Play Shaw
Když jsem před více než šedesáti lety začal brát divadelní rozum, byla hra G. B. Shawa Živnost paní Warrenové často hrána, protože kritičnost fabiánského socialisty, jenž chtěl nenásilnou cestou svrhnout kapitalismus a nastolit socialismus, i realistická poetika ctitele Ibsena vyhovovaly tehdy požadovaným nárokům na ideologicky zaměřenou dramaturgii. Její příběh se dal zjednodušeně vyložit na třídním základu odsuzujícím kapitalismus. O to více jsem byl proto zvědavý na to, jak si dnes s tímto textem poradí Ladislav Smoček v Činoherním klubu. Jak dosvědčuje jeho úvaha v programu, byl si dobře vědom sociální problematiky, jež tvoří smysl Shawovy hry. Ve své scénické interpretaci ji ovšem nahlédl jako upravovatel textu i režisér svým pohledem.
Ivana Chýlková a Zuzana Stavná jako matka a dcera Warrenovy FOTO PAVEL NESVADBA
Už změna názvu hry o ledasčem vypovídá. Je v něm pouze pojmenování titulní postavy Paní Warrenová, jež akcentuje její individuálnost, jedinečnost, osobitost. Zásadnější je však podtitul. Od roku 1969 zná světové divadlo Play Strindberg, variace, jež na motivy textu švédského dramatika napsal Friedrich Dürrenmatt. Play Shaw Ladislava Smočka, tak zní ten podtitul, můžeme tedy chápat jako variace na motivy shawovské. Tentokrát pojem motiv znamená především označení příčiny a cíle jednání. Neboť lidé v Play Shaw žijí v prostředí, v němž peníze utvářejí rozhodující podmínky pro jejich bytí; jde o to, jak se v tomto prostředí chovat a jak v něm jednat. Inscenace je věrná autoru, jenž se sám prohlásil za „sociologa a ekonoma“, a respektuje zázemí, jež z tohoto aspektu napsal pro své postavy. Peníze jim určují jejich životní postoje, sebejistotu, rozhodnutí, konání a propůjčují jim i přesvědčivě své činy vysvětlovat a hájit. Peníze tu ovšem nejsou zlem, ale nedílnou bytostnou součástí existence člověka.
Když sir George Crofts Tomáše Jeřábka v této inscenaci nabízí dceři paní Warrenové manželství, s věcnou střízlivostí jí přesně vykreslí, co všechno jí díky svému majetku může zajistit, a s důstojnou vážností se odvolá i na tradici svého rodu, jež mu velí dodržovat jistou civilizační a kulturní úroveň. Udivuje jej její rozhořčení nad tím, že investoval peníze do podnikání její matky; je to přece v této společnosti normální jednání. Frank Vojtěcha Kotka je přitažlivý mladík, jenž se hravě a přitom neodbytně dvoří Vivie a nepokrytě přiznává, že mu jde především o její peníze, neboť bezstarostně si užívat životních radostí lze jen s dostatečným množstvím peněz. V tomhle Frankovi je nakažlivý přitažlivý půvab plynoucí z absolutní samozřejmosti, s níž se rozhodl pro takové chování a jednání. Jako by se sociální status postavy zpodoboval komplexně pohybem herce a celistvou řečí jeho tělesnosti. Odpovídá to ladění Shawova textu i jeho interpretaci v inscenaci. V ní však nejde jen o ten sociální status, ale o dramatičnost, jež vyjevuje životní postoj lidí jako názor nebo připravenost k nějakému činu, jenž je problémem vyžadujícím řešení jednáním.
Tak jsou uchopeny i obě ženské postavy: paní Warrenová a její dcera Vivie, kterou Zuzana Stavná od počátku hraje jako cílevědomou, rozhodnou dívku s jasnými představami o svém životě, v němž chce být samostatná, využít svých schopností a svého vzdělání. Nejasný je jen její vztah k matce, která pracuje v cizině, a proto ji Vivie málo zná. Kitty Warrenová Ivany Chýlkové je postava nabídnutá divákovi v naprosté komplexnosti a celistvosti, z níž roste i naléhavost přímého kontaktu. Je to svým způsobem dokonalá fatická funkce, jež se sice v teorii dotýká mluvy, ověření řečového kanálu, skrze nějž komunikujeme, ale v tomto případě je to totální řeč tělesnosti, jež vytváří strhující možnost pro bezprostřední sdílení ženského osudu i pro sdělení, které sceluje celou inscenaci. Tato paní Warrenová odkrývá četnými proměnami své nejrůznější podoby – od velice schopné manažerky, přes ženu, která dokáže na okamžik podlehnout lákavému erotickému pokušení až k milující matce, která se dožije nejtrpčího zklamání. V této inscenaci nezklame Vivie matka tím, že vede v cizině dva podniky (Smoček nezdůrazňuje, že jsou to nevěstince); zklame ji tím, že svou existenci postavila na Croftsových penězích a není chudou dívkou, jež si sama, svými vlastními penězi obstarala slušnou existenci. Po tomto poznání se Vivie z mladé radostné dívky promění v chladnou, fyzicky jakoby špičatou a hranatou bytost, která se rozejde se všemi – i se svou matkou.
V závěru stojí Vivie nad matčiným dárkem v podobě srdce, v ruce má nůž. Na kraji scény sedí paní Warrenová, kouří a přemýšlí, zklamání a bolest má už za sebou, to si prodělala ve chvíli, kdy jí Kitty řekla, že se navždycky rozcházejí. Teď pro ni už zůstává jen otázka, proč se to všechno děje. Beznaděj tohoto tázání vyjadřuje už celkový obraz obou hereček v prostoru jeviště i individuální postoj každé z nich. Ale ozve se ještě ve slovech z reproduktoru, v nichž se mluví o bezmoci, která je výrazem čehosi zlopověstného uloženého v našem mozku. Otázka je, proč tomu tak je, když je život krátký.
Play Shaw končí. Je to inscenace v nejlepší tradici Činoherního klubu spočívající na „herecké“ dramaturgii a osobnostním herectví. Interpretace je svou podobou výjimečná, neokázalá a přitom svrchovaně divadelní i současná.
Hodnocení: 4,5
Viz také recenze Dominika Melichara Generační vášnivý útok (hodnocení 1,5)
Činoherní klub – George Bernard Shaw: Paní Warrenová. Překlad Břetislav Hodek. Úprava a režie Ladislav Smoček, dramaturgie Roman Císař, Vladimír Procházka, scéna Karel Glogr, kostýmy Simona Rybáková. Premiéra 6. listopadu 2014.
Komentáře k článku: Play Shaw
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
