Patnáct řádků… Vladimíra Mikulky
V rámci festivalu Za dveřmi vystoupil v Praze polský soubor Teatr Ósmego dnia, legenda evropského pouličního divadla. Jenže zážitek to byl skličující, téměř dokonalá ukázka toho, jak může být tento typ divadla nejen protivný, ale také doslova trapný. Všelidsky hluboké a příslušně korektní téma (uprchlíci, zkáza civilizace), dutý patos ani laciné ohňové efekty bohužel nemohou nahradit chybějící divadelní nápady a skutečnou hloubku.
Inscenace Archa de facto vznikla mechanickým zřetězením několika prázdných, ale o to nabubřeleji se tvářících klišé: radostné veselení s příslušným pobíháním a halekáním (5-7 minut), chůze s planoucími konstrukcemi (5 minut), chůze s jinými planoucími konstrukcemi (5 minut), pobíhání s plachtami kolem dokola s příslušným halekáním (5 minut), jízda plechové archy kolem dokola s příslušným halekáním a mácháním plachtami (5-7 minut). Určitě jsem na něco zapomněl, ale dohromady to dalo zhruba 40 kýčovitých minut plných nesmyslného halekání do banálně dramatické hudby.
Smutné konce jedné divadelní legendy.
Komentáře k článku: Patnáct řádků… Vladimíra Mikulky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)