Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Perseidy nad Letnou (No. 4)
Loni představila La Putyka na Letní Letné oslňující inscenaci Risk. Se skvělou hudbou, scénou, akrobacií a nápadem dotaženým do konce. Letos přišly Dolls. A byly riskem, který tak úplně neoslnil. Nápad byl ambiciózní, artisté mrštní, ale vše uvázlo někde v půli.
Dolls se odehrává dílem v otevřené manéži a dílem v buňkách třípatrové instalace tvořící zadní stranu scény. FOTO ARCHIV SOUBORU
Inscenace Dolls zaměstnává pět artistů a čtyři panenky, panáky či panny v životní velikosti. Odehrává se dílem v otevřené manéži a dílem v buňkách třípatrové instalace tvořící zadní stranu scény. Kromě akrobatických výstupů na hrazdě i na zemi je zařazen tanec, rvačky i slovní doprovod. Každý z účastníků mluvil svým vlastním jazykem či anglicky, objevila se však také nejedna aktualizovaná replika v češtině, což domácí publikum rozhodně ocenilo.
Fyzicky je nový počin La Putyky velmi náročný a nutno říci, že účastníci ho zvládají s hravostí a úsměvem. Na mysl se ale vkrádá úvaha, že některá čísla by nebyla tak náročná, kdyby se zkrátila na polovinu. A že by to možná divákovi ani nevadilo… Tady je jeden z kamenů úrazu – timing. Rituální tanec s modelováním hliněné panenky, skoky na visuté hrazdě nebo párová akrobacie jsou aktivity velmi atraktivní, ovšem jen po určitou dobu. Pak vyčpějí a ztratí dynamiku. Tím spíše, začnou-li se už prvky v této kritické chvíli opakovat. Je pak jen pochopitelné, že když po skončení jednoho výstupu nastane protahující se příprava další akce, napětí v obecenstvu citelně poklesne…
Podobný osud stihl rekvizity. Nikoli scénu. Patrová konstrukce v pozadí byla neustále oblézána, odehrávaly se na ní akce na několika výškových úrovních a vyrovnávala horizontální dění v manéži. Nejvýraznější rekvizity, které se na scéně (kromě panen) objevily, se zbytkem scény nejenže nijak zvlášť nesouvisely – funkčně ani esteticky – ale hlavně zůstávaly nevyužity. Jinými slovy, v Dolls se objevilo hned několik příslovečných Čechovových pušek, ze kterých k divákovu zklamání vystřeleno nebylo.
Fyzicky je nový počin La Putyky velmi náročný a nutno říci, že účastníci ho zvládají s hravostí a úsměvem. Na mysl se ale vkrádá úvaha, že některá čísla by nebyla tak náročná, kdyby se zkrátila na polovinu. FOTO ARCHIV FESTIVALU
Nerada bych ovšem přiřkla novému počinu režisérskému Rostislava Nováka ml. samá negativa. Co mě na první pohled, respektive poslech upoutalo, byla hudba. Lyrický kytarový doprovod střídaly experimenty, decentně využívající reálných zvuků namixovaných do rytmického sledu, i polské lidové písně. Bravo, tato sázka vyšla výborně. Ústřední téma přineslo ještě jeden bonus. Už využití loutek není u nového cirkusu příliš obvyklé. Ovšem je-li celá inscenace zaměřena na vztah člověka a panenky, je jen otázkou času, kdy se některý z tanečníků panenkou-loutkou stane. Téměř v závěru na to skutečně došlo a bylo na co se dívat. A diváci si museli neustále připomínat, že to nehybné tělo a vytřeštěné oči patří živé lidské bytosti.
Drobná akrobatka se vtělila v pannu, která stála ještě před chvílí opřená o stěnu. FOTO ARCHIV FESTIVALU
Co říci závěrem? To možná ani La Putyka tentokrát najisto neví. Ale svléknout se a odejít ze scény, to už začíná být u současného divadla poněkud klišé. Zkrátka, kdo zná La Putyku, chce víc. Po řemeslné stránce na to její členové bezpochyby mají a – jak ukázal například loni uvedený Risk – když všechny složky drží pohromadě, může vzniknout inscenace vskutku výjimečná. Takže milá Putyko – nastavila sis laťku, tak se snaž.
///
Předchozí díly denních reportáží:
Komentáře k článku: Perseidy nad Letnou (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
