Perikola aneb Klamavá reklama v Brně
Opera Národního divadla v Brně zve publikum všech věkových kategorií na Offenbachovu Perikolu: starší ocení operetní esprit a podívanou a mladší můžeme nalákat na exotickou atmosféru nabitou milostným vzrušením a rychlým dějovým spádem. Na premiéře jsem nezaznamenala nic z toho. Jana Wallingerová, Ondřej Koplík, Jan Šťáva i další sólisté své party solidně odzpívají, ale o operetní lehkosti a jiskřivosti hovořit těžko. Mluvené pasáže jsou upovídané a těžkopádně se vlečou, zvláště když interpreti nesnesitelně zpěvavě štěbetají, nepřirozeně deklamují. Režisér Tomáš Studený je tentokráte nedovedl k přesné herecké stylizaci, a tak přehrávají, upadají do šarží. V symbolickém prostoru členěném různě skládanými obřími písmeny se hraje hodně vousaté divadlo.
Jan Šťáva (Don Andrés) a Jana Wallingerová (Perikola) FOTO JANA HALLOVÁ
Dramaturg Jakub Kruliš ve spolupráci s režisérem sepsal nové libreto – „volně na motivy“ původního. V originále místokrál v převleku obhlíží, jak lid oslavuje jeho narozeniny, v Brně zajde do Národního kabaretu zkontrolovat, kam to vlastně míří štědrá státní dotace. Zpěváci Perikola a Piquillo si tu nezoufají hlady, ambiciózní Perikola od svého milého odchází prostě za kariérou. Perikola jako aktuální společenské divadlo? Proč ne, je to jedna z cest, kterou v poslední době při inscenování tohoto díla šli i v zahraničí. Jenže v Brně chybí odvaha k opravdu razantnímu autorskému gestu: zůstalo u jednotlivých (někdy poněkud nejapných) narážek na politikaření, korupci, úplatnost, nespolehlivost koaličních partnerů… K vytvoření výmluvného obrazu dnešní společnosti mají brněnští inscenátoři / autoři mentálně daleko. Hrdě hlásají, že nová inscenace nabídne divákům unikátní možnost, totiž rozhodnout o tom, jaký bude závěr příběhu! Ano, diváci skutečně o pauze hlasují, zda si má Perikola vybrat Piquilla či místokrále. Mohlo by to být inspirativní, kdyby skutečně existovala dvě zcela různá vyústění – a o osudu postav i celého království by rozhodli diváci. Jenže tady dva různé konce spočívají zřejmě jen v tom, že se Perikola na konci mechanicky přitočí k jednomu či druhému muži. Příznačné – v této pohříchu povrchní inscenaci je opravdu jedno, koho si vybere.
Národní divadlo Brno – Jacques Offenbach: Perikola. Hudební úprava a dirigent Caspar Richter, režie Tomáš Studený, scéna Eva Jiříkovská, kostýmy Kateřina Kerndlová, sbormistr Josef Pančík, choreografie Hana Košíková, dramaturg Jakub Kruliš. Premiéra 6. ledna 2012 v Janáčkově divadle.
Komentáře k článku: Perikola aneb Klamavá reklama v Brně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
