Divadelní noviny > Burza Festivaly Zahraničí Zprávy

PDFNJ představuje letošní program

26. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka od 15. listopadu do 6. prosince nabídne ty nejzajímavější počiny německojazyčného divadla – na jevištích pražských scén budou hostovat divadla z Hannoveru, Hamburku, Kolína nad Rýnem, Vídně či Berlína. Součástí přehlídky bude i česká inscenace původně německojazyčného textu, za niž festival každoročně uděluje ve spolupráci s Divadelními novinami Cenu Josefa Balvína. Chybět nebude bohatý doprovodný program – výstava grafického designu spjatého s festivalem, živé i online diskuse se zahraničními divadelníky, česko-německý kabaret či autorská čtení.

Sloganem letošního ročníku je slovo AUFgeschlossen, které vyjadřuje situaci, v níž se nedávno ocitla všechna divadla. Rozdělíme-li toto slovo na AUF a GESCHLOSSEN, znamená to pak prostě otevřeno a zavřeno. Význam celého slova AUFGESCHLOSSEN však vyjadřuje otevřenost, přístupnost, nepředpojatost či extrovertnost. A tedy – jak věříme – popisuje i dramaturgii festivalu, vysvětlil Petr Štědroň, nový ředitel festivalu.

V pondělí 15. listopadu a v úterý 16. listopadu festival uvede v Divadle Komedie inscenaci ze Staatstheater Hannover Orlando v režii britské režisérky Lily Sykes. Důvtipný, rozpustilý, oslnivý, plný provokací a fantazírování – Orlando Virginie Woolf je považován za mistrovské dílo literární moderny. Příběh mladého šlechtice začíná v 16. století: pohledný a výřečný muž se stane královniným milencem, sultánovým vyslancem v Konstantinopoli a po bujaré hostině na konci ramadánu se probudí jako žena. Nestárnoucí Orlando pak prochází staletími, stává se básníkem, princeznou, milenkou, a nakonec umělkyní na volné noze a ve 20. století svobodnou matkou. V Orlandovi se boří všechno, čím se zdánlivě nedá ani pohnout: status, gender, moc, pózy i konvence. V hlavní roli exceluje skvostná německá herečka Corinna Harfouch.

V Divadle na Vinohradech diváci zažijí v úterý a ve středu 16. a 17. listopadu zakázanou lásku v inscenaci Ptáci ze Schauspiel Köln v režii intendanta a oceňovaného divadelníka Stefana Bachmanna, z pera kanadsko-libanonského autora Wajdi Mouawada. Wahida a Eitan se setkávají v čítárně univerzitní knihovny na americkém východním pobřeží. Mladý biogenetik s židovskými kořeny se bezhlavě zamiluje do arabské doktorandky z New Yorku. Pro Eitanova otce, náboženského fanatika, je tento vztah nepřijatelný. Během výzkumné cesty je Eitan vážně zraněn při bombovém útoku, u jeho postele se sejdou tři generace ze tří kontinentů a hrozí, že dojde k odhalení dobře střeženého tajemství prarodičů.

Ve středu 17. listopadu a ve čtvrtek 18. listopadu zavítá do Divadla pod Palmovkou Thalia Theater Hamburg s inscenací Původ, která je adaptací oceňované knihy Saši Stanišiće v režii Sebastiana Nüblinga. Původ je kniha o první náhodě v našem životopise: o tom, že jsme se někde narodili. A co bude následovat. Původ je kniha o zemi, která už neexistuje, o roztříštěné rodině, která je moje. Je to kniha o otázce, co ke mně patří, autoportrét s předky. A selhání autoportrétu. Původ je rozloučení s mou dementní babičkou. Zatímco já sbírám vzpomínky, ona ty své ztrácí. Původ je kniha o mých domovech, ve vzpomínkách a smyšlenkách. Kniha o jazyce a studu, o příchodu a vyrovnávání se s ním, o štěstí a smrti, napsal o svém románu Saša Stanišić, jeden z jazykově nejsilnějších a nejosobitějších hlasů současné německé literatury. Sebastian Nübling vytvořil inscenaci se skvělými hereckými výkony, a především s hlubokým tématem, které tolik lomcuje současným světem.

Po představeních z Hamburku přijde na řadu geografický protipól německojazyčné oblasti – inscenace Oxytocin baby z vídeňského Schauspielhausu, která bude k vidění v sobotu a v neděli 20. a 21. listopadu v holešovické La Fabrice. Na počátku je porod, který ve skutečnosti žádným porodem není. Stejně jako ve hrách o narození Ježíška, ke kterému nakonec taky jen tak nějak dojde… Dramatička Anna Neata, držitelka stipendia Hanse Gratzera 2020, píše ve svém debutu Oxytocin Baby velmi muzikálním a formálně podmanivým způsobem o těhotenství a mateřství, kontrole porodnosti a sebeurčení. Do popředí přitom staví fyzické stavy a procesy. A také k tomuto tématu nechává promluvit historické osobnosti… Z toho všeho čerpá režisérka Rieke Süßkow inscenační potenciál pro první provedení této hry na jevišti: Oxytocin Baby stylizuje do velkého divadla živých loutek a prezentuje se souborem hereček, herců a studentů hudebního divadla (MUK Vídeň) – Neatin text je místy zhudebněn a zpíván.

Jeden z nejslavnějších německých divadelních domů, berlínská Schaubühne, se letos představí v Hudebním divadle Karlín v úterý 23. listopadu, a to inscenací intendanta Berliner Schaubühne Thomase Ostermeiera Návrat do Remeše. Nahrávací studio. Herečka namlouvá text. Od zvukového pultu jí dává pokyny režisér. Společně pracují na hlasovém záznamu souběžně běžícího filmu – jde o dokumentární esej s názvem Návrat do Remeše, o filmovou adaptaci stejnojmenné knihy francouzského sociologa Didiera Eribona. Hlavním hrdinou filmu je sám autor, který se vydává na jakousi vzpomínkovou cestu. Ve směsici osobní zpovědi a sociologické analýzy podává zprávu o svém opětovném setkání s rodným městem a rodinou, kterou celá desetiletí, kdy působil jako intelektuál v Paříži, jako by neviděl nebo nechtěl vidět… V působivé inscenaci Návrat do Remeše představuje Thomas Ostermeier poprvé v němčině jevištní verzi Eribonova textu, který se od svého vydání stal čímsi jako klíčovým dílem pro pochopení současné společnosti.

A neméně slavné divadlo rovněž z Berlína, Deutsches Theater Berlin, se na letošním ročníku festivalu představí inscenací Sophie Rois vráží do zdi v Deutsches Theater v neděli a v pondělí 28. a 29. listopadu ve Stavovském divadle. Jde o jevištní adaptaci známého románu rakouské spisovatelky Marlen Haushofer v režii Clemense M. Schönborna v hlavní roli se slavnou divadelní a filmovou herečkou Sophií Rois. Jednoho dne se probudíte v horské chatě, a kolem vás se rozprostírá neprůhledná a neprostupná zeď. Svět za touto zdí zřejmě vymřel, zbývá jen kus území a nezvyklá starost o budoucnost. K přežití je zapotřebí si všechno vypěstovat, zříct se všeho dosavadního a snad jen doufat, že se příště probudíte do světa bez zdi. Sledujeme ženu, která zůstala odkázána sama na sebe a musí radikálně přehodnotit všechno, v čem doposud žila a co ji obklopovalo. Sophie Rois vnáší na jeviště nečekanou dávku humoru, lehkosti, šarmu a muzikality, velký existenciální román nahlíží z nečekaných úhlů.

Pražský divadelní festival německého jazyka se snaží každoročně motivovat českou divadelní scénu jednak svou hlavní činností, kterou do ní vnáší impulsy prostřednictvím německojazyčného divadla, ale i přímo, každoročním oceněním nejlepší české inscenace původně německojazyčného textu – Cenou Josefa Balvína. O laureátovi rozhoduje porota kritiků Divadelních novin pod vedením šéfredaktora Josefa Hermana, uděluje ji festival a inscenaci následně uvede v hlavním programu – tentokrát ve Studiu Hrdinů ve středu 1. prosince. Letošním laureátem je inscenace Miroslava Bambuška Moje říše je z tohoto světa, kterou nastudoval právě v pražském Studiu Hrdinů. Autorský projekt Miroslava Bambuška vychází z díla německého spisovatele a dramatika Wolfganga Borcherta. Borchert patří mezi první německé autory, kteří se otevřeně vyjadřují k tragickým událostem a traumatům spojeným s druhou světovou válkou. Předseda poroty kritiků a šéfredaktor Divadelních novin Josef Herman výběr letošního laureáta zdůvodnil následovně: Miroslav Bambušek na základě románu Wolfganga Borcherta vytvořil autorský projekt, který původní traumata navrátilce z druhé světové války promítá do strachů a nejistot současného světa. Vyjadřuje je agresivními jevištními prostředky, které v betonovém prostoru Studia Hrdinů velmi sugestivně útočí na smysly diváků a pokládají existenční otázky odpovídající situaci dnešního světa.

Festival pravidelně koprodukuje, podílí se na vzniku česko-německých mimořádných divadelních a kulturních projektů. Letos je to spolupráce s pražským Divadlem Na zábradlí na inscenaci prvního českého provedení textu nedávného nositele Nobelovy ceny Petera Handkeho Zdeněk Adamec. Jedna scéna v režii D. D. Pařízka a ve skvělém hereckém obsazení v čele s vynikajícím německým hercem Samuelem Finzim. Handke napsal hru o Zdeňku Adamcovi, který se v březnu 2003 upálil u Národního muzea v Praze. Všechna ospravedlnění a vysvětlení činu a jeho motivů nutně selhávají. Handkeho Zdeněk Adamec však není smutný ztroskotanec, netrpí existenciálním znechucením, není „maniak“. Je to Zdeněk Adamec a ve světě a jeho řádu nemá místo. Do Prahy a na scénu Divadla Na zábradlí se po letité odmlce vrací režisér Dušan D. Pařízek, který nesporně patří mezi špičku německojazyčného divadla. Kromě Samuela Finziho si ve čtvrtek a v pátek 2. a 3. prosince v Divadle Na zábradlí zahrají také výteční čeští herci Stanislav Majer, Martin Pechlát a Jiří Černý.

Připraveno je velmi výrazné a nečekané zpracování dramatického textu Ewalda Palmetshofera Eduard II. Láska jsem já. V Schauspiel Köln se Palmetshoferova textu chopila režisérka Pinar Karabulut, velmi nadějná tvůrkyně, která se mimo jiné nedávno stala členkou uměleckého vedení Münchner Kammerspiele. Eduard II. Láska jsem já vznikl jako film o šesti třicetiminutových epizodách natočený s herci kolínské činohry ve velmi výrazné estetice. Rakouský dramatik Ewald Palmetshofer vychází ze hry Christophera Marlowa Eduard II. a nově přepisuje příběh odpadlického panovníka krále Eduarda II. Konflikty jednajících politických osobností přesouvá výhradně do soukromé sféry. Tady vzniká nové bitevní pole: touha a vášeň proti státu a kontrole, touha a osobní štěstí bojují proti odpovědnosti a mocenským zájmům. Eduarda II. Láska jsem já festival promítne v Kině Atlas ve čtvrtek 25. listopadu.

Rimini Protokoll je dnes bezesporu jednou z nejvýraznějších skupin nezávislého dokumentárního divadla – své projekty realizuje po celém světě a během uplynulých ročníků festivalu se s ním seznámili také čeští diváci. Letos je na programu miniprofil Rimini Protokoll, v Praze se představí hned tři projekty těchto neotřelých divadelníků. V Konferenci nepřítomných sledují diváci své spoluobčany, jak na sebe berou identitu nepřítomného hosta konference. Vystačí si bez jakýchkoli emisí CO₂ i bez špatného spojení přes skype nebo zoom, zato se všemi scénickými prostředky divadla, jimiž se příspěvky a rozporuplné teze o důsledcích globalizace přenášejí do divadelního prostoru – a také se v něm řeší. Konference nepřítomných proběhne v prostoru DOX+ 6. prosince.

Feast of food je název instalace Rimini Protokoll, která donutí přemýšlet o zdánlivě samozřejmé každodennosti – o jídle. Malíř Pieter Bruegel starší zobrazoval sedláky, vesnice a krajiny své doby realistickým, často surovým způsobem. 450 let po vzniku obrazů jako Selská svatba nebo Zimní krajina s bruslaři a pastí na ptáky začíná Rimini Protokoll zkoumat, jak dnes vypadá průmyslové zemědělství a výroba potravin – tak blízko a zároveň tak daleko od naší kuchyně. Od Bruegelovy doby se rodinné farmy změnily ve špičkové zemědělské podniky a potraviny, které kupujeme v supermarketech, jsou výrobky na zakázku, jejichž původ a výrobu většina z nás ignoruje. Působivá instalace pro omezený počet diváků využívá technologie 3D-brýlí.

Třetím příspěvkem Rimini Protokoll k letošnímu festivalu pak bude film Temple du présent. Sólo pro chobotnici. Stefan Kaegi, jeden ze tří uměleckých vedoucích skupiny, se v tomto poutavém filmovém záznamu ptá, jak můžeme porozumět zvířeti, kterému přisuzujeme inteligenci, jež se od té naší zásadně liší? Jak navázat vztah s přírodou, aniž bychom si ji přivlastnili? Kdo koho pozoruje? Třeba si už chobotnici na grilu příště nedáte…  Rimini Protokoll bude hostit DOX+ od 4. do 6. prosince.

Součástí letošního 26. ročníku festivalu bude velmi bohatý off-program. Divadelníci ze souboru To téma si v česko-německém kabaretu Das Thema: Erika Mann? zvolili Eriku Mann, která zdaleka nebyla jen dcerou známého německého spisovatele Thomase Manna, ale i kabaretistkou, herečkou, spisovatelkou a mnohým dalším.

K rodině Mannů se vrátí i scénické čtení s Jindřichem Mannem, česko-německým filmařem a spisovatelem. Ve své knize Poste restante, která v roce 2013 získala Cenu E. E. Kische, vypráví o osudech v emigraci, o svém otci Ludvíku Aškenazym, mamince Leonii Mannové a dědečkovi, s nímž se nikdy osobně nesetkal, o velkém německém spisovateli Heinrichu Mannovi.

Velmi podnětné bude také česko-německé scénické čtení věnované Peteru Lotarovi s názvem Radio Lotar. Vydá se po stopách v Čechách pozapomenutého švýcarského herce, dramatika, rozhlasového tvůrce, který se jako syn z rakousko-židovské podnikatelské rodiny narodil v Praze a emigroval do Švýcarska, kde působil až do své smrti v polovině 80. let minulého století.

Ve spolupráci s pražským Goethe-Institutem festival připravil přehlídku plakátové tvorby Mikuláš Macháček pro theater.cz, grafický design Mikuláše Macháčka a studia zetzetzet, který již více než desetiletí festival provází a vizuálně jej formuje.

• Autor: DN
• Publikováno: 21. října 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: PDFNJ představuje letošní program

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ