Oživlé mrtvoly pod Palmovkou
Téměř před čtyřmi lety měla v Jihočeském divadle premiéru inscenace Fuk! režiséra Petra Zelenky. Její reprízu jsem zhlédl na Nové scéně v březnu 2012 a tehdy jsem o ní mimo jiné napsal: Nedotaženost střídá nedotaženost. Derniéru měl Fuk! v červnu 2013 a nyní ho resuscitovali v Divadle pod Palmovkou. Režie znovu Petr Zelenka, týž inscenační tým (změna pouze na postu dramaturgie), identická scéna (změna pouze v obrazech na zdech), tíž herci (změna pouze na postu Jardy v podání Jiřího Langmajera) a týž recenzent s prakticky stejným názorem jako před lety.
Setkání přátel po letech nemusí být jen legrace FOTO VIKTOR KRONBAUER
Stává se, že se čas od času některé inscenace po letech obnoví. Motivace je asi různá, nejčastější, řekl bych, je nový úhel pohledu, pokušení zkusit to znovu, jinak, lépe. Proč ale dělat totéž stejným způsobem a se stejnými lidmi? Že by dramaturgická impotence znovu oživené Palmovky? V médiích se objevilo vysvětlení, že jelikož tři ze čtyř herců z Jihočeského divadla jsou nyní v angažmá v Divadle pod Palmovkou, dohodli se ředitelé obou divadel, že se inscenace v Praze obnoví.
Ač je inscenace téměř identická, přece jen pár poznámek. Homosexuální zaměstnanec radnice Petr (Martin Hruška) miluje výtvarné umění, a tak si ze sbírky radnice obstará osm obrazů, které po něm nyní radnice chce zpět. Část jich už ale nemá, zbytek dát nechce. Právně to zjevně není zcela čisté. Na pomoc přicházejí postupně jeho přátelé z dob, kdy měli kapelu a byli si blíž než kdokoli jiný. Jarda, budoucí ministr (Jiří Langmajer), Tom, zkrachovalý právník na drogách (Ondřej Volejník), a Martin, alternativní divadelní režisér (Zdeněk Kupka). Jenže po letech už má každý svůj život a pomoc příteli není pro každého prioritou. Petrův byt je přesto středobodem vyprávění. Jarda zrovna opustil rodinu a u Petra přespává. Když jde ale do tuhého, dá ruce pryč, bude z něj přece ministr. Toma zrovna pustili z blázince a i jeho se Petr ujal. Když jde ale do tuhého, jde si šňupnout. Martin souloží s Jardovou dcerou a do Petrova bytu si chodí vyslechnout, že jeho inscenace nikdo z přátel vlastně nemá rád. Když jde do tuhého, zůstává s Petrem.
Oproti inscenaci uvedené v Jihočeském divadle nevisí na stěnách bytu, v němž se představení odehrává, obrazy připomínající smrt Marata, ale obrazy mnohem abstraktnější, smrt ve vaně připomínající velice vzdáleně. Je to škoda, příběh Petra je v kontextu příběhu o Maratovi aspoň zajímavým druhým plánem děje. Sečtělejší divák si může zapřemýšlet, neznalý aspoň dokáže identifikovat podobnosti vizuální. Abstraktní malby použité na Palmovce toho neříkají o mnoho víc, než že jejich majitel je fanouškem umění. Toto vítězství ilustrativnosti nad metaforou rozhodně vřelejšímu přijetí inscenace nepomáhá.
V Českých Budějovicích hrál Jardu Jan Dvořák, nyní ho ztvárňuje Jiří Langmajer. A vytvořil z něj nejvtipnější postavu na jevišti. Způsob, jakým mluví a jedná, hořekuje nad ztrátou rodiny, koketuje se striptérkou, jíž nerozumí ani slovo, dodává inscenaci humor, který v ní zoufale chybí, i když by v ní zjevně být měl. Je důležitým osvěžením, které dělá z Fuk! koukatelnější dílo, než bylo před lety. Také bych nyní už nenapsal, že nedotaženost střídá nedotaženost. Celek působí kompaktně, hlavní dějová linka nemizí pod tíhou nejrůznějších odboček a podzápletek. Jednání všech postav mají svůj smysl a divák chápe, co se děje. Přesto to celé působí ploše a ne-uvěřitelně. Chybí bod zlomu, kdy měl přijít obrat k emoci – když ne na jevišti, tak aspoň na cestě do hlediště. Pokud je pro diváka zajímavější řešit právní kličky než tragické osudy lidí, tak není něco v pořádku.
Na Palmovce je to sice o něco větší sranda, než byla v Českých Budějovicích, pořád ale nerezonuje základní sdělení, že osobní prospěch je v hodnotovém žebříčku vždy na prvním místě. Že přátelství je jen slovo. Že každý tak trochu podvádí, ale ne každý je za to souzen. To všechno jsou motivy, které tu mají nevyužitý potenciál, končí v náznaku.
Divadlo pod Palmovkou: Maria Goos: Fuk! Překlad Tereza Šimůnková, úprava a režie Petr Zelenka, scéna Nikola Tempír, kostýmy Vladimíra Formínová, dramaturgie Daria Ullrichová. Premiéra 18. prosince 2015.
Komentáře k článku: Oživlé mrtvoly pod Palmovkou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Z.
A tenhle výplach vy považujete za kritiku?
29.01.2016 (8.45), , Trvalý odkaz komentáře,
Martina Rohlíková
Byla jsem
na představení na Palmovce. Bohužel. Představení s jedním vtipem. Jinak o ničem. Chtěla jsem na konci začít pískat, ale diváci tleskali. Asi proto, že už to konečně skončilo.
10.05.2016 (18.15), , Trvalý odkaz komentáře,