Divadelní noviny > Rozhovor Zahraničí

Peggy Choy: Čistý tanec neexistuje

V dubnu měla v New Yorku premiéru inscenace The GREATEST! Hip Dance – Homage to Muhammad Ali taneční skupiny Peggy Choy Dance Company. Její autorka, choreografka, režisérka a tanečnice Peggy Choy navštívila na konci loňského roku také Českou republiku, kde představila několik ukázek ze své autorské tvorby. V Praze vedla i několik seminářů, přednášek a tanečních workshopů pro studenty FFUK, DAMU, HAMU a v Divadelním ústavu i pro zájemce z řad širší veřejnosti.

S autorskou taneční tvorbou Peggy Choy se také mohli seznámit diváci v Praze na festivalu Kolem světa. Jeho se zúčastnila Choy na pozvání Kintari Foundation. Předvedla zde dvě ze svých sólových choreografií Haenyeo/Sea Woman a Wigioei Bada/Endangered Sea. Její choreografie v sobě propojují tradiční formy korejského a indonéského tance a bojového umění s moderním scénickým tancem. Z této jedinečné kombinaci tanečních stylů a vlivů byla velmi silně znát naléhavost aktuálního problému, na který se Choy tentokrát zaměřila. Především pak tanec Ohrožené moře, ve kterém Choy tančila s maskou z kusů plastu.

Jste Korejka narozená v Chicagu, ale většinu svého života jste strávila na Havaji. Také jste řadu let žila v Indonésii. Cítíte se být korejskou, americkou nebo snad indonéskou umělkyní?

Moje umělecká osobnost je úzce spjata s mou rodinnou historií. Historií, kterou moji předci přivezli s sebou na Havaj a do Kalifornie. Můj praděda přišel se svou rodinou na Havaj, aby zde pracoval na plantážích. Můj děda a babička utekli z Koreje do Kalifornie před japonskou nadvládou, neboť děda byl aktivní bojovník za svobodu proti japonským imperialistům. V Americe museli čelit neporozumění ze strany Američanů a kulturním rozdílnostem jejich etnika.

Jak to tedy s vámi je?

Má umělecká vize je propojením historie mých předků a mé životní cesty hledání, která mě zavedla do Koreje a na Jávu. V Indonésii jsem žila více než pět let a studovala zde tradiční javánský dvorský tanec a gamelanovou hudbu. Tyto roky strávené v Yogjakartě v 70. a 80. letech byly pro mě formativní. Vedle indonéského tance jsem se začala učit korejský tanec a později na Havaji také různým formám čínských bojových umění. Tento zájem o různé taneční formy mi byl předurčen už tím, že jsem vyrůstala na Havaji, která je domovem mnoha etnik a mísí se zde různé kulturní vlivy.

Je některá z těchto uměleckých forem, kterou máte nejraději a která nejvíc ovlivňuje vaši tvorbu?

Je těžké měřit sílu vlivů. Ale dalo by se říci, že nejvíc jsem vděčná korejským a javánským umělcům, kteří se se mnou podělili o své znalosti, jež se staly základem mé umělecké cesty. Nešlo jen o klasické tance, ale také taneční drama, stínové loutkové divadlo a tradiční hudbu.

Váš taneční styl je tedy víceméně fúzí mnoha vlivů a škol. Dokázala byste být v oněch školách přesnější?

Díky tomu, že jsem vyrůstala na Havaji, kde se propojování a mísení kultur odráží téměř ve všem, jsem nabyla přesvědčení, že „čistý“ tanec neexistuje. Kulturní vlivy se ovlivňují stejně jako ve společnosti, která je ovlivňována kulturními, politickými a ekonomickými silami. V mé práci najdete kořeny mnoha těchto kultur ve všech jejích složkách, technické, estetické i fyzické. Například v mém tanci Haenyeo/Sea Woman ze série mořských sól jsou mé pohyby inspirovány prvky tradičního korejského tance, čínského bojového umění a javánského mužského tanečního stylu gagahan. V inscenaci THE GREATEST! Hip Dance Homage to Muhammad Ali se poměřují evropské a americké boxerské techniky s čínským bojovým uměním a tanečním stylem hip-hop, a dávají tak vyniknout jedinečné osobě tohoto velkého afro-amerického boxera.

Většina vaší tvorby zpracovává téma ženy. Proč?

Hlavní ideou mé tvorby je, aby byla vždy jakýmsi „mluvčím“ těch, kdo nejsou v dostatečně silném postavení, aby se mohli vyslovit sami. Proto jsou tématem mých prací především ženy, které nějakým způsobem trpí nebo jsou utlačovány. Například choreografie Comfort Woman je tancem, který vypovídá o ženách z Koreje, Malajsie a jiných asijských zemí, které v době druhé světové války byly donuceny stát se sexuálními otrokyněmi japonských vojáků. V mé mořské sérii jsem se zase zaměřila na problematiku současného života žen na ostrově Jeju v Jižní Koreji, které se živí lovem ryb a korýšů formou takzvaného volného potápění. Tato jejich staletá tradice i jejich vlastní životy jsou nyní stoupajícím znečištěním oceánu v ohrožení.

Dvě choreografie z této své mořské série jste zatančila i v Praze na festivalu Kolem světa. Proč jste vybrala právě toto téma?

Festival Kolem světa představuje každý rok v Čechách kulturu mnoha zemí světa. I tak je ale korejská kultura u vás zatím méně známou. Navíc tyto dva tance se nezaměřují jen na ohrožené životy žen, ale i na celkovou problematiku znečištění oceánů, jejich zaplavení plasty a extrémním rybolovem. Věřím, že právě naléhavost tohoto problému nezná hranic a že lidé napříč kontinenty by se měli snažit pomoci a přispět k nápravě.

Během svého pobytu v Čechách jste vedla přednášku a workshop pro studenty HAMU a v Divadelním ústavu i pro zájemce z jiných škol. Jaký je váš názor na české studenty uměleckých škol ve srovnání se studenty, které jste dosud měla možnost učit?

Byla jsem příjemně překvapená zvídavostí českých studentů a jejich chutí učit se něčemu novému. Líbilo se mi jejich nadšení a zároveň respekt k jiné kultuře.

Vedle Prahy jste také vystupovala v Karlových Varech a Plzni společně s taneční skupinou Kintari, která sdružuje české a indonéské tanečnice. S touto skupinou jste nastudovala novou choreografii Nature´s grief.

Tato choreografie má velmi naléhavý téma Matky Země, téma přírody, která naší civilizací trpí. Tento tanec je pro mě výpovědí samotné Země, kdyby mohla promlouvat tancem. Věřím, že české publikum je vnímavé a že tuto myšlenku v tanci objevilo. Zároveň se mi líbila práce s taneční skupinou, která nejen že se zabývá asijskými tanci a představuje je v Čechách, ale jejich vystoupení mají navíc humanitární podtext. Výtěžek ze svých představení věnují na podporu školství v chudé oblasti Indonésie. Je mi jasné, že ne všichni diváci dokázali rozklíčovat konkrétní taneční styly, jimiž byla choreografie ovlivněna, ale to podstatné, tedy vzkaz a myšlenka, byly přijaty velmi vstřícně. Myslím, že jsme postavili hezký spojovací můstek mezi vaší kulturou a indonéskou, mezi námi-lidmi a Matkou zemí.

V Čechách nebo obecně v Evropě je v posledních letech znát silný vliv asijské kultury. Je tato situace podobná i v Americe?

Domnívám se, že porozumění asijské umělecké výrazovosti musí být v Americe ještě objevováno. Často je asijské umění stereotypně přijímáno jako to „nepochopitelné“, „nečitelné“ místo, aby lidé se zajímali o jeho kořeny a podstatu, ze které vyrůstá. Na druhou stranu americké publikum dokáže ocenit hloubku a historickou tradici.
Můžete nám přiblížit váš současný projekt, který připravujete v New Yorku?
V dubnu jsme s naší taneční skupinou The Peggy Choy Dance Company uvedli v Brooklynu premiérově představení The GREATEST! Hip Dance Homage to Muhammad Ali. Jedná se o site-specific představení v Gleasonově hale, která je známá tím, že právě zde trénoval sám Ali. Na tomto projektu jsem spolupracovala přímo s hiphopery, znalci bojového umění, s boxery a několika dalšími tanečníky moderního tance. Inscenace je inspirována obrovským Aliho odhodláním bojovat jako sportovec za svůj lid a jeho postavení ve světě. Projekt svedl dohromady profesionální tanečníky Sekou Heru a Ze Motion s profesionálními boxery Johnem Douglesem, Devonem Cormackem a Dylenem Carew. Jedná se o multimediální práci zahrnující jazz-funkovou hudbu Grahama Haynese, grafickou tvorbu newyorského undergroundového umělce Mac McGilla, video design Patricka Lovejoya, libreto Tary Bettsové a kostýmy Cozbi & Kaely Garvinových. Ráda bych s touto produkcí přijela do Čech, neboť myslím, že vám je tematika boje za vlastní svobodu z vaší historie blízká.

Dovolte mi prosím na závěr poděkovat řediteli festivalu Kolem světa Karlu Wolfovi a ředitelce Kintari Foundation Janě Wolfové, kteří mě do Čech pozvali a umožnili mi seznámit se s vaší kulturou i lidmi, kteří se zabývají tancem.

///

Peggy Choy
plným jménem Peggy Myo-Young Choy
se narodila v roce 1948 v Chicagu v korejské rodině. Vyrůstala na Havaji a dnes žije střídavě ve Wisconsinu, kde vyučuje na zdejší univerzitě, a New Yorku, kde vede vlastní uměleckou skupinu. Mnoho let strávila v Indonésii. Prolínání mnoha kultur, se kterými se setkala, podstatně ovlivňuje její tvorbu. V ní se zaměřuje na aktuální ekologické, politické a společenské problémy a témata, především postavení ženy v konkrétních současných společnostech a příroda ničená moderní civilizací.

• Autor: Jana Wolfová
• Publikováno: 25. září 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Peggy Choy: Čistý tanec neexistuje

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ