konzulka ČR v Los Angeles. Navíc Česká astronomická společnost vydala na jeho počest osvědčení, že planetka č. 33058, objevená 22. 10. 1997 v Ondřejově, se nazývá jeho jménem… jd

Miriam Hynková

11. 10. 1933 Praha – 2. 12. 2010 Praha

Herečka. S divadlem začínala v rakovnickém ochotnickém spolku Tyl. Po neúspěšných přijímacích zkouškách na AMU začala studovat Filosofickou fakultu UK. Věnovala se konferování a recitaci. Ke studiu herectví byla na druhý pokus přijata, absolvovala v roce 1959 a ve stejný rok nastoupila do angažmá v Městských divadlech pražských, kde hrála do roku 1962. Poté přešla do Státního divadla Brno. V roce 1968 se vrátila do Prahy, do Divadla E. F. Buriana, kde působila až do roku 1991. Ve zralém věku dokončila studia na FF UK, kde v roce 1987 získala doktorát z oboru historie. Její půvabný, křehký zjev ji předurčil ke ztvárnění romantických postav, jakými byly například Ofélie z Shakespearova Hamleta či Manon Lescaut ve stejnojmenné Nezvalově hře, kritika ji cenila i v roli Majdaleny v Kopeckého úpravě lidové Komedie o umučení či Dorotky v Tylově Strakonickém dudákovi. Slibnou filmovou kariéru v padesátých letech přerušilo onemocnění dětskou obrnou, které jí vzalo například roli Princezny Lady ve Fričově pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Byla manželkou režiséra Evžena Sokolovského. V roce 2003 obdržela Cenu Senior Prix. luc