Platy, nebo mzdy pro herce?
Byť jsem nyní hlavně divadelní producent a herec soukromého divadla, které si na svůj provoz a odměny pro umělce musí vydělat především prodejem vstupenek, přesto se stále cítím být součástí široké rodiny divadelníků napříč celou českou republikou. A velmi citelně vnímám výrazné finanční podhodnocení herců, a vůbec umělců, v divadlech, která jsou provozována jako příspěvkové organizace. Tedy prakticky všechna profesionální divadla, od východu na západ, až na těch pár soukromých výjimek v Praze, Brně a Ostravě. Naprostá většina herců má svůj pracovněprávní vztah sjednán s příspěvkovou organizací. Sám jsem byl zaměstnancem „příspěvkovky“ dvanáct sezon (Komorní scéna Aréna).
Divadlo je ekonomická instituce
Nyní úplně pomiňme diskusi o tom, že příspěvková organizace je jako typ právnické osoby zcela nevhodná pro divadelní instituci, protože ta z podstaty věci vykonává primárně ekonomickou činnost (produkuje divadelní představení a prodává na ně vstupenky). Diskusi o vyšším principu uměleckém pro potřeby tohoto článku ignorujme. Chci totiž psát úplně o něčem jiném. O penězích. O penězích pro herce.
Určitě víte, že probíhají debaty o změně celého systému (vznik „veřejnoprávní kulturní instituce“, zavedení „statusu umělce“ apod.). Jistě vnímáte, že probíhají happeningy, jež mají na neudržitelný stav v kultuře upozornit. Často padají vzletná slova o „poslání“ kultury, ale ve výsledku všichni řeší jedinou věc: peníze. A je to tak v pořádku.
Sám jsem byl často – jako zaměstnanec příspěvkové organizace – svědkem setkání hereckého souboru s vedením divadla, na kterém se řešily platy. Jako jednotlivec (a zaměstnanec) jsem s vedením také řešil svůj plat. Všichni herci to někdy ve své kariéře dělali. A pokud herec našel odvahu a řekl, že „by chtěl přidat“, často od vedení zaslechl slova v duchu „my bychom i chtěli, ale máme tabulky“.
Platy a mzdy
A teď trocha teorie. Možná to bude nudné, ale věřte mi, pro pochopení kontextu je to nesmírně důležité. Věřte nevěřte, je rozdíl mezi „platem“ a „mzdou“. Spousta lidí má pocit, že se jedná o synonyma, ale není tomu tak. Ve zkratce řečeno: ve veřejném sektoru máme platy, v soukromém sektoru máme mzdy. Příspěvkové organizace (tedy téměř všechna profesionální divadla) spadají do veřejného sektoru, tedy vyplácejí platy. A výše platu odpovídá platové třídě.
Platová třída. Toto slovní spojení bezpochyby znáte. Je to alfa a omega toho, na jakou částku jako zaměstnanec dosáhnete. Na základě dosaženého vzdělání a délky praxe vás vedení divadla vsadí do příslušné tabulky a z ní vypadne číslo – váš plat. A dostat se mimo tabulku? Brát víc, než tabulka ukazuje? Nelze. Prostě to nejde. Existuje možnost „osobního ohodnocení“ v řádu pár tisícovek, které je ale plně na libovůli (nebo zlovůli) vedení divadla. Tím možnosti herců končí. Režiséři nebo dramaturgové mají trošku více možností. Všichni to známe. Nová inscenace divadla má v programu napsáno „úprava“, podepsal ji třeba dramaturg, čímž se stal jedním z autorů a může si nárokovat tantiému dle autorského zákona a platové třídy obejít. Herec tuto možnost nemá.
Platové třídy samozřejmě mají logiku. Ale především pro zaměstnance, jejichž práci lze „normovat“. Pokud divadlo například zaměstnává dvě mzdové účetní, jsou nároky na obě účetní stejné. Pracovní nároky na dva vrátné jsou opět úplně stejné. Ale pracovní nároky na dva herce? Ty se mohou diametrálně lišit. Jeden herec je dobrý a talentovaný, hraje hlavní a titulní role, režiséři ho chtějí a diváci milují. Druhý herec tak dobrý není, třeba pije, a režiséři ho obsazují pouze do menších rolí. První herec třeba v divadle tráví o polovinu víc času, protože víc hraje a víc zkouší. Jejich plat se ale liší jen nepatrně. Proč? Protože platové tabulky a platové třídy. A pokud první herec přijde za vedením divadla s argumentem, že mu to přijde nefér, má smůlu. Vedení divadla se vymluví na tabulky. A možná mu dá tři tisíce korun jako osobní ohodnocení…
Celý systém pak vede k úplně absurdní situaci, kdy v zásadě není rozdíl mezi platem oblastního herce a platem herce Národního divadla.
Někde to jde!
Ale bacha! Možná svitla naděje, a sice z míst, odkud to opravdu nikdo nečekal… Znáte instituci, která se jmenuje Česká agentura pro standardizaci? Ani já jsem ji vůbec neznal. Nicméně v jednom článku Hospodářských novin (to jsou noviny, které herci pravděpodobně nečtou) se píše, že Nejvyšší kontrolní úřad provedl v této agentuře kontrolu a zjistil, že ČAS coby státní příspěvková organizace vyplácela v kontrolovaném období zaměstnancům místo platu mzdy. Mzdy se přitom vyplácejí v soukromém sektoru a nepodléhají tabulkovým limitům. Tak se stalo, že například průměrná měsíční mzda jednoho z vedoucích zaměstnanců ČAS byla v roce 2021 čtyřikrát vyšší, než kolik činil průměrný plat vedoucích zaměstnanců na téže pozici u ostatních kontrolovaných příspěvkových organizací, stojí ve zprávě.
Vedení agentury namítá, že vyplácením mezd nic neporušuje. Máme na to dokonce i právní rozbor, že je všechno v pořádku. Za to, že to úřad v průběhu své kontroly nijak nereflektoval a nijak to neřešil, už nemůžeme, říká Veselý (https://archiv.hn.cz/c1–67247210-vedouci-maji-ctyrikrat-vice-nez-jinde-kritizuje-nku-agenturu-vydelame-si-na-sebe-tak-proc-nas-kontroluji-brani-se).
Pro jistotu ještě jednou: MÁME NA TO DOKONCE PRÁVNÍ ROZBOR, ŽE VŠECHNO JE V POŘÁDKU!
Závěr je prostý. Každý herec, který si je jistý v kramflecích (hraje hlavní role, divadlo ho potřebuje), může zajít za vedením divadla a zeptat se: Přidáte mi? Vedení divadla bezpochyby řekne: My bychom rádi, klidně bychom ti dali i dvojnásobek, ale nemůžeme, protože tabulky… A v tu chvíli herec sdělí: Můžete, protože podepíšeme dodatek ke smlouvě, kde změníme plat na mzdu. A je vymalováno.
Shrnutí – jedna z příspěvkových organizací v České republice si nechala vypracovat právní rozbor, který říká, že příspěvková organizace může (!) svým zaměstnancům vyplácet mzdy. A mzdy NEJSOU vázány žádnými tabulkami a třídami.
A pokud jedna příspěvková organizace může místo platů vyplácet mzdy, může tak činit každá příspěvková organizace u nás, protože právní rozbor, jejž si Česká agentura pro standardizaci nechala vypracovat, platí pro všechny příspěvkovky.
Věřím, že to bude zajímat Hereckou asociaci, protože je to zásadní game changer pro naprostou většinu herců v České republice.
Albert Čuba
producent a herec Divadla Mír v Ostravě
Komentáře k článku: Platy, nebo mzdy pro herce?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
