Patočkovo křeslo
Dnes si připomínáme nedožité devadesáté narozeniny významného divadelního fotografa, ale i grafika, ilustrátora a VŠ pedagoga Jaroslava Krejčího (22. 7. 1929 Znojmo – 5. 2. 2006 Praha). Nabízíme báseň a úvodní text, který nám poskytl jeho přítel Alen Malina.
Fotografie, která byla použita v časopise Fórum pod básní Patočkovo křeslo. J. K. sedí v onom „Patočkově“ křesle ve svém ateliéru. (Vyfotografoval jsem ho v něm ve středu 23/6 2004 dopoledne, když tam za mnou přišel. [Nechal mne totiž – a ne prvně – ve svém ateliéru přespat z 22/6 na 23/6, když jsme v úterý v podvečer měli, myslím tím Jihočeský klub Obce spisovatelů, prezentaci naší knihy v knihkupectví Academia na Václavském náměstí.])
Byli jsme přáteli. Když jsem se dověděl o jeho úmrtí, nemohl jsem jinak než jet se mu poklonit na jeho poslední cestě — jakkoli žiji v Českých Budějovicích a pohybuji se (od úrazu) o dvou francouzských holích (nebo i na invalidním vozíku).
Když jsem v den Jaroslavova pohřbu (= 16. února 2006) nasedal v Českých Budějovicích do vlaku, netušil jsem, že cestou se uděje něco, čím Jaroslavovi vzdám poctu. Tak to však u autorů poezie bývává; vteřinu předem nevědí, že…
Než vlak dojel do Prahy, byla báseň hotova. Po obřadu mne vzal tehdejší ředitel DÚ Ondřej Černý do auta a jeli jsme do Divadelního ústavu, kde sekretářka z mého rukopisu přepsala báseň do počítače a xkrát ji vytiskla, takže na následném setkání Jaroslavových nejbližších přátel v jeho ateliéru ve Všehrdově 10 jsem ji mohl zájemcům poskytnout.
Po návratu domů vyšla v tehdy nově založeném literárním časopisu Fórum, v jeho druhém čísle. (Časopis stále existuje; doznal několika změn i periodicity.)
…
Patočkovo křeslo
(Jaroslavu Krejčímu)
Kéž bych tak mohl
pro ten zmokřelý čtvrtek
šestnáctého února
býti truhlářem
a z dřeva toho fortelného křesla
v ateliéru ve Všehrdově č. 10,
které pamatuje hýždě
mnoha moudrých a slavných hlav
(ale i bahnité polibky Vltavy
v přesmutném létě roku,
jehož letopočet dva nula nula dva
jako by připomínat navěky měl
zrcadlení vzedmutých vod),
přitesat směl
prám
na pouť poslední —
Spoušť fotoaparátu,
ta milenka celoživotní,
marně už navždy
čekat jen bude
na políbení těmi daktyly —
Vývojku už zčeří jenom stín…
A Čertovka pod ateliérem?
Ta, byť se netočí,
klape marš na rozloučenou,
jsouc násilně vytržena
ze zimního
klimbání.
I znojemské okurky
dnes nálev mají
pouze
hořký.
Pane Radoku,
pane Grossmane,
od 5. 2. 2006 máte třetího
do mariáše —
16. 2. 2006
ve vlaku z Českých Budějovic do Prahy
…
V tomtéž křesle mne následně vyfotografoval Jaroslav… Foto Jaroslav Krejčí
(Autor – občanským jménem Josef Vrba – je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů)
Komentáře k článku: Patočkovo křeslo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
