Pardubačka v divadle – i v Hradci! (No. 2)
Kdo je tady děvka!?
V pondělí 12. listopadu uvedlo Východočeské divadlo na Malé scéně premiéru inscenace Vladimirova děvka. Vznikla v rámci cyklu INprojektů, který se zaměřuje na inscenace světových knižních novinek. Hru napsal český literát a pedagog Jan Kratochvíl a v roce 2011 za ni získal Cenu Alfréda Radoka. Prozatím se dočkala pouze jednoho zpracování, a sice na prknech Švandova divadla v režii Dodo Gombára.
Kratochvílovu hru Vladimirova děvka uvedlo Východočeské divadlo Pardubice na Malé scéně formou scénického čtení. Foto Jiří Sejkora
S výběrem titulu nešlápla dramaturgyně Anna Hlaváčková vedle – hra totiž nabízí nesporné literární kvality. Spadá do absurdního dramatu, což dokládá její forma i dialogy. Postavy se dostávají do situací, v nichž si pokládají existenciální otázky a marně na ně hledají odpovědi. Kratochvíl nabourává časoprostor, různě jím otáčí a znovu jej skládá dohromady. Sám o své hře tvrdí, že ji vytvořil pomocí asociací.
Režisérka Hana Marvanová zkoušela s pardubickými herci pouhé čtyři dny a společně vytvořili inscenaci ve formě scénického čtení. Text tvůrci hojně konzultovali s autorem a závěr mírně poupravili. Díky zpřeházeným a znovu se opakujícím situacím musí být divák plně soustředěn, aby dokázal poskládat příběh.
Prostor příběhu tvoří vesnická hospoda, což znázorňují flašky piva visící na provázcích nebo rozházené seno. Flašky si mezi sebou herci posílají, jako by si jimi předávali řeč. Foto Jiří Sejkora
Jeho prostor tvoří vesnická hospoda, což znázorňují flašky piva visící na provázcích nebo rozházené seno. Flašky si mezi sebou herci posílají, jako by si jimi předávali řeč. V hospodě se nachází po většinu času hlavně Olav, který vyzvídá na hospodském, kde se vzala Vladimirova děvka. Hospodský však neřekne Olavovi nic a nepřímo ho naopak donutí, aby příběh vyprávěl on sám.
Postupem času se divák dozvídá, že Vladimirova děvka se jmenuje Anna. Jedné noci přišla žebrat k Vladimirovým dveřím o trochu jídla a v náručí nesla dítě. Vladimir ji chtěl odehnat, ale díky přičinění jeho ženy Loty získala Anna i dítě nový domov. Jejím dítětem je právě Olav, který na svou minulost vzpomíná v hospodě. Po čase Olav naváže vztah s Lotou a vzniká milenecký trojúhelník. To vše se to děje pod Vladimirovou střechou, kde s nimi bydlí i Anna.
Josef Láska v roli Olava (vpravo) vytváří stereotypní postavu vesnického opilce. Naopak Jan Musil jakožto Vladimir střídá polohy a divákovi nedává šanci poznat, kým doopravdy je. Foto Jiří Sejkora
Vesničané na přeskáčku promlouvají v jednotlivých výjevech Olavových vzpomínek. V každém opakujícím se výjevu předvádějí danou realitu s jiným emocionálním zabarvením a snaží se Olava očerňovat jakožto vesnického opilce a parchanta, avšak ve výsledku jen ukazují svou vlastní amorálnost. Olava staví na poslední a nejnižší místo, což korunují v závěru představení, když si hospodský postaví židli na budku, která mu předtím sloužila pro výčep, a pozoruje Olava shora.
Josef Láska v roli Olava vytváří stereotypní postavu vesnického opilce, který se neváhá zúčastnit kdejaké rvačky. Naopak Jan Musil jakožto Vladimir střídá polohu neurvalého hospodáře i miloučkého nevlastního otce. Divákovi tak nedává šanci poznat, kým doopravdy je. Z obsazení vyniká ještě hospodský Radka Žáka, který se k hostům chová nemilosrdně a hledí si jen peněz. Kolem něj se nese závan tajemna.
Kolem hospodského v podání Radka Žáka, který se k hostům chová nemilosrdně a hledí si jen peněz, se nese závan tajemna. Foto Jiří Sejkora
Ačkoliv se hra prezentuje pouze formou scénického čtení, nechybí jí tíživá, surová atmosféra severské vesnice se všemi tajemstvími – to vše za doprovodu ženského zpěvu. Herci během celého představení neztrácejí kontakt s divákem a manipulují s tempem hry, čemuž napomáhá samotný text. Napětí se postupně zvyšuje i díky scénám, kdy herci mluví z různých koutů a pomlouvají parchanta Olava.
Vladimirova děvka je příběhem o moci předsudků a pomluv. Její název je vcelku trefný, jelikož za onu děvku považují všichni Annu, která si však přezdívku ničím nezasloužila – v příběhu vystupuje jen jako Olavova matka. Vladimira naopak s Olavem podvádí jeho vlastní žena Lota – o ni se však nikdo neodváží slůvkem otřít, protože je ženou hospodáře Vladimira. Jan Kratochvíl na této malé sociální bublině ukazuje, že nikdo nemá, komu co vyčítat. Nikdo není bez viny a do zavřených dveří nevidí. Nic není jednoznačné a ani děvka nebo parchant nejsou pouhými děvkami či parchanty.
Vladimirovou děvkou je ve skutečnosti jeho vlastní žena Lota, kterou hraje Štěpánka Fingerhutová. Foto Jiří Sejkora
Východočeské divadlo Pardubice – Jan Kratochvíl: Vladimirova děvka. Režie: Hana Marvanová, dramaturgie: Anna Hlaváčková, hudba: Kristýna Hulcová. Hrají: Josef Láska, Radek Žák, Ludmila Mecerodová, Jan Musil a Štěpánka Fingerhutová. Psáno z premiéry 12. listopadu 2018 na Malé scéně ve dvoře.
Komentáře k článku: Pardubačka v divadle – i v Hradci! (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
