Otupělý hospodský mikrokosmos
Pro některé představují hospody místa, do nichž se uchylují, aby se nad půllitrem piva setkávali se svými nejbližšími. Jiní je mají v oblibě, protože se v nich jen bezmyšlenkovitě a pro zábavu „chlastá“. Jaroslav Rudiš v divadelní hře Anšlus ale upozorňuje na zásadnější aspekt: hospoda se pro návštěvníky stává prostorem, v němž čas ubíhá úplně jinak.
Sacher (Jan Hušek) stojí před zašpiněnými dveřmi, ze kterých prosvítá silné, nadpřirozené světlo. Foto: Martin Špelda
Vytrhané koleje, zasypaný tunel, a hlavně bývalá nádražka někde na konci světa v Teufelsbergu. Skupinka čtyř různě starých mužů sedí a klábosí. Postavy působí na první pohled jako prázdné skořápky. S přibývajícím množstvím zkonzumovaného alkoholu se ale začínají postupně odkrývat jejich životní příběhy. Sacher (Jan Hušek) na sebe prozradí, že opustil nemocnou přítelkyni na benzinové pumpě. Ferenz (Lukáš Černoch) se přizná ke své pyromanské vášni. Charlie (Matúš Bukovčan) toho moc nenamluví, zato nejlépe ví, jak to všechno bylo, jelikož to věděli už jeho otec s dědou. Havlík (Jaroslav Achab Haidler) píše knihu o životě na hranici. Jaký je rok, kolik je hodin a co bude dál je v tomto podniku úplně jedno. Když se člověk dostane dovnitř, polapí ho bezčasí, z něhož není cesty ven. O tom se ostatně přesvědčí i Sacher. Přišel totiž do putyky poslední a jako jediný chce utéct, neboť ještě není pevnou součástí onoho hospodského mikrokosmu. Jeho pokus o útěk však překazí Ferenz, jenž ho zastřelí puškou, se kterou si předtím po celou dobu významně pohrával.
První uvedení hry Jaroslava Rudiše proběhlo v červnu loňského roku v Staatschauspiel Dresden. Foto: Martin Špelda
Atmosféra v teufelsberžské nádražce je pravděpodobně metaforou (sudetského) zaseknutí v čase. Skutečnost je ale zřejmá jen z pronášených dialogů. Čtveřice mluví o plísni na zdech, zrušeném nádraží, nebo o městech pod zemí. Rudišovy postavy si sice povídají, ale navzájem se neposlouchají. Anšlus z Ústí nad Labem však hlavní téma původní divadelní hry nijak zásadně nevystihuje, přestože se o to pokouší. Inscenačnímu týmu se sice povedlo vytvořit snově rozostřenou atmosféru, jež podtrhuje záměr hrát o nádražce na konci světa, kde čas neexistuje. Napomáhá tomu scénografie laděná do ponurých odstínů – výrazným prvkem jsou zašpiněné dveře, za nimiž občas prosvítá silné, bílé, téměř nadpřirozené světlo.
Kvůli banálně zahraným dlouhým promluvám se ale vytrácí dynamičnost a dialogy ve většině případů vyznívají do prázdna. Není proto těžké začít se po chvíli nudit. Kromě toho, že občas někdo rozjařeně vyskočí ze židle, se toho vlastně moc nestane. Nejvýraznějším prvkem je výstřel ze zbraně, díky kterému se podaří procitnout z podivného transu, k němuž tempo inscenace směřuje.
///
Činoherní studio, Ústí nad Labem – Jaroslav Rudiš: Anšlus. Režie Josef Doležal, dramaturgie Norbert Závodský, výprava Martin Šimek, hudba Ondřej Švandrlík. Premiéra 3. prosince 2021 (psáno z reprízy 5. prosince).
Komentáře k článku: Otupělý hospodský mikrokosmos
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
