Divadelní noviny > Kontext Reportáž Zahraničí
Otrlcova halloweenská sláva (No. 1)
S radostí nespoutaně živočišnou vítám konec pauzy přímých setkávání s oblíbenou komunitou. Orgie záměrně pokleslého vkusu jsou zpátky v plné síle a dobře tomu tak. Jest tedy nabíledni, že na podzimní edici Festivalu otrlého diváka, známého rovněž pod zkratkou FOD, jsem nemohl chybět. A jaká tedy byla?
Co do objemu vstřícná velmi, dramaturgicky pestrá nadmíru – dvojice víkendových dní obsáhla šestero filmových projekcí, a nespočet přesahů do jiných sfér. Co by přirozený spouštěč sugestivní atmosféry nechyběla samozřejmě ani skvostná tematická výzdoba kina Aero i přidružených prostor. Zahájeno pochopitelně bylo nadčasovou klasikou, a sice filmovou adaptací povídky Cliva Barkera Hellraiser (Velká Británie, 1987) v režii samotného autora, v níž poprvé do světa filmového horroru vstoupili populární pekelníci Cenobité s ikonickým Pinheadem v čele. Jeden ze šlechticů žánru zde prokazuje, že na místo komplikovaných zápletek preferuje hutné, archetypální příběhy, v nichž se gotické motivy střetávají s realitou konce osmdesátých let. Volná inspirace mýtem o Pandořině skříňce ožívá na půdorysu příběhu o strašidelném domě s nepominutelnou příměsí BDSM fetišů. Na rozdíl od řady nedopečených nástupců si suverénní vykopnutí série i po letech udržuje řadu osobitých kvalit, úspornou stopáží počínaje, přes zábavně vyšinuté herectví, a excentrickými praktickými efekty konče. Vyšlehnutí plamene poživačnosti i děsu. Start art!
Chodem druhým a neméně šťavnatým, se posléze stala oficiální česká premiéra životního díla filmového veterána Phila Tippeta Šílený bůh (Mad god, USA, 2021). Jeden z kmenových tvůrců proslulého trikového studia ILM během covid-lockdownu dokončil projekt, jemuž se s přestávkami věnoval přes třicet let, a do jehož realizace mimo jiné zapřáhl i podstatnou číst své rodiny. Opulentní vizuální nářez si vystačí beze slov, a je vynikající poctou temné fantazii, i profesi vizuálních mágů. Plátno Aera zas jednou poskytlo azyl zážitku z rodu excelentních. Drogy přitom netřeba, vize páně Tippeta je hypnotická i halucinogenní dost!
Druhá polovina večera se pak již nesla v důvěrně známých vlnách, v nichž by ani dlouhodobě těžce zkoušené ribano nejednoho divadelníka nezůstalo suché. Nejprve mnoha ročníky Otrlce omlácené moderátorsko-performativně dabingové trio Bifidus – Fostrá – Vokurka s elegancí i charismatem plejtváků obrovských novými kvalitami i obsahem infikovalo letitý brak Greydona Clarka Zrzavý pasažér (Uninvited, USA, 1988), jenž byl obohacen o osvěžující mix aktuálních narážek, domácí popkultury přelomu let osmdesátých a devadesátých, pokleslé písně, koťata i erotiku. Bravurní otvírák páteční noci. Mňau!
Divadelně-orgastické kombo bylo završeno Shakespearovskými sravnostmi (#ShakespearesS***storm, USA, 2020), v níž legendární provokatér a prezident věhlasného filmového studia Troma přináší osobitou variaci Shakespearovy Bouře. Pro studenty divadelní vědy a anatomie naprostá povinnost, aneb kam se hrabou Petrové Brookové a Greenaway i další výtečníci. I přes všechny exploatační výstřelky a další rádoby skandální výjevy, jež ale ani povrchního znalce obvyklé produkce Tromy naprosto nemohou překvapit, je Kaufmanova vize finálního opusu alžbětínského barda v základních rysech poměrně věrná a navíc skýtá pořádně uštěpačný komentář ke dnešku. Starý vládce neztrácí sil, moudrý jak Prospero, silný jak Lear. Martin Hilský campu! Velmi slušně zaplněný sál se i přes dobu, jinak poměrně neveselou, nadšeně kochal i spontánně reagoval. Moc dobře v Aeru bylo!
Dokončení příště.
Komentáře k článku: Otrlcova halloweenská sláva (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
