Patnáct řádků… Martina J. Švejdy
Jednou z nejsvůdnějších Sirén (nejen divadelních) tvůrců je dovysvětlování. Umělci jí obvykle podléhají krátce před koncem práce, v neovladatelném puzení divákům to, co dosud bylo řečeno, sdělit ještě jednou – polopatě. Nemusím snad dodávat, že v drtivé většině případů je to ke škodě věci, neboť co dosud bylo ponecháno na divákově iniciativě, domýšlení si, je náhle zbaveno tajemství a zbanalizováno.
Petr Macháček se ve své zatím nejabstraktnější inscenaci Asi ani zahrada k tomuto kroku uchyluje již zhruba v polovině práce. Dvojici enigmatických hrdinů, o nichž se dosud hovořilo jen v náznacích nebo kteří po scéně jen neurčitě bloudili, nechává potkat a vést je „sebedefinující“ dialog…
A kouzlo inscenace, která svou strukturou sledu samostatných výstupů (provázaných jen čímsi tušeným) upomíná na tvorbu Blaho Uhlára, je náhle téměř pryč.
Komentáře k článku: Patnáct řádků… Martina J. Švejdy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)