Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Ouverture!
Skladatelé psávali předehry z různých důvodů, ty operetní nejčastěji jako efektní koncertantní číslo. K takovým ouverturám – vstupům do díla (v našem případě festivalu) – bych přirovnal Jas. Okamžik Divadla Dortmund. Převážně černobílá tonalita vizuálu inscenace možná korespondovala s letošním heslem festivalu Alles klar?, naštěstí nikoli s jeho převažujícím obsahem.
Proklamativní texty poněkud lacině filosofovaly o životě a byly zvolna obřadně pronášeny tajemným hlasem, který nabádal ke kontemplaci. Pomalu se valící hudební, výtvarná a světelná show přesvědčovala diváky o nezbytnosti jakési duchovní obrody podobně jako na nárožích postávající Kristovi spasitelé, kteří s planoucími zraky a vemlouvavým hlasem vnucují náhodným chodcům náboženské čtivo.
Koncertantní ouvertura PDFNJ však vůbec ne pokorně, naopak velmi agresivně oslňovala baterií prudkých světel namířených do očí diváků, uzavírala je do černočerné tmy a ohlušovala prachbídnou obřadní hudbou. Demonstrovala především možnosti jevištní techniky instalované na pódiu karlínského Fóra, kam se tato produkce nesporně dokonale hodila. Festival tu, myslím, našel dobrý prostor.
Skoro z říše technologických snů byly dokonalé projekce působivých fotografií, bezchybné technicky a pozoruhodné kompozičně – ani se nechce věřit, že je přímo v průběhu představení pořizoval fotograf Marcel Schaar. I když i ony zřejmě demonstrovaly hlavně možnosti současné špičkové fototechniky. Snad jejich prostřednictvím bylo možné se přece jen trochu zamyslet nad deklarovaným tématem pomíjivosti života. Půldruhá hodina technických prezentací však byla pro takovou kontemplaci hodně dlouhá.
Theater Dortmund – Kay Voges, Dirk Baumann, Alexander Kerlin, Anne-Kathrin Schulz, Matthias Seier a soubor: Jas. Okamžik. Režie Kay Voges, scéna Pia Maria Mackert, živé fotografie Marcel Schaar, light-design Voxi Bärenklau. Premiéra 11. února 2017.
Komentáře k článku: Ouverture!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)