Kudy vede cesta ke vzniku zázračného léku
Svou novou hru Elegance molekuly nastudoval v Dejvickém divadle Petr Zelenka. Zabývá se objevy významného českého organického chemika Antonína Holého, které, využity zahraničními farmaceutickými firmami, přispěly k vývoji léku úspěšně bojujícího s virem HIV.
Petr Vršek, Lada Jelínková a Martin Myšička v Zelenkově inscenaci Elegance molekuly FOTO HYNEK GLOS
V našich médiích se jméno tohoto vědce často spojovalo s étosem boje proti AIDS, realita však byla poněkud komplikovanější. Zda osobní vazby mezi předními světovými biochemiky, jejich názory i vývoj léčivých látek odpovídají tomu, jak je ve své hře prezentuje Petr Zelenka, neodhadneme, daleko od pravdy ovšem jít nemohl, při vzniku textu téma konzultoval s předními reprezentanty oboru, navíc většina postav opusu je reálná a s výjimkou profesora Holého dosud žije. Vznik inscenace navíc iniciovalo spřátelené pracoviště Dejvického divadla „ze sousedství“, Ústav organické chemie a biochemie, kde pan profesor působil, finančně pak výslednému tvaru při příchodu na svět podstatně pomohla nadace Neuron. Před koncem hry ostatně probíhá „vysvětlující“ dialog mezi novinářkou Pavlínou a vdovou po Antonínu Holém. (Pavlína: Mimochodem, teď vzniká o vašem manželovi divadelní hra. Ludmila Holá: To se nedá nic dělat. Pavlína: Takový malý divadlo, asi 300 metrů od Ústavu. Je to barter. Oni udělají hru a herci za to budou moci parkovat ve dvoře Ústavu.)
Velký český vědec, žijící v letech 1936–2012, se na jevišti v podání Martina Myšičky jeví jako postava dosti svérázná. Svoje objevy nemínil v první řadě „věnovat“ boji proti AIDS (dokonce v souvislosti s touto chorobou moralizoval), ale spíš léčbě hepatitidy a informace o léčebné aplikaci od jeho kolegů z americké farmaceutické firmy Gilead Sciences ho zprvu poněkud popudila. „Na stará kolena“ vstoupil v červnu 1989 do KSČ, kolegové, kteří tam byli podstatně déle, si ho po převratu dobírají z nešikovného timingu. Jevištní Holý si také nechává proplácet tramvajové jízdenky v době, kdy na jeho konto přicházejí – alespoň na české poměry – horentní sumy. Své rodině promítá nevalné diapozitivy z cest, fotografování totiž patřilo k jeho koníčkům.
Zelenkova hra se ovšem v první části mnohem více věnuje americkému vědci Johnu C. Martinovi (Ivan Trojan), který při nákladném testování Holého objevu značně ekonomicky riskoval včetně toho, že ručil svým obydlím, nakonec ovšem pro něho všechno dobře dopadlo. Až po přestávce se do popředí dramatikova zájmu dostává osud Antonína Holého i se značně hořkým koncem. V posledních letech svého života trpěl totiž Parkinsonovou chorobou, což mělo vliv i na úbytek jeho intelektuální potence. Ve finále – po jeho pohřbu – pak jeho bývalí kolegové ze světa i z domova pokračují v poněkud planém filozofování (prostupovalo celou hrou) nad tím, co hýbe dějinami, jsou-li to epidemie, přírodní katastrofy, vědecké objevy, či na první pohled nenápadná založení některých firem s pozdější výraznou výkonností a dlouhou životností. I když je hra stavebně poněkud nevyrovnaná, Zelenka dovede napsat nosné a vtipné dialogy, také vybudovat dynamické jevištní situace. To vytváří prostor pro kvalitní herecké výkony jak stálých hvězd Dejvického divadla, tak hostujících herců.
Divák může obdivovat nejen Ivana Trojana a Martina Myšičku v hlavních rolích. Trojanova charismatem obdařená herecká studie přibližuje chemika lidsky solidního a empatického, zároveň ovšem bojovníka, který je schopen riskovat. Při postupu vzhůru se u něj propojuje jistá dávka etického patosu s ekonomickou dravostí. Martin Myšička vykresluje Holého jako chlapíka podivínského i popudlivého, v některých situacích ne stoprocentně spravedlivého (propouští ze svého týmu muže, který byl jako on v KSČ, jen proto, aby v nové politické situaci kolektiv nevykazoval příliš vysoké procento bývalých straníků). Myšičkův výkon je silný zvláště ve finále, kdy si druhdy geniální mozek v tragikomickém telefonátu plete jména svých zahraničních kolegů se jménem svým. Pozoruhodní jsou také Vladimír Polívka jako šéf farmaceutické firmy Riordan, pod jehož křídla se Trojanův Martin zprvu uchýlí, Petr Vršek v několika rolích českých badatelů i Pavel Šimčík jako významný belgický biochemik Eric De Clercq, Holého kolega a spoluzakladatel jeho mezinárodní prestiže. Václav Jiráček ztvárnil roli předního amerického politika Donalda Rumsfelda, předsedy představenstva Gilead Sciences. Jeho postava se od figur vědců odlišuje výraznou přímočarostí i zvláštní zaťatostí profesionála-diplomata.
Také ženské herecké výkony je nutno pochválit. Manželku Američana Martina Rosemary ztvárnila Veronika Khek Kubařová, jde o dámu emancipovanou, riskantních kroků svého manžela se obávající, avšak po jejich prokazatelném úspěchu s mužem se zadostiučiněním souznící. Holého životní partnerku, paní Ludmilu, vytvořila Zdeňka Žádníková, prezentuje přesvědčivě její upjatou odměřenost, zvláště když ji pronásleduje adeptka novinařiny Pavlína, které jde především o rodinné pikanterie a která se nenechává odbýt. Tato role je příležitostí pro temperamentní, nicméně ukázněné herectví Elizavety Maximové. Do hereckého soupisu inscenace patří též Lada Jelínková, ztvárňující energický ženský prvek jak v americkém, tak v českém týmu farmaceutů, respektive výzkumníků, a nepřehlédnutelná také v epizodě letušky, která s kymácejícím se podnosem s nápoji a krátkodobým dosednutím do klína pasažéra názorně přiblíží vzduchové turbulence při letu přes oceán.
Zelenkova novinka v mnohém připomene úspěšného Teremina, který také vycházel z reálných faktů a volně s nimi pracoval. Svým komplikovanějším příběhem ovšem skýtal více možností pro vizuální stránku divadelního zážitku.
Dejvické divadlo – Petr Zelenka: Elegance molekuly. Režie Petr Zelenka, scéna Nikola Tempír, kostýmy Michaela Horáčková Hořejší, dramaturgie Olga Šubrtová, projekce Anebo Tou-fu. Premiéra 5. dubna 2018.
Komentáře k článku: Kudy vede cesta ke vzniku zázračného léku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
