Po stopách zločinů: Třikrát Tomáš Dianiška
Říjen nechť patří hravosti i temným spádům! Titulek tohoto článku parafrázuje druhdy ultra populární edici nakladatelství Odeon, v níž v jednom svazku vycházely tři kriminální romány spojené povětšinou osobou autora, hlavní postavou či fikčním světem. Objektem našeho zájmu bude tré nejnovějších autorských projektů aktuálně nejvytíženějšího z talentů současné domácí dramatiky, Tomáše Dianišky, realizovaných na různých zřizovaných scénách. Uvelebte se ve svých ušácích a nalijte si bowli, začíná zběsilá řež!
Hlavní role v rapovém muzikálu Noc zlomených nehtů ztvárnily (zleva) Kateřina Hrdinová a Lucie Michálková, ústřední záporáky ztvárněné Janem Teplým a Petrem Reifem doplňuje Jaroslav Blažek FOTO MARTIN ŠPELDA
Případ první: Ostrava na pokraji katastrofy
Činohře Národního divadla moravskoslezského se zachtělo přímočarého hitu, jenž by do divadla okázale přitáhl omladinu. Titul Den zúčtování sice jednoznačně odkazuje ke druhému dílu Cameronovy terminátorské ságy, jeho primárním inspiračním zdrojem jsou ale stálice audiovizuální popkultury zábavně tematizující fyzikální fenomén tzv. časové smyčky jako Na Hromnice o den více (Groundhog Day, USA, 1993), Palm Springs (USA/Hongkong, 2020) či seriál Ruská panenka (Russian Doll, USA 2019–2022). Na bizarně mysteriózní zápletku je pak navěšena předvídatelná story o postupné proměně jednoho ostravského outsidera v uvědomělou lidskou bytost, jež nalézá i svůj ideální protějšek.
Nic proti tradičním, avšak kreativně rozvíjeným žánrovým konstruktům, problém ostravské realizace vězí jinde: divadlo si u Dianišky objednalo pouze text, zatímco režii svěřilo polskému tvůrci Piotru Ratajczakovi, který se s autorovou poetikou míjí stejně intenzivně jako influencerská ikona Dominique Alagia s dobrým vkusem. Nezúčastněná dramaturgie Pavla Gejguše navíc k autorově zručně načrtnuté skice přistupuje jako k hotovému textu a odmítá – nebo není schopna – jej řádně ošetřit. Z původně ambiciózní inscenace se tak rázem stává upocená, temporytmicky unylá reklama na divadelní točnu, která je zároveň danajským darem pro herce Víta Rolečka a Anetu Kaluža Klimešovou. Ti v dané konstelaci nemají šanci své jednorozměrné figury posunout k uvěřitelným reprezentantům současné mladé generace, se kterými by se jinak publikum mohlo snadno identifikovat. Z ledabylého karikaturního balábile vedlejších postav, kde se to opět hemží neopodstatněnými hosty, lehce vyčnívá pouze Tomáš Jirman, jehož Strýc Alois se srdnatě vzpírá povrchní představě homosexuála, za pokročilé nakládání s četnými vulgarismy lze jistý kredit přiznat i Marcele Čapkové (Babička Kamila). Jinak jevišti vládne bída a křeč, za kterou nelze vinit Dianišku, ale umělecké vedení Vojtěcha Štěpánka, jenž je zjevně přesvědčen, že kvalitní divadlo může vznikat sázkami na jistotu a samospádem. Nesmysl!
Případ druhý: Liberec s příchutí vraždy
Divadlo F. X. Šaldy láká na Dianiškův návrat do míst, kde jeho tvůrčí hvězda poprvé naplno zahořela. Tajemný pan Zet není proklamovaným tajuplným divadelním thrillerem, ale vynalézavou parodií na něj. Pod nápaditým krupobitím všehoschopného entertainera se tentokrát ocitá především královna tradiční britské krimi Agatha Christie, respektive narativní postupy viktoriánské gotiky, lehce kořeněné poetickým odkazem Mangoldovy Identity (Identity, USA, 2003).
Výprava Lenky Hollé Odvárkové i scénická hudba Mateje Šteska atraktivně definují izolovaný prostor ostrova plného nástrah, který se rychle stává rejdištěm makabrózně vyšinutých typů. Režisér Dianiška má k ruce svoje mnohokrát osvědčené kumpány Jakuba Albrechta a Karolínu Baranovou, na tenké hranici humoru a hrůzy se sebejistě pohybují i mladší posily Kateřina Kornhäuserová, Filip Jáša a Stavros Pozidis. Zatímco první polovina více než dvouhodinového večera přitahuje plíživě houstnoucí atmosférou i několika vypečenými lekačkami, průběžně naznačovaný příslib fascinující pointy bohužel zůstane nenaplněn. Finále se totiž pod přívalem těžkopádných gagů propadá do neduživé změti letmo nahozených scén, které se neobratně snaží zakrýt autorovu neschopnost přirozeně završit rozkošatělý děj, což je u nastoleného žánru neprominutelný prohřešek. Na lepší péči už zřejmě nezbyly síly a čas. Líto mi jest!
Případ třetí: Praha v (t)rapu!
Podobné symptomy provázejí i nejnovější Dianiškovu inscenaci připravenou pro jeho současnou domovskou scénu Divadlo pod Palmovkou. Noc zlomených nehtů, která autorsky vykvetla z původní audiosérie Sněženky a gangsteři, vábí na exkluzivní přídomek první rapový muzikál v ČR, snad by se ráda svezla na slávě Sedlákova filmu BANGER (ČR, 2022). V podstatě se jedná o reminiscenci na hudební kořeny kultovní úderky Pipinky pi*o i divadelní odvar z Welshe, Ritchieho a Tarantina. Jenže zatímco milované, opakovaně explicitně parafrázované vzory se nesou na bezešvém spojení sarkastického humoru, existenciálních temnot i postav, s nimiž lze přes všechny jejich extravagance soucítit, libeňským jevištěm mátoživě bloumá groteskní panoptikum přepálených kreatur.
Béčková narkotická odysea sice disponuje poměrně výživnými záporáky (Petr Reif a Jan Teplý) i ucházející živou kapelou, za očekáváním však zaostávají jak herecké, tak rytmicky recitační výkony dvou ústředních aktérek a čerstvých posil souboru, Kateřiny Hrdinové a Lucie Michálkové, stejně jako texty jednoho z našich nejobratnějších rapových veršotepců Adama Svatoše alias Kata, který opakovaně podléhá žánrové konvenci a banálně rýmuje mimo jiné o lákání a ptácích. Příslovečnou perličku na dně představuje Karolína Baranová, která si v ničem nezadá se svými filmovými kolegy Marsellem Bendigem (BANGER) či Markem Milkem (Párty Hárd), když vystřihne vděčnou hyperbolu feťácké ikony Katky, již proslavil stejnojmenný časosběrný dokument Heleny Třeštíkové.
Ačkoli blyštivé atrakce zvěstují další divácký sukces, tato přehnaně dlouhá Noc se za Donnou, Statečnými i Encyklopedií akčního filmu klátí nekoordinovaně, jako Joseph Goebbels za Lídou B. Příčiny nezdaru jsou přitom zjevné: dramatikova nadprodukce a nedostatečná adaptační píle, za niž kromě Dianišky nesou zodpovědnost i spoluautoři Lenka Veverková s Janem Hanzlíkem a dramaturg Ladislav Stýblo.
Netřeba však ihned propadávat skepsi. I přes vodopády řeky plynou dál a svět se točí… přeju ti, Tomáši, šťastnější dny příští!
Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava – Tomáš Dianiška: Den zúčtování. Režie Piotr Ratajczak, dramaturgie Pavel Gejguš, scéna Marcin Chlanda, kostýmy Paula Grocholska, hudba Maciej Zakrzewski. Premiéra 4. května 2024 v Divadle Jiřího Myrona (psáno z reprízy 7. května).
Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Tomáš Dianiška: Tajemný pan Zet. Režie Tomáš Dianiška, dramaturgie Jiří Janků, výprava Lenka Hollá Odvárková, hudba Matej Štesko. Premiéra 6. října 2023 (psáno z uvedení 17. června 2024 na festivalu Šaldova šňůra).
Divadlo pod Palmovkou, Praha – Lenka Veverková, Jan Hanzlík, Tomáš Dianiška: Noc zlomených nehtů. Režie Tomáš Dianiška, dramaturgie Ladislav Stýblo, výprava Lenka Hollá Odvárková, hudba Matej Štesko, Jakub Hlobil, Jan Nikendey a Sebastian Lang. Texty písní Kato (Adam Svatoš), hudební nastudování Jakub Hlobil, Jan Nikendey, pohybová spolupráce Marek Zelinka. Premiéra 20. září 2024 (psáno z reprízy 23. září).
Komentáře k článku: Po stopách zločinů: Třikrát Tomáš Dianiška
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
