Divadelní noviny >

Plnoletá, avšak nesvéprávná Thálie

V sobotu 26.3. byly v Národním divadle poosmnácté uděleny ceny Thálie. To samozřejmě s vtipem sobě vlastním okomentoval moderátor slavnostního večera dramatik, herec a režisér Antonín Procházka. Zmínil, že teď už je cena plnoletá a může se odstěhovat od rodičů, ale to ona neudělá, protože se jí ve Zlaté kapličce líbí… Popisovat průběh večera však nemá smysl, protože přímý přenos mohli divadelní nadšenci sledovat na ČT 2. Opulentní raut po vyhlášení vítězů se pro nedostatek financí nekonal, nejsou tedy k dispozici žádné „první dojmy z vítězství“. Zmíníme však několik problematických aspektů, které (nejen) letošní ročník Thálií provázely.

V první řadě to jsou peníze. Herecká asociace, která ceny vyhlašuje, nesehnala sponzory. Udílení cen tedy finančně podpořil ministr kultury Jiří Besser. Thálie zařadil do Programu podpory významných a mimořádných kulturních akcí a v rozpočtu ministerstva na ně našel 1,8 miliOnů Kč. Tento krok odůvodnil v oficiálním prohlášení slovy: Ceny Thálie považuji za velmi významné minimálně ze dvou důvodů. Ocenění, které si předávají kolegové z oboru, jsem vždy považoval za nejvyšší možnou poctu, jakou v tomto případě umělec může získat. Navíc jde o ceny, které významnou měrou propagují i skvělé výkony regionálních divadel a přerušení tradice udělování takto prestižních cen by podle mého názoru znamenalo obrovskou ztrátu pro celou českou kulturu.

O tom, že i regionální divadla vytvářejí kvalitní inscenace, není třeba příliš polemizovat. Problém je třeba hledat jinde – kvalitní divadlo nevytváří pouze interpret. A Herecká asociace oceňuje pouze je. Nejsou to tedy ceny divadelní, ale jen herecké (případně pěvecké a taneční). Popularita a prestiž (přidělený ministerský „grant“, přímý přenos ve veřejnoprávní televizi) jsou nezpochybnitelné, o větším přínosu české kultuře by bylo vhodné minimálně diskutovat.

Dalším sporným bodem jsou konečné výsledky. V kategorii Opereta, muzikál a jiný hudebně-dramatický žánr letos zvítězili pouze muzikáloví interpreti (pražští!), a to Dasha za roli Maří Magdalény v Jesus Christ Superstar a Marián Vojtko za barona Prášila.

Rozruch způsobila také Cena za celoživotní mistrovství. V oboru činohra jí získala Jiřina Bohdalová, která bezesporu patří k našim předním herečkám. Je ovšem otázkou, zda „divadelní“ cenu neměla dostat dříve – když ještě měli diváci možnost herečku vidět jinde než pouze v Divadle Na Jezerce či televizi. Operní pěvkyně Naděžda Kniplová cenu rovnou odmítla a na předávání cen se nedostavila. V otevřeném dopise asociaci napsala, že si cenu zasloužila mezi prvními oceněnými, nyní ji osmasedmdesátiletá pěvkyně považuje za „milodar“.
Samozřejmě můžeme polemizovat i o ostatních kategoriích. Spory o to, zda se jedná o ceny za „dlouhodobější zásluhy“, nebo se opravdu oceňují umělci za konkrétní roli v konkrétním roce, se budou vést vždy. Například charismatická Květa Fialová nazkoušela roli Maude již potřetí. Po Městských divadlech pražských a Městském divadle Mladá Boleslav ztvárnila tuto úlohu ve Slováckém divadle Uherské Hradiště, a právě za ni Thálii získala.

Laureátům však gratulujeme, všichni interpreti si ocenění opravdu zaslouží. Ani v nejmenším nezpochybňujeme jejich schopnosti, jen se zamýšlíme nad způsobem udílení těchto cen. A to už tak bývá, divadlo se přece hodnotí subjektivně, a nikdy nemohou být spokojeni všichni…

• Autor: Lenka Dombrovská
• Publikováno: 3. dubna 2011

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Plnoletá, avšak nesvéprávná Thálie

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ