Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Petr Kotík: Setkávání s Václavem Havlem
V úterý 7. září uvede orchestr soudobé hudby Ostravská banda doplněný zahraničními hosty na scéně Střecha Lucerny v Praze skladbu Petra Kotíka na text Václava Havla Dopisy Olze. Při té příležitosti otiskujeme autorův text o tom, jak skladba vznikala.
Václav Havel s Petrem Kotíkem po uvedení Dopisů Olze na Pražském jaře 2001. Foto archiv NODO
Skladba Dopisy Olze byla napsaná v letech 1989–91 na objednávku WDR v Kolíně n/R. Oba autoři, skladatel Petr Kotík a spisovatel Václav Havel, se koncem roku 1988 sešli a diskutovali o zamýšlené kompozici. Na skladbě Kotík pracoval dva roky. Premiéra dokončeného díla se uskutečnila v květnu 1991 v newyorské Paula Cooper Gallery. Dopisy Olze byly poprvé uvedeny v Praze na Pražském jaru 2001 za účasti Václava Havla. Jedním z narátorů byl Jan Tříska.
///
Petr Kotík: Setkávání s Václavem Havlem
Na jaře 1988 jsem dostal objednávku z WDR Kolína nad Rýnem pro festival Wittener Tage für neue Kammermusik, který se konal na jaře 1989. Skladba měla být krátká, maximálně sedmiminutová, pro soubor nepřesahující počet osmi hráčů. Tuto objednávku dostalo mnoho skladatelů a všechny tyto nové skladby měly zaznít na počest zakladatele festivalu Wilfrieda Brenneckeho, který šel do penze a pro kterého to byl poslední ročník. (John Cage na základě této objednávky napsal Five, skladbu která je přímo věnovaná Brenneckemu a kterou jsem ve Wittenu premiéroval se svým S.E.M. Ensemble).
Jakožto skladatel nepatřím k těm, co komponují „na objednávku“, tedy přesně to, co se ode mne očekává. Na druhou stranu těch málo objednávek, co obdržím, vždy s radostí přijmu a doufám, že to, na čem zrovna pracuji, bude možné pro objednávku použít. V létě 1988 mě napadlo vytvořit kompozici pro ansámbl a narátory (vypravěče), kteří by text četli simultánně, podobně jak to probíhá v hudební kompozici. Začal jsem proto celé léto sbírat výňatky z článků v New York Times, buď referáty o prezidentské volební kampani a nebo popisy extrémních veder, která udeřila v té době na americkém středozápadě. Příběhy hraničily s bizarností a absurditou a dle mého názoru reflektovaly stav, v jakém se tehdy Amerika nacházela (absurdní stav, ve kterém se americká společnost nachází dnes, si tehdy nikdo nedovedl představit). Když jsem nasbíral dostatečné množství textů a jeden po druhém je podrobně přečetl, rozhodl jsem se texty nepoužít. Celá problematika, která mě ještě v létě zaujala, mně najednou připadla malicherná a provinční.
V této chvíli se mi dostal do rukou anglický překlad knihy Václava Havla Dopisy Olze. Stačilo přečíst pár stránek, abych si uvědomil, že mám text, který ke skladbě, již jsem zamýšlel složit, potřebuji. I když můj úmysl byl vytvořit skladbu téměř hodinu dlouhou, rozhodl jsem se použít sedmiminutový výňatek pro objednávku festivalu ve Wittenu. Začal jsem tedy komponovat, aniž bych si dělal starosti s různými povoleními od autora a nakladatelů.
Během mé dvoutýdenní návštěvy Prahy v prosinci 1988 jsem se několikrát setkal s Václavem Havlem a řekl jsem mu o své nové kompozici. Václava Havla jsem dobře znal ještě z doby, kdy jsem v šedesátých letech žil v Praze. Řekl jsem mu, že to, co mě lákalo na jeho textech, je spojení hlubokých a všedních myšlenek, meditací a praktických pokynů, to propojení plynulostí a nesourodostí, protikladů a důsledného myšlení. To bylo to, čím mě text upoutal. Václav byl velmi potěšen a souhlasil, abych text použil tak, jak jen budu potřebovat k dokončení skladby. Dal mi volnou roku, souhlas, který později potvrdil písemně.
Dopisy Olze byly původně napsány pro pět narátorů a ansámbl: 2 flétny, 2 trumpety, 2 kytary a basová kytara. Sedmiminutový výňatek měl premiéru na festivalu ve Wittenu v dubnu 1989. Dokončená 50minutová skladba zazněla poprvé (v angličtině s pěti narátory) v Paula Cooper Gallery v New Yorku, a to 19. prosince 1989 a v roce 1991 byla nahrána ve WDR v Kolíně n/R (ve verzi německé, také s pěti narátory). Česká premiéra Dopisů Olze byla uvedena v květnu 1990 v Anežském klášteře. Koncert byl produkcí Karla Srpa (st.) a jeho Artfora. V květnu roku 1992 hrál S.E.M. Ensemble Dopisy Olze na svém evropském turné. První koncert byl v Het Apollohuis v Eindhovenu a z důvodu nízkého rozpočtu byla skladba připravena pro jednoho narátora – byl to Ben Patterson, který s námi hrál jako hostující hudebník. Hlasy ostatních čtyř narátorů byly nahrány. Stala se však nepříjemná věc: v letadle na cestě do Holandska jsem si uvědomil, že nahrávka se čtyřmi narátory zůstala v New Yorku, a protože se koncert konal již druhý den po příletu, nebyla možnost dopravit ji včas do Eindhovenu. Nezbylo mi než upravit skladbu tak, bychom ji mohli provozovat bez nahrávky. Musel jsem počítat s tím, že bylo technicky, organizačně a finančně vyloučeno zajistit další čtyři narátory. Po příjezdu jsem tedy přepracoval text, novou verzi pro Eindhoven, se dvěma narátory (Het Apollohuis dodal druhého narátora). K mému překvapení tato verze se dvěma narátory se ukázala jako daleko lepší než ta s pěti. Od tohoto provedení se Dopisy Olze hrají ve verzi pro dva narátory. Tato verze (v angličtině) měla premiéru v New Yorku v květnu 1992. V květnu 2001 byly Dopisy Olze provedeny na Pražském jaru. Jedním z narátorů byl Jan Tříska.
Malá poznámka: během mého pobytu v Praze v prosinci 1988, kdy jsem se několikrát setkal s Václavem Havlem, jsem odjel na pár dní do Vídně. Hned po návratu jsme se opět setkali a Václav se mě zeptal, co jsem dělal od doby, kdy jsme se viděli naposledy. Když jsem mu řekl o své cestě do Vídně, melancholicky se na mě podíval a řekl: „Před dvaceti lety jsem také mohl jet na pár dní do Vídně. Od té doby nemůžu cestoval nikam“. Byl to pro mě nesmírně trapný moment, styděl jsem se za svá „privilegia“. Zahanbila mě přítomnost někoho, pro koho je taková hloupost, jako malý výlet pár kilometrů na jih od hranic, vzdáleným snem.
A druhá epizoda: můj pobyt v Praze ke konci roku 1988 byl zakončen undergroundovým koncertem, který pořádalo Artforum. Ten koncert byl zakódován jakožto přednáška Petra Rezka pod názvem „Píšťalka z Brooklynu“. Tato „přednáška“ sestávala z toho, že mě Petr Rezek představil publiku a koncert následoval. Newyorský nakladatel Henry Holt zamýšlel vydat Dopisy Olze v paperbacku a požádal Havla o napsání úvodu pro toto vydání. Záměr vytvořit tuto publikaci byl jedním z důvodů pro moje časté schůzky s Václavem v předcházejících dvou týdnech. V té době byl totiž v Praze též Jack Macrae (vnuk Henryho Holta), který nakladatelství tehdy vedl, a který mě požádal o zprostředkování kontaktu s Havlem. Václav novou předmluvu napsal s tím, že přijde na koncert, kde mi ji předá. O přestávce koncertu (tedy „přednášky“ Petra Rezka) jsme se s Václavem Havlem pozdravili a on mi zcela veřejně předal zalepenou obálku s textem svého úvodu. Pár hodin po koncertě jsem odjížděl vlakem do (západního) Berlína. Byl jsem tedy patřičně připraven na důkladnou hraniční prohlídku. Jel jsem přes noc, spacím vozem a na hranicích si mě nikdo nevšiml – odjel jsem z Československa bez nejmenšího problému. Řekl jsem si – nějak se to straně a vládě rozpadá. Byla to pro mě možná předpověď toho, co přišlo za necelý rok.
Petr Kotík, New York, prosinec 2011
…
Petr Kotík. Foto Martin Popela
Petr Kotík je nezávislým skladatelem a dirigentem. Narodil se roku 1942 v Praze a od roku 1969 žije v New Yorku. V Praze by jedním z průkopníků nové hudby, založil soubory Musica viva pragensis a QUaX Ensemble. V USA vede od roku 1970 S.E.M. Ensemble, který koncertuje jak ve složení ansámblu, tak velkého orchestru. Kotík se od poloviny 70. let do Prahy často vracel a kdykoliv se naskytla příležitost, tak koncertoval (např. uvedl svůj opus magnum „Many Many Women“ z roku 1979 v pražském Savarinu na akci organizovanou Artforem (Karel Srp st.). Roku 2001 založil Petr Kotík Institut a Festival Ostravské dny, které letos v srpnu oslavily osmnácti koncerty 20 let od svého založení. Je spoluzakladatelem NODO/ Dny nové opery Ostrava (od roku 2012). V roce 2005 založil komorní orchestr Ostravská banda a v roce 2017 symfonický ONO / Ostrava New Orchestra. Je uměleckým ředitelem Ostravského centra nové hudby, které má sídlo v Ostravě i New Yorku.
///
Ostravská banda a hosté – Lucerna na střeše, Praha, 7. září, 2021 ve 20:30 hod.
Program: Petr Kotík – Dopisy Olze. Na text Václava Havla. Narátoři: Lucie Trmíková, Praha, Petr Hruška, Ostrava. Hudebníci: Petr Kotík, dirigent, New York, Daniel Havel, flétna, Praha, Oto Reiprich, flétna, Praha, Adam Richter, trubka, Praha, Jan Červenka, trubka, Praha, Chris Nappi, el. kytara, New York, Ondrej Veselý, el. kytara, Bratislava, Fero Výrostko, basová kytara, Bratislava. Délka koncertu 65 min.
/Pro i-DN připravil hul/
Komentáře k článku: Petr Kotík: Setkávání s Václavem Havlem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
