Divadelní noviny > Názory – Glosy

Plné sklady emocí

V krásném prostředí (skoro) art deco sálu Venuše ve Švehlovce na rozhraní Žižkova a Vinohrad se koncem června uskutečnila premiéra taneční inscenace Johany Pockové s názvem Plné sklady citů. Choreografka je absolventkou taneční konzervatoře Duncan Centre, úspěšné instituce, která vychovala české taneční scéně už řadu talentů. Na závěr studia absolvovala Johana zahraniční stáž v Americe, jejíž kultura na ní zanechala své patrné stopy.

Její sólo – první část večera – komiksový taneční příběh s motivem vraždy nazvaný Vražda! Malá komiksová historie, uspěl již v minulém ročníku choreografické soutěže o Cenu Jarmily Jeřábkové (druhé  místo). Americká inspirace je zde zjevná.

V perzifláži komiksového příběhu zpracovaného na jazzově laděné skladby Aleše Březiny zaujme mladá choreografka smyslem pro taneční grotesku a také narativními prvky svého „tanečního komiksu“, který využívá horor a ironii. Ty byly ovšem také tím, co tanečnici poněkud odvádělo od čistě tanečního živlu. Choreografka by si však zřejmě přála, aby za clonou komiksové příběhu četli diváci více: Za pitoreskní rovinou je rovina vážnější, obětí vraždy je vlastně vztah muže a ženy. Rozchod bývá v tomto smyslu pro jednu stranu tragédií, pro druhou však může být jen malou epizodou, říká autorka. Sólová choreografie je zhodnocena choreografčinou vlastní interpretací; Johana je performerka se silnou jevištní prezencí a expresivním projevem.

Ve své následující, nejnovější choreografii – Skladech plných citů – se pustila do velkého formátu, zalidněné inscenace, v níž vystupuje skupina čtyř tanečnic doplněná o babičku a holčičku. V obsazení převažují (očekávatelně) bývalé studentky Duncan Centra – tančí a performují Sabina Bočková, Matilda Maio, Ingrid Mikshina, Karolína Ondrejková, Jaroslava Pocková a Pavla Vařáková. Vedle mladých tanečnic je tu i paní ve věku babiček a malá holčička. Věky žen jsou odlišeny mimo jiné tím, „kdo koho nosí“, kdo koho fyzicky podporuje, kdo komu umožní „vznášet se vzduchem“. Ženy se stále o sebe – fyzicky – opírají.

Skupina žen rozkrývá ale před diváky nejen „techniky“ své vzájemné důvěrné ochrany, ale i rivality. Představení je ovšem daleko nějaké realističnosti. Hraje se v obrazech, které stojí vždy na nějakém herním sjednocujícím pohybovém zadání – hra na lezení po čtyřech, hra na vznášení ve vzduchu, hra na milostný (?) dopis divákům… Všechny hry nicméně obsahují – pro ženy typický – citový přetlak.

Takto vysvětluje choreografka své záměry: Příroda nás obdařila city, plnými sklady citů, ale někdy chybí kupec. Chceme věčně milovat, „chodit po vzduchu“. Jsme vášnivé loutky. Nekonečný čardáš tužeb a snů. Naší zbraní je něha. Naivita kamenem úrazu. Pohání nás ambice. Potácíme se mezi chvílemi jistot (sebejistot) a pochyb (úplné ztracenosti). Noříme se do svých pocitů. Chceme je pak sdílet a rozebírat v kruhu důvěrnic. Potom probrat jejich názory ještě v menším kruhu důvěrnic a nakonec zjistíme, že si stejně poradíme nejlépe samy. Mládí touží, stáří vzpomíná.

Na české taneční scéně tak můžeme přivítat novou choreografickou naději. Jedná se o nesporně talentovanou a perspektivní mladou dámu, choreografku, tanečnici, stejně jako impresionantní performerku.

Johana Plocková: Vražda! Malá komiksová historie & Plné sklady citů. Koncept, choreografie, tanec: Johana Pocková. Premiéra dvojvečera 27. června 2018, Venuše ve Švehlovce, Praha /Vražda! Malá komiksová historie. Choreografie a interpretace: Johana Pocková, hudba: Aleš Březina (Fucking Weather, Suita, Buttoners, Lay, Up and Down). Premiéra: listopad 2017./

• Autor: Nina Vangeli
• Publikováno: 9. srpna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Plné sklady emocí

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ