Pod letenskými šapitó (No. 2)
Letní Letná pár dnů po svém zahájení intenzivně žije, i když o víkendu musela o pozornost zápolit s účastníky Prague Pride, kteří zaplavili celou Letnou a proti nimž byl hluk cirkusového dění ukolébavkou na dobrou noc.
Letní Letná o víkendu musela o pozornost zápolit s účastníky Prague Pride, kteří zaplavili celou Letnou. Foto Vladimír Hulec
Ve chvíli, kdy jsem letos poprvé vstoupila do prostoru festivalu Letní Letná, na úterní tiskové konferenci 9. srpna, leccos ještě nebylo hotovo. Stejně tak se teprve finišovalo ve chvíli, kdy jsem měla možnost vidět pražskou předpremiéru první festivalové show, sólo Johanna Le Guillerma Terces. Ti, kdo pamatují počátky festivalu, si vesměs vybaví produkce tohoto pohybového mága, který s přehledem chodil po hrdlech lahví a jeho výkon, stejně jako soustředěný pohled jeho očí diváky vždy doslova uhranul.
Johann Le Guillerm a jeho mobilní objekt v inscenaci Terces. Foto Philippe Laurençon
Na Letní Letnou jezdí pravidelně, ostatně k Čechům má úzký vztah (viz Vizitka ČRo – zde). Sebe a svůj přístup k jevištní prezentaci na tiskové konferenci charakterizoval: Jsem umělec, který existuje v prostoru a plně jej využívá. Cirkus považuju nikoli za fyzickou show, ale spíše za vystoupení v prostoru. To znamená, že se snažím využívat prostor jako celek, ze všech náhledů a úhlů pohledu. To, co provozuju, je menšinová záležitost. Když říkám menšinová, myslím tím umění, které nikdo neprovozuje, nebo UŽ neprovozuje. Nebo je velmi vzácné. Tedy i tentokrát se pokusím ukázat na scéně to, co jiní lidé, jiné cirkusy nedělají. Jinými slovy, pracuji v prostoru šapitó jako v jakési laboratoři, kde chci ukázat objekty, které by se daly pozorovat v observatořích při nějakých minimalistických sezeních. Tuhle observatoř jsem začal tvořit před nějakými dvaceti lety. Vycházel jsem z předpokladu, že když se mi podaří pochopit maličkosti a detaily pohybu a existence věcí i těla, podaří se mi definovat a vytvořit na scéně, ve vymezeném prostoru divadelní minimalismus. Postupně jsem si vybudoval soubor znalostí a dovedností, které považuji za své vlastní, osobní, které tvoří mou kulturu, která se pak odráží ve všem co dělám, v celé mé umělecké koncepci a práci.
Le Guillerm vytváří a dělá na scéně kousky, které jinde diváci neuvidí. Foto Philippe Laurençon
Le Guillerm skutečně vytváří a dělá na scéně kousky, které jinde diváci neuvidí. Je plně soustředěn na svůj výzkum a může se zdát, že ho publikum vlastně nezajímá. S obrovským zaujetím zkoumá pohyb věcí ve vymezeném prostoru, fyzikální zákonitosti různých materiálů, věcí, mobilních objektů. Má vztah k předmětům, s nimiž komunikuje jako s lidmi. A opravdu – máte pocit, jako by kus železa, hromada knih či latí s ním opravdu hovořily a jako vzorní žáci poslouchaly a následovaly jeho pokyny.
Terces mají v sobě stále onu magii a hravost, s jakou se Guillerm na Letné již prezentoval. Divákům předvádí spoustu pohyblivých „vehiklů“ roztodivných tvarů připomínajících pravěká zvířata či futuristické mobilní hračky. Letos ale víc než dřív převažuje Guillermova vášeň pro hru s dokonalou rovnováhou jednotlivých elementů, čímž se jeho zaujaté, soustředěné, pečlivé stavění obrovských vyklenutých staveb (z nichž ta předposlední působila jako obrovský předpotoní ještěr a ta poslední jako velkolepý, vznášející se chrám) může zdát snad až příliš pomalé, zdlouhavé. Guillermova práce (tentokrát s dvěma „přiznanými“ pomocnicemi na scéně a jedním v zákulisí, plus se dvěma osvětlovači a zároveň zvukaři na dvou minipódiích nad diváky) spočívá na dokonalé vybalancovanosti při kladení a křížení jednotlivých elementů připravovaného objektu (vesměs jde o dřevěné trámky či latě, ale i o různé hadice, trubky, obruče a podobně). Výsledný dojem je velkolepý, zvlášť když artista dokazuje, že stavba drží pohromadě tím, že na ni vyleze.
Letní Letňané Guillermovi rozumějí. Foto František Ortmann
Le Guillerm patří k naprosté špičce evropského novocirkusového umění. Už jeho image je značkou, kterou po léta, co jej znám, nemění. Tmavé kalhoty s vysokým odstávajícím pasem (odkud vytahuje nejrůznější pomůcky) na holém těle, kouzelnický plášť a naddimenzovaně špičaté boty jsou svého druhu výtvarným objektem. Jak mnohokrát zdůraznil, důležitý je pro něj „člověk v prostoru“. Svými vystoupeními dokazuje, že si s prostorem dokonale rozumí. Během představení máme pocit, jako by měl časoprostor pod kontrolou, jako by jej dokázal zrychlovat i zpomalovat, ovládat jako divokého koně i jako poletujícího motýla. Novinkou pro mě bylo to, že do jeho projevu pronikla jakási až démonická divokost podobná pudům pravěkých lidí, kteří poprvé objevují zákonitosti a nezkrotitelnost vesmíru a věcí v něm. Funění, koulení očí, prskání… Jako by tak chtěl Guillerm podpořit objevitelsky náročný princip svého konání. Cesta, kterou se ve své divadelní činnosti ubírá, je navýsost originální, zcela nepodobná jiným představitelům nového cirkusu. Díky za ni.
///
Více o letošní Letní Letné na i-DN:
Český nový cirkus není v plenkách
…
Komentáře k článku: Pod letenskými šapitó (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
