Palm Off Fest na rozcestí
Mezinárodní festival divadel střední Evropy Palm Off Fest (22. října – 4. listopadu 2019 v pražském Divadle pod Palmovkou) kroužil kolem tématu Hrdinové jako my. Nadšení z přehlídky, která hned při svém vzniku zaujala velkými režisérskými jmény a jasným soustředěním na reflexi společnosti a politiky v našem regionu, letos trochu vyprchalo. Projevilo se to menší návštěvností i spíš formálním zájmem odborné veřejnosti. Přesto se zdá, že koncept festivalu by mohl být i do budoucna nosný. Nahrává tomu politická situace a stupňující se společenské napětí v zemích Visegrádu i v celé Evropě.
Co se stane s realitou a západním myšlením, když je přetáhneme přes dadaistickou jámu? ptá se lublaňský černý kabaret Naopak FOTO MILOŠ SKÁCEL
Právě na mechanismy a myšlenkové zdroje takového vývoje, na populismus, autoritářství nebo nebezpečí destrukce demokracie inscenace čtvrtého ročníku upozorňovaly. S výjimkou obou domácích produkcí, do nichž se politická témata promítají v obecnější rovině, Fausta v režii Jana Klaty a Dianiškova a Orozovičova Bezrukého Frantíka, byly v odkazech na současnou situaci dosti přímočaré.
Nejvíc se to týkalo produkce varšavského divadla Teatr Powszechny. Před dvěma lety přivezl kontroverzní inscenaci Olivera Frljiće Prokletí, letos sáhl ještě po silnějším kalibru: do scénické podoby převedl pasáže z knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf. Režisér Jakub Skrzywanek některé z nich dokonce vložil do úst současným politikům, Kaczyńskému, Merkelové, Trumpovi… Prý abychom si uvědomili, že vůdcovy myšlenky jsou někdy k nerozeznání od toho, co dnes slýcháme. Sama o sobě velice sporná paralela v inscenaci nefunguje. Její vykloubená, groteskní a pateticky naléhavá dikce se po chvíli stane nesnesitelně monotónní a paradoxně i otupující. Nic nezachrání ani závěrečný obraz, kdy na scénu proniká obří černý klín, z něhož vytéká černá tekutina. Lidé-zvířata, kteří v poslední části kopulují a deklamují Hitlerovy eugenické teze v naddimenzovaných kostýmech zdůrazňujících pohlavní orgány, lačně olizují onu esenci destruktivní síly zla, jak by se metafora snad dala vyložit. Sdělení Skrzywankovy režie je nakonec především banální.
Co by asi Hitler řekl na to, že v inscenaci jeho díla hraje i herec senegalského původu Mamadou Góo Bâ? FOTO MILOŠ SKÁCEL
Slabší scénář se nakonec obrátil proti formálně atraktivní rockové miniopeře Slovenského komorného divadla Martin Biologie politika – Fouché!!!, inspirované životopisným románem Stefana Zweiga. Schopnosti a argumenty „geniální“ šedé eminence francouzské politiky, muže ovládajícího technologii moci tak dokonale, že se pro několik režimů stal nepostradatelným zákulisním hybatelem, nepotřebují současný komentář. Je zřejmé, na jaký typ politických prominentů inscenace Lukáše Brutovského míří. Formálně se jedná o rockový koncert, herci demonstrují Fouchého příběh nejen slovně, ale také hudebními a choreografickými čísly. Představení má energii, herci se skvěle hýbou, zpívají, hrají v kapele, suverénně střídají hudební žánry. Rocková úderka ale prezentuje velkou porci životopisných faktů s minimem kontextu. Bez znalosti dobových souvislostí obludná podstata Fouchého kariéry ztrácí sílu, zůstává jen ironicky a výsměšně (nakonec i dost stereotypně) ukazující prst: ejhle, vzor politického živočicha!
Provokaci, jejímž prostřednictvím divadlo vstupuje do veřejného prostoru, pěstuje Slovensko mladinsko gledališče ze slovinské Lublaně. V Čechách se soubor „proslavil“ inscenací Olivera Frljiće nazvanou Naše násilí a vaše násilí. Během představení na Divadelním světě Brno v roce 2018 vtrhla na scénu fašizující skupinka obránců hodnot Slušní lidé. Arcibiskup Dominik Duka se kvůli produkci dokonce obrátil na soud.
Na Palmovce si soubor v inscenaci švýcarského scenáristy a režiséra Borise Nikitina nazvané Naopak pohrával s myšlenkou, co by se stalo, kdyby neonacisté využili možnost vtrhnout do extrémně svobodného prostoru současného umění. V černém kabaretu s několika strhujícími stand up výstupy a hudebními čísly se rafinovaně pracuje s převracením skutečnosti, manipulací nebo empatií, s prostředky, jež často využívají autoritáři a populisté na cestě k moci. Je to představení zábavné i přesně odrážející současnost, zároveň silně závislé na jemných nuancích textu a herectví, což si úplně nerozumělo se sledováním titulkovacího zařízení.
Absurditu politických a mediálních „fake news“, jež populisté používají za účelem vystrašení a získávání voličů, ukázal Maďarský akát, produkce budapešťského prostoru pro současné umění Trafó. Režiséři Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás se inspirovali reálnou událostí: premiér Viktor Orbán využil snahu Evropské unie zpracovat seznam invazivních rostlin negativně ovlivňujících životní prostředí ke své kampani. Tvrdil v ní, že Brusel chce Maďarům vykácet jejich národní strom – akát bílý. Nejzábavnější inscenace letošního Palm Off Festu s těžko rozpoznatelnou mírou mystifikace „jen“ konfrontovala politická vyjádření bizarně nafukující ohrožení „národní hodnoty“ s fakty (například zámořským původem akátu nebo kritérii EU pro zařazení na seznam). Partička herců rozvinula národovecké výroky v recesistických akcích poukazujících na možnost „interpretace“ historie, jejichž záznam se promítal v rámci představení, nebo zmapovala historii šíření akátu v Horních Uhrách. Během své přednášky – té se formálně inscenace podobala nejvíc – herci v zelených montérkách vysadili na jevišti akát a pilně zalévali.
Hru Pozorovatelé, rovněž z produkce Trafó, napsal a inscenoval Kristóf Kelemen. Příběh o spolupráci studenta filmové školy s tajnou policií v šedesátých letech se nápadně podobá nedávno odtajněným osudům režiséra Istvána Szabóa. Jemné, sugestivní retro přibližuje atmosféru všudypřítomného fízlování i propracované metody psychologické manipulace při získávání spolupracovníků. I v těchto okolnostech tvůrci osvědčují smysl pro humor, ale zároveň probouzejí úzkost – z představy tajné existence těch, kteří o nás vědí všechno a mohou to kdykoli použít.
Poměrně nízkou návštěvnost letošního ročníku (největší byla příznačně na Mein Kampf) lze přičíst mnoha příčinám. Poněkud „plaché“ prezentaci, přesycenosti z festivalů, která je v září a říjnu enormní, ale i menší atraktivitě programu, v němž tentokrát absentovala výrazná jména. Ale těžko říct, zda na účast hvězd středoevropské divadelní scény třímilionový rozpočet vůbec stačí. Možná by dramaturgie mohla také zvážit, zda vyhroceně politické inscenace, které nás často jen utvrzují v tom, co už víme, nakonec pohled na společnost ve středoevropském regionu až příliš nezužují.
Komentáře k článku: Palm Off Fest na rozcestí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
