Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Potřebná nová opera

    Psát a v divadlech uvádět nové opery se u nás považuje za jakousi službu jakési kulturnosti národa. Ve skutečnosti prý nová operní díla nikdo nechce a nepotřebuje. Považuji to za názor operních tradicionalistů, kteří skladatelské události v operním oboru chápou s přibližně půlstoletým zpožděním.

    Za potřebné operní novinky obecně považuji ty, které přinášejí hodnoty jinak než operními prostředky neuskutečnitelné. Nejrůznější hodnoty, ne jen krásné árie. Opera Miloše Štědroně Palackého truchlivý konec, kterou brněnský alternativní soubor Opera diversa premiéroval na festivalu OPERA 2013 a o dva dny později v brněnském Kabinetu múz, vychází z útvaru malých oper, jak je v 60. letech psal Josef Berg. Ostatně brněnští operní diverzanti na Berga navazují programově a soustavně, poprvé však ke spolupráci přizvali „externího“ skladatele, který na rozdíl od nich Berga zažil a vydal o něm monografii (1992). Lze ho považovat za jednoho z brněnských přirozených pokračovatelů Berga – má s ním společnou dvojí profesi skladatele a muzikologa, zájem o Leoše Janáčka, hlavně pak diverzantské narušování spořádané měšťácké kultury. Hubert Krejčí, podle jehož loutkové hry opera vznikla, je literát stejného duchovního přesvědčení. Opera Palackého truchlivý konec je tedy průsečíkem několika uměleckých osudů a projekcí navýsost potřebného groteskního náhledu na hudbu, operu a svět kolem nás v souvislostech a kontextech.

    Fantasmagorická vize historických událostí kolem otců českého národa a ideových zakladatelů českého státu je především vítanou příležitostí ironicky demytizovat nacionální dějinné poučky: Z Palackého hrabě Drakula učiní upíra, toho zahubí paní Palacká silnou česnečkou, a umožní tak Riegrovi odstranit soupeře jako odporného netvora z české společnosti. Čert vem dějinná fakta, smysl je přesný!

    Také Štědroňova opera nese označení loutková a přinejmenším v samotném úvodu, snad kraťoučké předehře, připomene dryáčnickou hudbu k rakvičkárně, aby v dalším průběhu byla v zásadě dlouhým vespolným recitativem po vzoru ranné barokní opery. Protkaná ovšem citacemi ve funkci významových hudebních replik – samozřejmě především hudby národně posvátné od středověkých svatováclavských i husitských chorálů až po české klasiky 19. století. Nechybí ovšem ani připomínka janáčkovské melodiky vedle odrhovaček, kupletů a vlastně všeho možného. Občas dojde na hudební gag, prakticky „kameňák“ – když se na motiv Zachovej nám Hospodine zpívá část jakési árie (jinak útvaru v opeře výjimečném) o Palackém, za majstrštyk pak považuji Kde domov můj coby funebrmarš. Stačilo sesadit motivy národně posvátné hudby z piedestalu a z opery zívla prázdnota nabubřelého nacionalismu, který samozřejmě zdaleka neskončil – v tom je opera ryze současná a troufám si tvrdit, že především díky Štědroňovu zacházení s hudebními idiomy, tedy prostřednictvím hudby, je tato současná opera potřebná a nezastupitelná! V jejím duchu sami interpreti těsně po prezidentské volbě jednu repliku obměnili: Byli jsem před Zemanem, budeme i po něm.

    Citace či nápadné hudební inspirace se ovšem neomezují jen na melodiku, prostupují partiturou přes sestavu drobných částí, z nichž se skládá mozaika příběhu a hudebního průběhu opery, až po strukturu komorního orchestrálního doprovodu. Nechybí rapující Kašpárek a loutkářkou tradici využil i v jen nahozené režii Tomáš Studený – s loutkami v životní velikosti se nijak moc nehraje, a když je sólisté drží před sebou, není jim rozumět. Gabriela Tardonová dílo nastudovala v daných poměrech dobře, ansámbl táhli Roman Hoza a Aleš Procházka v dvojrolích Drakula – Palacký a Rieger – Sabina. Jinak byla pražská premiéra trochu provizorní, ale nakonec to k útvaru komorní „bergovské“ opery tak nějak patří.

    Opera Diverza Brno – Miloš Štědroň: Palackého truchlivý konec, loutková opera podle hry Huberta Krejčího. Dirigent Gabriela Tardonová, režie Tomáš Studený, scéna Sylva Marková, loutky Sylva Marková, Miroslava Matulová a Tomáš Studený. Původní premiéra 27. ledna 2013 v Divadle Kolowrat v rámci festivalu OPERA 2013.


    Komentáře k článku: Potřebná nová opera

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,