Plzeňská Lady Macbeth „polopatě“
Vyprávění silných příběhů charizmatických žen je jednou z domén choreografa Libora Vaculíka. Připomeňme namátkou Slečnu Julii, Annu Kareninu, Lucrezii Borgiu, Edith Piaf, Isadoru Duncan. Další v řadě je Katherine, jejímž předobrazem je Kateřina Izmajlovová z novely Nikolaje Semjonoviče Leskova Lady Macbeth Mcenského újezdu.
Jarmila Hruškociová v roli Katherine a Gaëtan Pires coby milenec Bastien FOTO IRENA ŠTĚRBOVÁ
Pro inscenaci na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla Libor Vaculík s libretistou Zdeňkem Prokešem přesadili příběh do viktoriánské Anglie. Důvodem byla jednak inspirace ve filmové adaptaci režiséra Williama Oldroyda z roku 2016 a jednak odkaz na hlavní motiv převzatý ze Shakespeara. K ruským kořenům odkazuje Leskovova fabule a četné využití převážně symfonické hudby Dmitrije Šostakoviče, který předlohu zpracoval do slavné opery.
Příběh o ženě, která se z citových a pudových pohnutek postupně mění ve vraždící monstrum, se v baletu odvíjí maximálně realisticky. Na scéně, jejíž základní schéma se proměňuje pootočením točny, je spousta detailů a předmětů, které občas nemají jinou funkci než čistě dekorativní. A stejně realistický je i Vaculíkův režijní přístup. Vše ukáže názorně, případně ještě dovysvětlí, aby nebylo pochyb. Ve scénách vraždění narušují tuto popisnou realitu akorát ostře svítící světla namířená do publika. Přitom Vaculík se ve svých vrcholných inscenacích ukázal jako mistr vypravěč, který vedle přiměřeného popisu dává prostor pro fantazii a umí naplnit originální choreografií i velké taneční plochy. V Lady Macbeth – 1865 je takových míst pomálu. Drive má roztančená sborová scéna na dvorku; v sólech nebo duetech si ale žádnou originální ryze taneční pasáž nevybavuji. Zkrátka hodně gest, ale velmi málo tance. Obvyklou vysvětlující pantomimu kombinuje Vaculík se znakovým jazykem, na jehož zapojení spolupracoval s tlumočnicí Kristýnou Voříškovou. Jde o nápad zajímavý, ale kýžené obohacení tanečního jazyka nepřináší, naopak komunikaci mezi postavami ještě více zatěžkává.
Inscenace se odvíjí v jakési depresivní monotónnosti, k čemuž přispívá hudební koláž bez výraznější gradace, sestavená z děl Dmitrije Šostakoviče, Arva Pärta a dokomponované hudby Petra Maláska, kterou jako příznačný motiv hlavně v proměnách ozvláštňuje zvuk bijícího srdce nebo smyčka s nahrávkou štěkajících psů.
Závěr baletu se oproti předloze odehraje ve zkratce. Katherine je usvědčena ze svých zločinů a symbolicky izolována od okolních postav. Její život se hroutí, což je charakterizováno efektním rozpohybováním jevištních stolů a symbolickým padáním stropu.
Velká míra popisnosti a jakási typovost postav zužuje prostor pro hereckou kresbu hlavních rolí. Ta titulní byla vytvořena „na tělo“ Jarmile Hruškociové, dlouholeté přední baleríně souboru, která vyniká právě ve výrazných dramatických úlohách, jakou byla například před pěti lety Slečna Julie. I u Katherine je vidět její silný ponor do psychologie postavy, jenže hlavní hrdinka by měla větší potenciál, kdyby tvůrci její osobnost více problematizovali a jemněji odstiňovali motivace jejích hrůzných činů. Typově rozdílní jsou představitelé osudových mužů Katherine. Richard Ševčík staví manžela Alexe na velkých kontrastech v dynamice pohybu a věrohodně ukazuje nejen hrubiánskou stránku jeho charakteru. Gaëtan Pires coby milenec Bastien je především frajerským krasavcem, který se postupně dostává do vleku Katherininých zločinů. A pak je tu ještě pozoruhodný výkon pětaosmdesátiletého Jiřího Žaluda ve fyzicky exponované roli odpudivě násilnického Alexova otce Charlese.
Libor Vaculík spolupracuje s plzeňským divadlem poměrně často. Některé z jeho děl – například Edith, vrabčák z předměstí nebo Anna Karenina – bych zařadil mezi zásadní inscenace místního baletu posledních tří dekád. Lady Macbeth – 1865 mezi ně naopak patřit nebude.
Balet Divadla J. K. Tyla v Plzni – Lady Macbeth – 1865. Libreto Zdeněk Prokeš a Libor Vaculík, choreografie, režie a výběr hudby Libor Vaculík, hudba Dmitrij Šostakovič, Arvo Pärt a Petr Malásek, scéna a projekce Petr Hloušek, kostýmy Roman Šolc. Premiéra 19. března 2022 na Nové scéně.
Komentáře k článku: Plzeňská Lady Macbeth „polopatě“
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
