Pod hronovským nebem (No. 1)
V pátek byla vztyčena festivalová vlajka a včera, v sobotu 30. července, k ní přibyla další – doprovázená pestrobarevným proudem papírových stužek padajících z nebe/ ze střechy Jiráskova divadla v Hronově. Znamení toho, že 92. ročník Jiráskova Hronova byl zahájen.
Jiráskovo divadlo v Hronově, tradiční hlavní divadelní centrum Jiráskova Hronova. Repro archiv
Až do 6. srpna účastníky čeká záplava představení, od 15-minutového až po dvouhodinové, hosté ze Slovenska a kromě divadelních představení také koncerty a off-program v parku A. Jiráska (jen kdyby si to počasí dalo říct). A ovšem – také odborné semináře. Programový ředitel festivalu Jan Julínek říká: Jedny z prvních byly naplněny semináře ADHD Janka Lesáka a Performovat sebe Braňa Mazúcha. Ale zájem byl o všechny, takže se nakonec zvýšil počet seminaristů v každém z nich na dvacet…
Programový ředitel festivalu Jan Julínek. Foto JH
Pro mladé, ale i starší lidi, kteří si chtějí užít do sytosti aktuálního přemýšlení o divadle a práce v něm, je Jiráskův Hronov to pravé místo. Právě tady mají možnost seznámit se v týdenním digestu s mnoha aspekty divadelní tvorby, a to pod vedením profesionálních divadelníků z celé republiky.
Už sobotní program nabídl sérii hodně různorodých projektů. Vedle tradičnějšího činoherního provedení Sartrovy modelové hry S vyloučením veřejnosti se objevila jedna celoženská a jedna celomužská inscenace a také lightdesignový experiment ZÁ RUBNI Nového divadla YESSS!!! ze Svitav.
Z tragédie nám vždycky vyjde komedie… Stanislava Kočvarová: Dokud se tančí (r. Stanislava Kočvarová, prem.30. 5. a 31. 5. 2019, ŽAS, Homole u Českých Budějovic). Foto archiv ŽAS
Ženy z Homolí nedaleko Českých Budějovic, jinak ŽAS – Ženský amatérský spolek – navzdory tomu, že se jedná o herečky věkově už značně odrostlé, potěšil a pobavil energií, kterou vnesl na jeviště Jiráskova divadla svou autorskou inscenací Dokud se tančí. Autorkou textu a zároveň režisérkou je Stanislava Kočvarová, která přesně dokáže odhadnout možnosti svých hereček. Jak sama říká: Z tragédie nám vždycky vyjde komedie. V tomto případě to znamená, že i když samotné téma – setkání členek tanečního kroužku po padesáti letech – má i své temnější stránky nepříliš povedených životů, inscenace je pojata s nadhledem a sympatickou schopností udělat si legraci ze sebe samých. A na závěr se dočkáme i jejich společného retro tance (provázeného černým humorem a pointou, že dámy pozval na poslední schůzku sám Smrťák).
Vypravěči – samotnému vtělení Váchala v podání Hanuše Tylicha – se podařilo vytvořit černěhumorný hororový rámec loutkárně plné uzených mrtvol… Josef Váchal, Ludvík „Říha“ Řeřicha: Krvák (r. Ludvík „Říha“ Řeřicha, Divadlo NA HOLOU, Hořovice). Foto archiv divadla
Smrťák se ostatně objevil i v loutkové inscenaci Krvák Divadla NA HOLOU z Hořovic režiséra Ludvíka Říhy Řeřichy. Ten se po mnoha letech odvážil vytvořit dramatizovanou verzi svého oblíbeného Krvavého románu z pera Josefa Váchala. Vypravěči – samotnému vtělení Váchala v podání Hanuše Tylicha – se podařilo vytvořit černěhumorný hororový rámec loutkárně plné uzených mrtvol a Smrťákem decentně zhášených svíček na náhrobku, oznamujících, kdo všechno zemřel cestou za pokladem na cestě na Honolulu. Drobné výtvarné gagy, kterými je inscenace prošpikována, ukazují, že si soubor stále drží svou svéráznou poetiku balancující na hraně klasických loutek a animovaného filmu.
///
Více o 92. JH na i-DN:
Jiráskův Hronov po dvaadevadesáté
Divadlo RADAR získalo Cenu Pavla Dostála
…
Komentáře k článku: Pod hronovským nebem (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
