Pod letenskými šapitó (No. 8)
Zvláštním typem představení, která se v poslední době šíří jako povodeň a bývají i v repertoárových divadlech okamžitě vyprodána, jsou tzv. batolária. To znamená představení pro ty opravdu nej-nejmenší, cca od šesti měsíců do dvou či tří let.
Představení by mělo nabízet věci, které jsou těm nejmenším známé (tj. rozmanité tvary, hračky, barevné balónky ad.). Snímek z představení Výlet. Foto archiv festivalu
Vzhledem k tomu, že tahle mrňata ještě příliš nerozumějí textu, naopak je zaujme jakýkoli zvuk (spíše než souvislá muzika) a okouzlí je různé tvary, třeba i nekonkrétních předmětů, zvlášť když si na ně mohou sáhnout, je to příležitost především pro nonverbální umělce, často ještě studenty uměleckých škol. Ale rozhodně to není pravidlem. Představení pro batolata dnes už zařazuje do svého repertoáru stále více divadel.
Jaká jsou základní pravidla, aby příběh děti zaujal? Pro tuto věkovou skupinu nesmí představení přesáhnout půlhodinu, déle se jejich pozornost udržet nedá. Představení by mělo nabízet věci, které jsou těm nejmenším známé (tj. rozmanité tvary, hračky, barevné balónky ad.). Na scéně se nesmí objevit předměty, které by mohly děti zranit nebo být snadno rozbitelné. Účinkující musí počítat s tím, že děti nebudou sedět potichu a na jednom místě, ale může se stát, že vstoupí do prostoru scény. Ostatně zkušení performeři nabízejí dětem interakci už během představení. Nechají děti některé předměty pohladit, ohmatat nebo podržet. A důležitou součástí představení je, že na jeho konci se otevírá prostor pro vlastní dětskou hru. Jinými slovy, děti jsou vpuštěny na jeviště, artefakty jsou performery nabízeny, aby si s nimi pohrály, mohou si samy vyzkoušet, co to tam v předchozí půlhodině herci vlastně dělali.
Účinkující musí počítat s tím, že děti nebudou sedět potichu a na jednom místě, ale může se stát, že vstoupí do prostoru scény. Snímek z představení Výlet. Foto archiv festivalu
Když tohle všechno funguje, je vyhráno. Sem tam drobný pláč, mimino lezoucí doprostřed scény, vzrušený komentář v „batolštině“, ale většina dětí sedí na polštářkách, jištěná zezadu nějakým dospělým, představení sledovat vydrží a na konci se nadšeně vrhá do hry a do „úklidu“. To jsem si ověřila doprovázena jedenadvacetiměsíčním vnukem na obou představeních, která jsme společně na Letní Letné navštívili. V obou případech se jednalo o starší inscenace, na různých štacích se hrají už pár let.
První batolárium – Výlet – přivezli herci Divadla rozmanitostí z Mostu hrající pod hlavičkou pražské Damúzy. Foto archiv festivalu
První přivezli herci Divadla rozmanitostí z Mostu hrající pod hlavičkou pražské Damúzy. „Kamarádská MIMI road-movie“ s protagonisty Terezou Karáskovou Alferi a Pavel Zikmund pod názvem Výlet režíroval Jiří Ondra po vzoru „chudého divadla“. Inscenace vznikala doslova „ze zbytků“ a nad plán domácího divadla, které projektu pro nejmenší příliš nevěřilo. Jednoduchou scénu Kamila Zbuzka zabydlují holka a kluk, kteří se postupně vynoří za nízkou plentou. Nejprve si pohrávají s kousky šatů, později přidávají různé artefakty, které potkávají během „výletu“. Výraznou roli hraje hudba/zvuky, které vyluzuje na svůj nástroj Tomáš Alferi a které připomínají zkreslené lidské hlasy, ovšem beze slov. Nástroj určuje rytmus představení a ladí atmosféru. Na konci si děti mohou vyzkoušet i tento nástroj.
…
Druhé, neméně vyzkoušené batolárium, které jsem se svým vnukem zhlédla, se jmenovalo Já, ty a to. Foto archiv festivalu
Druhé, neméně vyzkoušené batolárium, které jsem se svým vnukem zhlédla, se jmenovalo Já, ty a to. Je absolventskou prací Karolíny Křížkové z katedry nonverbálního divadla HAMU, jinak členky již zavedeného dívčího souboru Holektiv. Vedle této práce napsala na téma batolárií i svou diplomní práci. Momentálně se inscenace hraje pod hlavičkou Damúzy a je o ni velký zájem nejen na festivalech. Vzhledem k tomu, že Křížková je poměrně čerstvou matkou, byla její malá Františka po celou dobu představení přítomna. Chovala se vzorně…
Partnerem Karolíně Křížkové je na scéně někdejší spolužák z HAMU Andrej Lyga. Foto archiv festivalu
A o čem představení je? Mimina mohou během půlhodiny – tak trochu po vzoru malého prince putujícího od hvězdy k hvězdě – procestovat půlku vesmíru, a setkat se s tak zvláštními objekty, jako je měkká koule z hebkého plyše, zvonící nafukovací míč či míč naplněný vodou, zlatá koule visící na udici či planeta zabydlená nejrůznějšími podivnými, ale vstřícnými bytostmi (scénografie Karolína Jansová). Partnerem Karolíně Křížkové je na scéně někdejší spolužák z HAMU Andrej Lyga. Na představení bylo vidět, že oba protagonisté mají řádný novocirkusový, artistický trénink. Scény jsou plné pohybu, ztvárněny s lehkostí, švihem a smyslem pro orientaci v prostoru, což je samozřejmě na malé ploše obklopené dětmi důležité. Závěr patří pestrobarevným balonkům, které snad při žádném představení pro batolata nesmějí chybět. A navíc jsou tu i balonky nafukovací s názvem představení, které si děti mohou odnést domů jako suvenýr.
Osobně tento typ představení velmi oceňuji, protože zaujmout nejmenší není vůbec snadné. Foto archiv festivalu
A jak se dívá na batolária dospělý? Samozřejmě jako doprovod musí být matky, babičky či tatínkové stále ve střehu, aby to jejich robě příliš v prostoru nevadilo (vždy se najde nějaký malý exhibicionista). A rozhodně je zajímavé sledovat nejen to, co se děje na scéně, ale i reakce dětí, které jsou vždy velmi spontánní.
Osobně tento typ představení vysoce oceňuji, protože zaujmout nejmenší není vůbec snadné. Rozhodně to není žánr jednoduchý. Je třeba vcítit se do dětské duše, být vstřícný, děti nevyděsit, ale naopak jim otevřít dveře do světa fantazie. Vadí mi, když dospělí vezmou svá mimina na představení, které není určeno jim, kde se na začátku zhasíná, ozývají se mrňatům nesrozumitelné zvuky a pohyby, světla jsou ně příliš rychlá, někdy až děsivé. Proto je důležité, když dospělí dbají na to, pro jaký věk je jimi vybrané představení určeno. Už mnohokrát jsem zažila nezastavitelný řev vyděšeného nemluvněte, který rušil jak herce, tak diváky. U batolárií se počítá i s takovou reakcí a umělci vědí, co dělat, aby děti nevyděsili, ale naopak potěšili a upoutali jejich pozornost.
Obě batoláriová představení, která jsem na LL navštívila, to potvrdila.
///
Více o letošní Letní Letné na i-DN:
Český nový cirkus není v plenkách
…
Komentáře k článku: Pod letenskými šapitó (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
