Plzeňský balet 2006–2011
V posledních pěti letech pokračoval ve vedení baletního souboru Jiří Pokorný se snahou obsáhnout v repertoáru jak díla klasického baletu, tak i původní inscenace.
Zuzana Pokorná a Richard Ševčík
v baletu
Zvoník od Matky Boží
FOTO PAVEL KŘIVÁNEK
V oblasti klasického baletu byla v minulém pětiletí uváděna souběžně celá baletní trilogie P. I. Čajkovského (Labutí jezero, Louskáček, Šípková Růženka), což je i mezi velkými soubory výjimečné a svědčí to rovněž o dobré pedagogické výchově souboru v kánonu klasického baletu. Labutí jezero a Louskáček byly uváděny i mimo domovskou scénu. Repertoár byl v roce 2007 doplněn o Coppélii, jejíž tři reprízy v pražském Národním divadle na jaře 2011 byly vřele přijaty publikem i zájmem v médiích. Vyspělost souboru v oblasti baletní klasiky umožňuje nastudovat v nadcházející sezoně Glazunovovu Raymondu, která představuje titul typický pro velké scény. Choreografkou bude Yelena Pankova, primabalerína mezinárodního formátu, působící na velkých baletních scénách nejen v Evropě, ale např. i v Brazílii.
Paralelně s klasickým repertoárem jsou uváděny nové balety a je tak významně podporována mladá generace tvůrců. Příkladem je Alena Pešková a její první celovečerní choreografie Zahrada s hudbou Zbyňka Matějů (2006), jíž byl vzdán hold plzeňskému rodáku Jiřímu Trnkovi a jeho kouzelné literární předloze. Druhým mimořádně úspěšným titulem této choreografky, která jinak spolupracuje i s operním a muzikálovým souborem DJKT, byla Maryša skladatele Petra Wajsara. V této inscenaci se podařilo šťastně spojit klasické drama s moderní hudební kompozicí, jejíž folklorní motivy i minimalistická harmonická a melodická stavba vytvořily plochu pro emotivní taneční představení.
V baletních transkripcích dramatických děl Peer Gynt s hudbou Edvarda Griega a Faust na hudbu Ch. Gounoda prokázali autoři Jiří Kyselák (Peer Gynt, 2007) a Jiří Pokorný (Faust, 2008) značnou kreativitu i schopnost účelně využít jevištní techniku. Tyto postupy jsou inspirující i při hledání současných skladatelských osobností, schopných v úzké spolupráci s choreografem hudebně dotvářet taneční libreto, jako tomu bylo v případě Michala Pavlíčka (Kráska a zvíře, 2010).
V měřítku celostátní úspěšnosti vynikla originální taneční kompozice Libora Vaculíka Edith – vrabčák z předměstí (deset let na repertoáru!), kterou přejímala i další divadla. Libor Vaculík, vynikající tanečník, choreograf, režisér a také libretista, má v plzeňském baletním souboru adekvátního partnera pro realizaci svých uměleckých vizí, jimiž obohacuje nejen baletní, ale i muzikálové scény. Spolupráce s ním znamená vždy tvůrčí posun a nezřídka ocenění pro autora i interprety. Má velký cit pro námět i hudební partituru a své choreografie komponuje s představou konkrétních interpretů. V případě baletu DJKT to bylo zřejmé v Čachtické paní s hudbou Petra Maláska (2008) a zejména pak ve Zvoníku od Matky Boží minimalistického skladatele Maurice Jarreho (2010).
Baletní soubor má své významné uplatnění i v operních, operetních a v muzikálových představeních, kde je samozřejmě nutné se stylově přizpůsobit. Zvládnutí stylové různorodosti a moderní choreografie až k hranicím revuálnímu žánru se pak projevilo i ve vlastní inscenaci Cabaret Ragtime (choreografie Bronislav Roznos, 2011).
Se svým repertoárem vystupoval baletní soubor i mimo mateřskou scénu, opakovaně v Hradci Králové, Karlových Varech nebo v Jablonci nad Nisou a také v německém Weidenu v rámci operních a baletních novoročních koncertů (2007–8) či festivalů (Amber, 2006). Sólistům se dostává pozvání do jiných divadel, a naopak k hostování v Plzni jsou zváni přední tanečníci či tanečnice odjinud.
DJKT organizuje pravidelně na domácí scéně společně s Tanečním sdružením ČR Mezinárodní choreografické soutěže. Členové souboru se zúčastňují nejen těchto soutěží, ale i dalších interpretačních prestižních klání, domácích i mezinárodních, kde získávají prémiová ocenění. O uměleckém růstu souboru v posledních letech svědčí opakované nominace na ceny Thálie (Ivona Jeličová, Richard Ševčík) a zisk této ceny Ivonou Jeličovou (2009) a Zuzanou Pokornou (2010).
Pro region mají význam programy dětské baletní výchovy, kde členové souboru působí jako lektoři. K popularizaci baletního umění přispívají také slavnostní vystoupení nebo gala představení, např. opakovaně v Karlových Varech.
V průběhu posledních pěti let se podařilo nejen stabilizovat početní stav souboru, ale především prohlubovat jeho umělecký růst. Svědčí o tom velký zájem v konkurzních řízeních, v nichž se adepti snaží dosáhnout angažmá v tělese, jehož výkony vzbuzují respekt a jehož vedení cílevědomě podporuje růst kariéry s velkým citem pro individualitu. Ve výhledu na otevření nové divadelní scény soubor s nadějí očekává další realizační možnosti, které podpoří snahu nabízet divákovi klasický repertoár vysoké umělecké úrovně i možnost sledovat vývoj současného tanečního a tanečně dramatického umění.
Komentáře k článku: Plzeňský balet 2006–2011
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
