Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Pod letenskými šapitó (No. 7)
Letní Letná je z velké části festival pro celou rodinu, tedy pro různé věkové kategorie včetně předškoláků a raných školáků. A především pro ně je určen stan č. 5.
Foto František Ortmann
Byly doby, kdy jsem tuto část programu LL kritizoval, neb v ní vystupovali především přátelé organizátorů a člověk, pohybující se dlouhodobě v této oblasti českého divadla, postrádal řadu inscenací, osobností a souborů, kteří by lépe a nápaditěji reprezentovali širokou oblast tohoto směru divadla pro děti. Mnohé výtky však v poslední době jdou z mé strany stranou. Letenský program představující české divadlo pro děti, jež se zaměřuje na osobnostní divadlo hrané v netradičních – vesměs venkovních – prostorech (či aspoň schopné v nich hrát), je nyní kvalitní, důstojnou a poměrně reprezentativní přehlídkou skutečně toho nejzajímavějšího a aktuálního, co se v dané oblasti u nás odehrává. Je jasné, že zde nemohou být všichni, ať už proto, že přes prázdniny nehrají či naopak vystupují jinde, či proto, že jsou pro Letnou nedostupní z technických či finančních důvodů. Nicméně to, že zde můžeme denně vidět produkce pražských Buchet a loutek, Divadla Minor, Bilbo Compagnie, Toy Machine, spolku Bořivoj, královéhradeckého Divadla Drak a Divadla U staré herečky, brněnských divadel DNO a Bolka Polívky a vedle nich žonglérské Bratry v tricku a Vojtu Vrtka, studentské Studio Damúza, Zdravotní klauny a Loutky bez hranic s řadou projektů, Tondu Novotného, Víťu Marčíka, Václava Strassera, Divadlo Koňmo, 100 opic a mnoho a mnoho dalších více či méně známých tvůrců pohybujícíh se v této oblasti a dokonce i několik zahraničních akvizic, je dokladem širokého dramaturgického přehledu a záběru tvůrců a spolupracovníků Letní Letné.
Liška Bystrouška v nabitém stanu č. 5 začíná. Foto Vladimír Hulec
Z letošního bohatého programu jsem si vybral dvě představení brněnských DNO. Sleduju tuto partu vedenou charismatickým a neustále aktivním, s neutuchající energií tvořícím a nápady překypujícím Jiřím Jelínkem od jejich počátků na začátku tisíciletí v Hradci Králové a nenechám si ujít žádnou příležitost jejich produkce kdekoli a kdykoli zhlédnout. Jelínek odešel spolu s Jiřím Knihou v roce 2005 do Divadla Husa na provázku v Brně, kam je vzal tehdy z Hradce do DHnP odcházející režisér Vladimír Morávek. Základní sestava DNO se v podstatě rozpadla a každý z členů si šel svou cestou. Dnes jsou rozstřeleni do mnoha profesí a míst působeni. Asi nejznámější jsou – vedle Jelínka a Knihy – Johana Švarcová alias Johana Ožvold, skupina DVA a výtvarník Kamil Bělohlávek (tč. Naivní divadlo Liberec). Byla to tehdy silná parta, jež se objeví jednou za mnoho let.
DNO nyní vede Jiří Jelínek spolu se svou ženou Monikou (dvojice vpravo). Foto František Ortmann
DNO nyní vede Jiří Jelínek spolu se svou ženou Monikou a své aktuální inscenace směřují především k dětskému divákovi. A právě s dvěma z nich hostoval soubor i na letošní LL.
Nasazení a výkony všech aktérů – spolu s manželi Jelínkovými vystupují ještě Tereza Lexová a David Smečka – jsou suverénní. Foto Vladimír Hulec
Nejprve v neděli 14. srpna v dětském stanu č. 5 uvedli svérázné zpracování Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky. Premiéra se konala takřka před rokem – 1. června 2021 – a neumím odhadnout, jak je sehraná a obehraná. Nasazení a výkony všech aktérů – spolu s manželi Jelínkovými vystupují ještě Tereza Lexová a David Smečka – jsou suverénní. Ctí žánr i formu inscenace-hry, inscenace-dialogu s mladými diváky a také inscenace-školy či jinak řečeno udržují didaktické prvky vložené do ní. Na můj vkus až moc. Herci v úvodu vedou přednášku o tom, co je opera a jaké jsou její symptomy. Pak se klavírista (a herec) David Smečka představí jako Leoš Janáček na hlavě majíc janáčkovu typickou bílou kštici (paruku) a herci rozjedou jelínkovsky divokou taškařici na téma Těsnohlídkovy novely s odkazy – spíše v komentářích než v ději – na Janáčkovu operu. Děj je totiž dost osobitým přepsáním předlohy do spíše rodinných vztahů mezi lidskými postavami z hájenky a liška Bystrouška zas tak velkou či hlavní roli nemá. Je spíše inspirací pro rozehrávání situačních špílců. Hraje se s plošnými loutkami na špejlích formou víceméně kramářské písně. Ač se herci snaží, tyto loutky a popisnost děje je limitují a DNo tentokrát ztrácí mnoho ze své originality a jedinečnosti. Na povrch až příliš vyplouvá pedagogický směr či záměr inscenace. Nicméně děti i rodiče byli spokojení, ba možná nadšení. Komediantství totiž z herců ani dění na jevišti nevyprchalo a herci jsou již natolik zkušení, že je dokážou udržovat a stupňovat. A dostat do podvědomí dětí věku předškolního či raně školního základní znaky opery i povědomí o jednom z nejvýznamnějších našich operních skladatelů Leoše Janáčka a jeho nejpopulárnější, nejhranější opery je myslím dostatečné zadostiučení (a zřejmě i dramaturgický záměr) a rozhodně doporučuju tuto incenaci s dětmi do cca osmi desti let navštívit.
Po dramaturgické stránce tentokrát tvůrci DNO trochu ustřelili. Foto Vladimír Hulec
Nicméně po dramaturgické stránce tentokrát myslím tvůrci DNO trochu ustřelili – jak od předlohy samé, soustředíce se na přílíš domýšlené, dohrávané vztahy mezi postavami vedoucí tím pádem tak trochu k odklonu od Bystroušky samé a hlavně od své vlastní „punkové“ poetiky. Forma děj popisující kramářské písně s kreslenými obrazy a plošnými loutkami na špejlích jim až moc svazovaly ruce, nohy, těla i hlavy.
O týden později přivezlo DNO na Letnou Dinosauří pohádku. Foto Vladimír Hulec
O týden později přivezlo DNO na Letnou Dinosauří pohádku. Bláznivý, ztřeštěný „crazy“ kabaret, typické jelínkovské DNO. Divoké nápady, spousta druhů a typů loutek, improvizované dialogy, šílené tempo, sranda v každém okamžiku. Premiéru měla pohádka (či spíš kabaret) nedávno – 22. května na brněnském Ponavafestu. DNO v ní nabízí parádní taškařici, jež věřím ještě projde – a bude stále procházet – řadou improvizačních proměn a rozvíjejích se a zase opouštěných nápadů, slovních, situačních i hudebních, jež z ní pokaždé vykřešou vždy jedinečný divadelní drahokam, oslavu divadla a divadelnosti.
Vydáváme se na provopočátek vzniku života na Zemi, mezi dinosaury. Foto Vladimír Hulec
Téma je prajednoduché – vydáváme se na provopočátek vzniku života na Zemi, mezi dinosaury, kteří jsou hloupí jak špendlíková hlavička, ohromně naivní a v akcích a mylšní průhlední, což všem třem hercům – Davidu Smečkovi, Monice Jelínkové a především Jiřímu Jelínkovi – umožňuje hrát a bavit sebe, kolegy i diváky. Využívají k tomu nejen fyzické herectví a ryčnou „jelínkovskou“ ryčnou hudbu v provedení Davida Smečky (tentokrát hraje na kytaru, což k jelínkovskému humoru je asi vhodnější než klávesy) a za zpěvu Smečky, jeho duet s Jelínkem či všech tří. Ale taky řady různorodých, skvěle divých loutek, od maňásků a přiznaných objektů-hraček po papírové, kreslené, masky či balónky, které rozšiřovaly herecké možnosti pro všechny aktéry i fantazii nadšených diváků, s nimiž herci umějí náramně komunikovat.
Vše vrcholilo v karnevalovém závěru, kdy herci pozvali malé diváky na jeviště. Foto Vladimír Hulec
Vše vrcholilo v karnevalovém závěru, kdy herci pozvali malé diváky na jeviště a ti ve velkém nnožství toho využili. A všichni spolu jak na hippies Woodstocku – anebo na dětském karnevalu – zpívali a tančili, blbli. Radost být přítomen, byť jen z odstupu věku kdesi na okraji hlediště.
///
Více o letošní Letní Letné na i-DN:
Český nový cirkus není v plenkách
…
Komentáře k článku: Pod letenskými šapitó (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
