Lehce stravitelné jednohubky
Studio DVA se nezaleklo možných hygienických opatření a na letní měsíce připravilo pro Letní scénu Vyšehrad dvě nové inscenace, tedy stejnou dávku premiér jako obvykle. V případě Duetů, prvního titulu uvedeného na Letní scéně Vyšehrad (druhým byl Gogolův Revizor), šlo dokonce o českou premiéru hry britského autora, který u nás rozhodně není neznámý. Petera Quiltera vůbec poprvé představilo právě Studio DVA, když v roce 2006 uvedlo jeho hru Na konci duhy o závěru života Judy Garland. Následně se autor zabydlel na dalších, většinou soukromých scénách (Kalich, Jezerka, Ungelt).
Quilter patří k oblíbeným světovým dramatikům (jeho hry jsou k vidění prakticky po celém světě, ve více než 40 zemích) díky tomu, že svými příběhy a jejich srozumitelností vychází divákům vstříc. Patří k mistrům bulvárního žánru – je velmi dobrý řemeslník, dokáže napsat situace a dialogy, které mají švih, a okořenit dílko správnou dávkou humoru i sentimentu. Píše to, čemu se kdysi říkalo well-made play (dobře napsaná hra), typ dramatu, který je dnes pro kritiku pasé a je srovnáván s televizními filmy. Moc prostoru pro režijní experimenty opravdu neposkytuje, ale příležitost pro hereckou exhibici rozhodně nabídnout může.
Duety z Quilterova díla vybočují. Nepředstavují jeden kompaktní příběh, ale jsou kompilací čtyř jednoaktových her (či spíše etud na téma partnerských vztahů). Hrát je lze samostatně, ale také pospolu jako exhibici dvojice herců, kteří si v miniportrétech vyzkoušejí nejrůznější charakterové polohy. V první epizodě se scházejí dva stále nespokojení single – hledači ideálních partnerů, v té druhé se dvojice expartnerů rozhodne oslavit na ostrovní party svůj rozvod, ve třetí oddaná sekretářka láskyplně pečuje o svého šéfa a navzdory jeho sexuálním preferencím se zdá, že se bez sebe neobejdou, a ve čtvrtém hledá nevěsta u svého bratra oporu a odpověď na otázku, zda má cenu to zkoušet potřetí. (Podle anotace agentury Aura-Pont byla součástí Duetů ještě epizoda o starých hereckých manželích, ale vážnější tóny příběhu asi přispěly k jejímu vyřazení.)
Jak vidno, jedná se o jednoduché, v podstatě předvídatelné epizody, s mírnou nadsázkou zpracovávající situace „ze života“. Režisér Jakub Nvota navíc zvolil lehce kabaretní (revuální?) rámec, kdy se oba herci v předělech mezi aktovkami střídají ve zpěvu populárních písní osmdesátých let (jako Já půjdu tam a ty tam nebo V ženě kdekdo se splet) – představitelka všech ženských rolí Monika Absolonová tudíž může zúročit své pěvecké schopnosti. Zábavně jsou pojaty i proměny scény, v nichž se uplatní akrobatické schopnosti parkouristy Dana Šantavého. Filip Blažek a Monika Absolonová se pohybují v rámci přiznaného divadla na divadle. Dávají nahlédnout přímo do kuchyně hereckého řemesla, když se před očima diváků proměňují v rozličné charaktery, a plní svou úlohu hvězd (v inscenacích Quilterových her se ostatně na scéně často objevují hvězdy filmového nebe, třeba Renée Zellweger nebo Krystyna Janda). Výkony obou protagonistů jsou značně temperamentní, mají správnou dávku nadsázky, přesně v duchu crazy komedie. Lehký letní koktejl, namíchaný vícegeneračnímu publiku přímo na míru, své diváky rozhodně nezarmoutí.
Studio DVA divadlo, Praha – Peter Quilter: Duety. Překlad Pavel Dominik, režie Jakub Nvota, scéna Karel Czech, kostýmy Lenka Polášková, choreografie Ivana Hannichová. Premiéra 15. června 2020 na Letní scéně Vyšehrad.
Komentáře k článku: Lehce stravitelné jednohubky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)