Trosečníkem v Praze
Český underground, disent, literatura a politika očima kanadského překladatele zní podtitul obsáhlé sbírky textů Paula Wilsona Bohemian Rhapsodies, již v pečlivém edičním zpracování znalce českého undegroundu Martina Machovce vydalo nakladatelství Torst.
Paul Robert Wilson (1941) je kanadský hudebník, překladatel a spisovatel. V letech 1967–1977 žil v Československu. Učil zde angličtinu, zažil sovětskou okupaci, naučil se česky. Sblížil se s českými výtvarníky, literáty a hudebníky, především s autory Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu a s hudebníky rockové skupiny The Plastic People of the Universe, se kterou vystupoval i jako zpěvák. V roce 1977 byl – během stíhání a soudního procesu se skupinou a po vzniku Charty 77 – z Československa vyhoštěn. V Kanadě spoluzaložil nakladatelství Boží Mlýn, ve kterém vydával LP Plastic People a v nakladatelství Šafrán pomohl na svět LP Sváti Karáska Say No to the Devil a Charlie Soukupa Radio, jež v reedici vydalo nedávno nakladatelství Galén. Stal se překladatelem, do angličtiny přeložil reportáž Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu a především velkou část děl Václava Havla (mj. i poslední hru Odcházení), knihy Josefa Škvoreckého, Bohumila Hrabala nebo Ivana Klímy. Pracoval jako novinář, esejista a literární kritik, přispívá do řady amerických a britských periodik.
Bohemian Rhapsodies je prvním českým výborem z jeho literární esejistiky a publicistiky zaměřené výhradně na českou kulturu, politiku a společnost. Pro českého čtenáře je to nejen jedinečný vhled do historie vzniku undegroundové – či druhé, jak ji nazýval jeho blízký přítel Ivan Martin Jirous – kultury u nás, ale především jde o nezvyklý pohled zvenčí na naši společnost od konce 60. let minulého století po léta devadesátá.
Wilson má evidentně Čechy a především Prahu rád. Současně je (nás) ale vidí s lehce pobaveným nadhledem a popisuje s typicky anglickým civilním humorem. Půvabná je například scénka, kdy jeho malý synek Jake popisuje Prahu na přelomu roku 1989/90, kdy se Wilson po více než deseti letech mohl do Československa legálně – na návštěvu, za které vznikla řada v knize publikovaných reportáží – vrátit a vzal si jej s sebou, aby mu ji ukázal.
Právě na detailech staví Wilson své eseje a reportáže. V dětství jej ovlivnil George Orwell – poprvé jej četl ve čtrnácti, studoval jej i na universitě, byť diplomovou práci napsal o W. B. Yetsovi. Raná šedesátá léta prožil studiem Orwellových rukopisů ve „swingujícím“ Londýně, kde to intelektuálně i kulturně vřelo. Nadchla ho česká nová vlna ve filmu, což ho dovedlo do Československa. Přijel sem sám od sebe v roce 1967. Chtěl jsem vědět, jak to s tím socialismem doopravdy je, píše v obsáhlém rozhovoru s Jaroslavem Riedlem, který je součástí knihy. Jeho očima pak sledujeme pražské jaro roku 1968 i nástup normalizace, romantiku života i divoký alkoholismus českého undegroundu stejně jako objevování, překládání a výklad Havla, Seiferta, Škvoreckého. V Úvodu k Havlovým Dopisům Olze podává Američanům celé moderní české dějiny. Způsobem přehledným, výstižným, s důrazem na podstatné kulturní, politické a duchovní jevy, jež nás charakterizují a jsou pro cizince přitažlivé.
A taková je vlastně celá kniha. Lze ji číst jako osobní Wilsonovo vyznání či vzpomínky, jako životní dobrodružství intelektuála, ale také jako přehledné svědectví o – z nitra dění těžce popsatelném – období konce šedesátých let, normalizaci sedmdesátých a nástupu kapitalismu devadesátých let u nás. Poutavé čtení pro studenty středních škol, aby se seznámili s nedávnou českou minulostí, a – samozřejmě – pro všechny, kdo se zajímají o český disent.
Komentáře k článku: Trosečníkem v Praze
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
