Poctivý Čechov z Bratislavy
V pražském Švandově divadle hostovala jako každoročně bratislavská Astorka (oficiálně Astorka Korzo’90), nenechal jsem si ujít deset měsíců starou inscenaci Čechovova Platonova v režii Romana Poláka. Energická dramaturgická úprava prokrátila nejdelší mistrovu hru (vlastně jeho juvenilii), takže se příběh běsovského a nihilistického svůdce vešel do tří hodin, což je vzhledem k původnímu rozsahu textu „výběr scén“ dosti rasantní.
Do stylizovaného oranžového interiéru přidal scénograf Tom Ciller strohé židle téže barvy, množství po zemi poházeného šatstva a sochu – akt, s přibývajícím dějem také oděnou černým kabátem či převázanou provazem – dala by se vystopovat jistá významová korespondence mezi tímto výtvarným znakem a děním na jevišti. „Darebáka Platonova“ (pod tímto titulem ostatně hru prezentoval před lety právě ve smíchovském divadle zdejší soubor) ztvárnil naplno hrající Juraj Kemka, jeho hrdina oplýval nesnesitelně sebestředným sobectvím, což role pochopitelně nabízí, ale vzpomínám si, že před lety hrál týž part Jiří Langmajer v libeňském divadle jako bytost posedlou zničujícími vnitřními běsy, a proto možná alespoň o poznání sympatičtější. Parádně nenápadnou kreací se blýsknul Lukáš Latinák v partu doktora Trileckého (předobrazu dalších čechovovských lékařů, autorových kolegů v původní profesi, které kdysi do jedné hry – Čechov boxer – shromáždil slovenský dramatik Viliam Klimáček, původně profesí též MUDr.). Latinák se smutnou vemlouvavostí vykresluje povahově měkkého společníka, profesně patrně nepříliš zdatného, který navíc není schopen vyslovit svoje city, zato s jistým masochismem inklinuje k pohodlnickému obžerství. Fatální vdovu Vojnicevovou, nejzkušenější z Platonovových milostných obětí, představila Szidi Tóbiás jako energickou vládkyni domu, ženu dravě živočišnou, ale koneckonců i „kolegiální“ vůči svým konkurentkám. Na jevišti lze vidět v dalších rolích osvědčené opory souboru Annu Šiškovou, Mateje Landla, Miroslava Nogu, Petera Šimuna či Borise Farkaše (ten v partu židovského podnikatele Vengeroviče cituje dokonce Shylockův rasově „identifikační“ monolog ze Shakespearova Kupce benátského). Zaujmou i nové naděje souboru Rebeka Poláková a Zuzana Konečná v rolích k Platonovovi osudově přitahovaných mladých dam.
Inscenace se nevyhýbá některým atributům současnosti (především mobilní telefon), v mnoha mizanscénách boduje ostrou groteskností. Je pak ve výsledku krutou vivisekcí současné emocionální vyprahlosti, promítající se do soukromých i společenských kontaktů.
Komentáře k článku: Poctivý Čechov z Bratislavy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)