Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Pod letenskými šapitó (No. 4)
O dvou hlavních zahraničních atributech letošní Letní Letné, Francouzi Johannu Guillermovi (zde) a švédských Cirku Cirkör (zde), jsme již psali, a tak zbývá ještě třetí „headliner“, španělská Compañía de Circo „eia“. Další zahraniční akvizice festivalu se účastní již jen jednorázově. Ve středu 24. srpna akrobatka Thula Moon z Havaje, která vystoupí ve stanu č. 6 s produkcí Through The Truth, již připravila s českými umělci v rámci rezidenčního pobytu v trutnovském kulturním centru UFFO (více zde). A na úplný závěr letošního ročníku – 30. a 31. srpna – vystoupí v témže stanu hudebně-klaunské trio Monckton, Peden & Votkin s produkcí Optimismi.
Compañía de Circo „eia“ je španělské těleso nového cirkusu existující od roku 2009. Jeho tvůrčím krédem je „to make circus performances that place human relationships at the heart of our artistic creation“, tedy „vytvářet cirkusové produkce, které do srdce umělecké tvorby vkládají lidské vztahy“. Na svých webových stránkách tento záměr doplňují: „We keep promoting a human circus, looking at the future with expectation and responsibility, and defending a free culture that can makes for a progressive and evolving society.“ Tedy v hrubém překladu: „Podporujeme a vytváříme humanistický cirkus, který hledí do budoucnosti s očekáváním a odpovědností a brání svobodnou kulturu, jež přispívá k progresivnímu vývoji společnosti.“ Obdobná slova a tendence jsou charakteristické pro celé novocirkusové hnutí a jsou jeho hybnou silou. Proto je tak přitažlivý pro mladé diváky i umělce, proto je blízký i starší „hipísácké“ generaci. Forma a existence nového cirkusu – ať se performeři vydávají jakýmikoli směry a pracují s jakýmikoli technikami – jde s tímto myšlením, s těmito ideály vesměs ruku v ruce. Ostatně o tom se mohli přesvědčit i účastníci čtvrtečního veřejného setkání ve stanu č. 5 s Guy Carrarou a Raquel Rache de Andrade, dvěma zakladatelskými osobnostmi legendárního francouzského Cirku Archaos, se kterými (podaří-li se) chystáme rozhovor do tištěných Divadelních novin.
S historií nového cirkusu ve Francii se mohli přesvědčit účastníci čtvrtečního veřejného setkání s Guyem Carrarou (první zleva) a Raquel Rache de Andrade (druhá zprava), dvěma zakladatelskými osobnostmi legendárního francouzského Cirku Archaos. Foto Vladimír Hulec
Ale vraťme se ke Španělům a jejich produkci NUYE. Vznikla na jaře loňského roku během několika residenčních pobytů v cirkusových centrech ve Francii a Španělsku, premiéru měla 15. července 2021 na barcelonském letním festivalu GREC a od té doby projela již řádný kus Evropy (Francie, Belgie, Německo, Nizozemí, Švýcarsko, Itálie). Je skvělé, že Praha (a Letní Letná) je jednou z – již pravidelných – zastávek aktuálních produkcí a souborů nového cirkusu z celého světa.
Nedohledal jsem, co název NUYE přesně znamená, ale Španělé osvětlují vznik inscenace jako „proces tvorby pro šest akrobatů, jehož cílem je prozkoumat různé aspekty vztahu pár/duo/partner“. Není důvodu tento přístup, tuto interpretaci jejich produkce zpochybňovat. Jde o nejčastější typ novocirkusových show, kdy téma či práce s prostorem, světly, kostýmy, s objekty a formou jsou tak trochu zástupné pro ukázání vlastních schpoností a dovedností, pro různé variace akrobatických a žonglérských či jiných čísel a výstupů. U Španělů naštěstí jde o vyvážený přístup, kdy jednotlivá čísla jsou součástí kompaktní „divadelní“ atmosféry a dění.
Španělé pracují i s efekty světla a stínu. Foto František Ortmann
Zprvu sledujeme černé divadlo, ovšem záměrně špatně nasvícené tak, že „čerňáci“ jsou viditelní, takže efekt bílých kostýmů, které mají na sobě, je prozrazen a divák sleduje čísla neiluzivně, oceňuje pohybové (párové) dovednosti a fígle a musí si domýšlet, jak by čísla vypadala, kdybychom viděli jen kostýmy. Performeři se pohybují a objevují v mnoha částech a výškách jeviště, tu vidíme (měli/mohli bychom vidět) jen „jen nohy“, jinde se objeví hlava, košile, sukně. Vstupují na scénu, tančí, objevují se v sólu i v párech.
Performeři se pohybují a objevují v mnoha částech a výškách jeviště. Foto František Ortmann
Po chvíli se jeviště plně nasvítí a po ploše se začnou pohybovat dva dřevěné kvádrové obejkty s mnoha otvory a možnostmi využití. Po celý další čas je pak performeři využívají k různým situacím, schovávačkám, akrobaciím. Jezdí s nimi po ploše, točí je, lezou na ně, schovávají se v nich a využívají různé skrýše a technické „vychytávky“ (ze stěn jsou například vysunutím malých ploch schopni vytvořit schodiště, z otvorů vyndavají paže, dlaně či dokonce jen prsty, které akrobati využijí pro svá čísla, stěny – tlačeny a otáčeny performery – na sebe narážejí a zase se oddalují), jež jsou vhodnými základy pro další a další alkrobatická čísla a pohybové či výtvarné gagy.
Performeři na stěny lezou, schovávají se v nich a využívají různé skrýše a technické „vychytávky“. Foto František Ortmann
K úvodní čtveřici přicházejí po čase zpoza diváků dvě vetřelkyně s rozsvícenými baterkami v rukou a s tímto světem a jeho obyvateli se seznamují, konfrontují. Tančí spolu i s „domácími“ obyvateli, vedou pohybové dialogy, utíkají před ním, mizí a zase se objevují. A vždy přitom vznikne nějaké akrobatické číslo, pohybová, taneční řada. Někdy klauniáda, jindy divoká honička, v určitých chvílích využívají i hru se stínem.
A na závěr hlavní – nejstarší – perfomer Luca Bernini při smiřovacím pozdravu utrhne jedné z „vnějších/příchozích“ aktérek ruku… Foto František Ortmann
Zmateně či překvapeně se s ní vydává mezi diváky do zšeřelého sálu… Foto František Ortmann
A na závěr hlavní – nejstarší – perfomer Luca Bernini při smiřovacím pozdravu utrhne jedné z „vnějších/příchozích“ aktérek ruku… (pochopitelně jde o rekvizitu). Vyndá z kapsy baterku, rozsvítí ji a zmateně či překvapeně se s bílou utrženou rukou vydává mezi diváky do zšeřelého sálu… Sám o sobě silný motiv i symbol, ale obávám se trochu neintegrálně, násilně – neb nevyrůstající z předchozího dění a situací – zakončující celé představení.
Kdo má rád nový cirkus a jeho dovednostní disciplíny, bude spokojen. Foto František Ortmann
Nicméně kdo má rád nový cirkus a jeho dovednostní disciplíny – zvláště akrobacii v mnoha podobách -, může být spokojen. Užije si jich až až a v mnoha uspořádáních a variacích. Přemety, salta, pády, otočky, obraty, výškovou akrobacii. Od sól a duet přes skupinová čísla. A k tomu zábavnou hru s možnostmi světelného nasvícení z mnoha stran, výšek a a úhlů a se dvěma kalfusovskými objekty (vzpomněl jsem si při jejich sledování na tohoto legendárního scénografa Divadla Drak, který právě takové objekty s mnoha možnostmi vytvářel – více zde) na jevišti. K tomu zní atmosféru a dění posilující hudba sourozenců Cristiana a Davida Della Moniků čerpající z folklorních španělských motivů (především zpěvů a tanců). Kdyby ji prodávali na CD, koupím si ji.
Divák vidí, jak a kam herci v objektu strkají ruce či jak na něj zezadu či po straně lezou, a tak jen stěží může být překvapen vzniklým obrazem. Foto František Ortmann
Jako odchovanec iluzivního divadla mi ovšem přiznané situace, kdy – zvlášť nesedíme-li přímo en face proti jevišti – ve spontánním přijetí těchto kejklířských efektů vadily. Divák vidí, jak a kam herci v objektu strkají ruce či jak na něj zezadu či po straně lezou, a tak jen stěží může být překvapen vzniklým obrazem. Navíc postranními (či někdy dokonce téměř kolmo zezadu proti němu svítícími) světly byl divák občas hodně oslněn. Mám pocit, že tato inscenace je vhodná spíše do klasického divadelního uspořádání s rampou a diváky sedícími naproti ní. Kulaté cirkusové prostředí jí moc nesedí. I akrobacii a práci s tělem jsme již na LL viděli náročnější… Ale to bych asi už chtěl moc. Většina aktérů je mladá a je patrné, že mají před sebou ještě kus novocirkusového života, kdy se z nich stanou – či mohou stát – mistři svých profesí.
///
Více o letošní Letní Letné na i-DN:
Český nový cirkus není v plenkách
…
Komentáře k článku: Pod letenskými šapitó (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
