Pod ryšavými parukami
S Mrzákem inishmaanským dorazil poprvé na prkna Klicperova divadla v Hradci Králové v Česku poměrně hojně hraný Martin McDonagh. Londýnský Ir se proslavil značně drsnými tragikomediemi, přičemž „Mrzák“ patří k těm mírnějším a laskavějším, rozhodně však ne sentimentálním. V inscenaci Jana Friče, který svoje k experimentům se blížící režie realizuje především v pražském Divadle Na zábradlí, se však sentimentální nota – trochu překvapivě – objeví. Příběh z Aranských ostrovů je historicky ukotven v první polovině 30. let minulého století, kdy slavný dokumentarista Robert Flaherty natáčel Člověka z Aranu.
Marta Zaoralová a Vojtěch Dvořák jako sourozenci McCormickovi
FOTO VIKTOR KRONBAUER
Mrzáček Billy Claven (Jan Sklenář), postižený především na dolních končetinách, je vychováván dvojicí svých nepokrevních tet, sestrami Eileen (Lenka Loubalová) a Kate (Martina Eliášová). Místní drbna John Pateena Mika (Filip Richtermoc), neodbytný chlapík, který se „živí“ prodáváním zajímavých i zcela nepodstatných zpráv, Billyho informuje o filmařích, kteří hledají rázovité typy do svého snímku. Natáčejí ovšem na sousedním ostrově, a tak se na cestu za iluzorním úspěchem (co kdyby si ho všimli?) vydává se sourozenci McCormickovými (Marta Zaoralová a Vojtěch Dvořák) na loďce převozníka Bobíka Bobbyho (Tomáš Lněnička). Toho ovšem dojme a ke svému nalodění přiměje fingovanou lékařskou zprávou, že je smrtelně nemocný a zbývá mu už jen pár měsíců života. Billyho si ovšem filmaři skutečně všimnou a on s nimi odjíždí do Hollywoodu zkusit, bude-li se pro chystaný projekt hodit. V jeho bydlišti – nic se tu neutají – pochopitelně všichni vědí, že jeho dny jsou sečteny a zvláště pěstounky bolestně prožívají to, že se Billy po dlouhých měsících z Ameriky nevrací. Rázovité figurky ve hře doplňuje ještě stařičká matka informátorova (synem nijak neomezovaná alkoholička), obdobně jako v pražské inscenaci Jakuba Špalka se souborem Kašpar ztvárněná mužem (zde Lubor Novotný), a místní doktor (Jan Bílek). Všechny herce jmenuji proto, že jde o úctyhodné kreace, i když mám výhrady k vyznění celku.
Na rustikálně divoké scéně Nikoly Tempíra, kam vtěsnal všechna dějiště hry, se ocitáme v bizarním koloniálu obou sester, kde mezi zbožím výrazně převažují konzervy s hráškem, před ním však mořské pobřeží přibližuje před kusem drnu umístěný kousek „vyčnívající“ loďky a žraločí ocas, který v příhodných chvílích – po přímce – nebezpečně rejdí. Mřížoví postele, vysunuté přechodně nad jednu ze stěn krámku, navodí i atmosféru hotelového pokoje v Americe. Postavy s irsky ryšavými parukami jsou groteskně stylizovány, důsledně především stará alkoholička v dovádivé, meze vkusu však nepřekračující interpretaci Lubora Novotného, a zpomaleně přiblblý Bartley McCormick, bratr bystřejší a brutálnější Heleny, v soustředěném výkonu Vojtěcha Dvořáka. Od všech se hned zkraje odlišuje Jan Sklenář v titulní roli, jeho Billy je utrpením jakoby zmoudřelý a tedy méně komediálně akcentovaný. Po návratu z Hollywoodu v elegantním šedém plášti a klobouku přichází na jeviště skoro úplně nová postava. Poté, co se znovu zabydlí a škemrá o lásku drsňačku Helenu, se sice vizuálně opět stává venkovským nešťastníkem, ale představitel přidává v hereckém projevu na přesvědčivé jímavosti a situace na jevišti nabývají na larmoyantnosti. Snad šlo tvůrcům inscenace vědomě o „hollywoodský“ stylový dotyk, nic proti tomu, ale dění se i přes překvapivé fabulační obraty, kterými McDonagh nešetří až do konce, zpomalí. To se nestalo Glaserově inscenaci v Jihočeském divadle, Fedotovově s Divadlem U mostu z Permi (viděno loni na hradeckých Regionech) a koneckonců ani v celkově pomalejší verzi u Kašparů (kde se „irsky“ tančilo i promítaly ukázky z Flahertyho filmu). Výrazně dojímavou citovost vnáší do hradecké inscenace i – jinak velmi půvabná – originální hudba Davida Smečky, inspirovaná irskou melodikou. K vrcholným jevištním situacím naopak patří komediálně skvěle narežírovaná scéna promítání dokumentu, těžícího z místních aranských reálií, který pozorují vesničané, nezvyklí na tento typ zážitku, s pohledem upřeným do publika.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – Martin McDonagh: Mrzák inishmaanský. Překlad Ondřej Pilný. Režie Jan Frič, dramaturgie Jana Slouková, scéna Nikola Tempír, kostýmy Iva Němcová, hudba David Smečka. Premiéra 7. května 2011.
Komentáře k článku: Pod ryšavými parukami
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
