Pekelné dny PQ 2019 (No. 2)
Součástí PQ je i expozice Camp Q na ostrově Štvanice. I když je možné sem přijít i během dne, jedinečnost spočívá v nočních představeních, kde se jako diváci stanete součásti adaptačního tábora a budete spolurozhodovat o tom, zda některým z kmenů mimozemšťanů dovolíme opustit prostor tábora a stát se součástí našeho světa. Důsledky dnešního deště ale zážitek premiérových diváků mohly značně oslabit. Proto následujícím Dopisem do Campu Q chci ocenit práci umělců, kteří se na tomto projektu podíleli, a podělit se o zážitek svůj.
Kmen Attas se svou královnou Foto archiv
Dopis do Campu Q
Je krátce před premiérou projektu Camp Q, kterou nestihnu. A protože jsem mnohahodinovou performanci, která se odehraje ve Vile Štvanice a jejím okolí, chtěla vidět, zúčastnila jsem se jedné z generálek. Konala se v krásný teplý večer v úterý 4. června, takže se přítomní návštěvníci nemuseli brodit vodou, ani bahnem, které – obávám se – v den premiéry zavalilo Štvanici, a mohli se soustředit na detailně vymyšlený koncept poutavého imerzivního divadla. V hezkém počasí nebylo ani tak těžké vydržet do tří do rána, kdy vše vyvrcholilo. Zažila jsem to, a jsem ráda. V mém případě se totiž podařilo dosáhnout onoho „ponoření se“ do děje, do sugestivních situací, do prostředí tábora, který skrývá naději a zároveň i temnou hrozbu, lásku, nenávist, zradu, nejistotu, touhu manipulovat ostatními i tajemné síly, které nás přesahují.
A tak – byť už je to pár dní – stále myslím na osudy kmenů, které přiletěly odkudsi z temného vesmíru, aby nalezly nový domov, a jejich naděje se postupně rozplývá, protože lidi jsou prostě takoví, jací jsou.
Svatební rituál kmene Zeyris Foto archiv
Ještě dlouho mi v paměti zůstanou okamžiky, kdy jsme se účastnili svatby Zeyris a při blahopřání byli nevěstou označeni znamením na čele, kdy jsme rozmlouvali s mírumilovnými a důvěřivými členy kmene Attas, sledovali pomalé rituály Fénických žen a nakonec se společně snažili zachránit kaolínovou královnu. Ten svět, který se podařilo tvůrcům s několika desítkami herců vytvořit, byl pro tuto chvíli skutečný. I když mnohé z aktérů znám, v tu chvíli pro mě splynuli s postavami natolik, že jsem s nimi prožívala emoce, které cítí všichni uprchlíci, kteří se vydají na cestu do nejistoty, zda budou vítáni…
Fénická žena ve svém hnízdě. Foto archiv
Asi si ani nedokážu představit, nakolik tato zkušenost hercům na celou řadu dní rozdělila existence na dva paralelní životy – ten obyčejný pozemský a ten táborový, existující převážně po nocích. Emocionální zážitek, který dokázalo téměř šestihodinové představení vyvolat, vycházel z velmi rozsáhlého výzkumu a spolupráce množství nejrůznějších komponentů, z nichž se skládá divadelní tvar. Jako scénografická expozice může mít samotný Camp Q jistou působivost nejrůznějšími nápady, hodnými srovnání s fantazií Julese Verna, ale až zabydlením a oživením prostoru postavami celému projektu dodává na působivosti. Doslova zažehlo jiskru imaginace a empatie.
P. S. Před časem jsem viděla v Londýně inscenaci The Jungle, která vycházela ze skutečného příběhu jednoho utečeneckého táboru ve Francii, který byl zrušen poté, co se tady podařilo vytvořit fungující strukturu města. Proč? Protože toto nebezpečné místo vadilo jako ohnisko potenciálních (a někdy i skutečných konfliktů). Camp Q sice posunul reálné postavy a příběhy do symbolické roviny, nicméně využití typických situací, které souvisí s fenoménem uprchlických táborů, dodalo příběhům autenticity.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Pekelné dny PQ 2019 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
