Podivný případ v rozhlase
Český rozhlas Dvojka, který se snaží profilovat jako takzvaná rodinná stanice a svého posluchače vyzývá, aby se „nechal bavit“, se snažil obstarat onu zábavu po celé letošní léto prostřednictvím dramaturgického konceptu Vražedné léto.
Ruchaři Petr Šplíchal a Jiří Litoš při práci FOTO KHALIL BAALBAKI
Dramaturgové vybírali z archivu jednak ikonické rozhlasové detektivky (A. C. Doyle: Studie v šarlatové…), jednak před několika málo lety uvedenou četbu na pokračování z populárních detektivních románů Michala Sýkory (Modré stíny, Ještě není konec). Velké zastoupení měly i premiéry původních rozhlasových her. Vyvrcholením Vražedného léta se stala jedna z nich, Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. Hlavní atrakcí byl její přímý přenos, jediné živé uvedení ve studiu, které diváci mohli sledovat na streamu, případně pouze poslouchat na webu či z přijímače.
Šlo o třetí počin ČRo tohoto druhu a za každým z nich stojí režisér Vít Vencl, který vždy vyšel z klasické předlohy upravené pro potřeby rozhlasu a přizpůsobené možnostem živého vysílání. Vencl hry nejprve nazkoušel a v rámci živého vysílání pak v tichosti řídil podobně jako dirigent. V informačních materiálech k uvedení této inscenace autoři deklarují, že se jí po sedmdesáti letech vracejí k vysílání živě hraných rozhlasových her. A přesně tak to je.
Symbolický je obraz ruchařů, kteří se snaží co nejvěrněji napodobit zvuk právě vražděné oběti pomocí staré hole a hlávky zelí. Jistě jde o roztomilou kratochvíli, která se setkala s mimořádně výrazným posluchačsko-diváckým ohlasem. Na Facebooku, kde bylo možné stream sledovat, pozitivně reagovalo více než šest set uživatelů, což je zcela nadstandardní odezva i vzhledem k tomu, že typický věk posluchače této stanice je nad padesát let. Je ale otázkou, zda od počinu, který měl být zlatým hřebem letní sezony, můžeme očekávat víc.
Případná rizika jsou zřejmá: Navzdory rozhlasovým zvykům není možné chod natáčení zastavit a nedostatky opravit. Ovšem to na divadle také ne… Zjevná je i náročná produkce a při samotném vysílání koordinace na trase herci – muzikanti – ruchaři – mistr zvuku. Ale to na divadle rovněž… Bylo by tedy nefér skrýt slabiny projektu pod plachetku výjimečnosti počinu a atraktivitu celé akce.
Když rozhlasově obzvlášť „kovaný“ Viktor Preiss zachraňuje v jednu chvíli situaci rychlou improvizací, v audiovizuálním záznamu jde o sotva postřehnutelný moment. Zkrátka nastal očekávatelný okamžik: ruchaři nestihli v rychlém dialogu připravit své bizarní a pro diváky vábivé náčiní. V auditivním záznamu bez vizuálního vjemu, navíc ve chvíli vrcholného dramatického napětí, už ale jde o problém, který může výrazně snížit posluchačský zážitek. O to spíše v detektivní hře, kde je logicky extrémně důležitý přesný timing. Do podobného projektu mohou zasáhnout neočekávané problémy s technikou více, než je běžné. A právě ne vždy precizní načasování je tím největším nedostatkem tohoto projektu navzdory tvrzení, že herci dílo pečlivě předem nazkoušeli.
Zleva Viktor Preiss, Hanuš Bor a Lukáš Příkazký v akci FOTO MICHAL RAJNOCH
PR ČRo Dvojky už tradičně využívá zvučné jméno Viktora Preisse coby hlavního lákadla. Herec je léta obsazován do charakterních rolí v nových původních rozhlasových hrách, posluchač ho důvěrně zná z často reprízovaných inscenací devadesátých let. Ty představují Preissovo nejplodnější rozhlasové období, v němž výrazně spolupracoval s Hanou Kofránkovou. Ve stejném období se také stal Sherlockem Holmesem v nových adaptacích detektivek Artura Conana Doyla. Jenomže od té doby nastoupila nová generace neméně šikovných herců schopných výborně tvořit pro rozhlas. Preissův um je nezpochybnitelný a bylo o něm napsáno mnoho. O to zbytečnější je „trčící“ propagační dovětek k této produkci: V hlavní roli Viktor Preiss. Zvlášť když nejpoutavější party patří kolegům, konkrétně v tomto případě Lukáši Příkazkému.
Příkazký v roli inspektora Benjamina Hawkinse předvádí nejlepší výkony ve chvílích psychických proměn postavy. Ty jsou způsobeny chemickou látkou, která je inspektorovi tajně podávána v rámci vědeckého experimentu za účelem odhalení a probuzení autentických reakcí a pocitů, jež nebudou vázány společenskou konvencí. Ze submisivního policejního pohůnka se během vteřiny, a přesto plynule stává nadlidsky silný a sebevědomý jedinec. Jenomže to končí vraždami. Možná…
Autor hry a režisér v jedné osobě Vít Vencl tak rozehrává myšlenku, jak v člověku rezonuje temná stránka osobnosti. I když mnohem spíše jak se projeví jedinec, kterému okolnosti nebo společnost nedovolí vyjádřit autentickou identitu. Jaké postranní uličky si najde k demonstraci vlastního já. Příkazký střídá dobráckou tvář se zlovolnými temnými proudy samozřejmě a s lehkostí. Nejvýrazněji ze všech herců, kteří ztvárňují totožnou proměnu.
Divák/posluchač svými reakcemi na Facebooku jednoznačně vyjádřil, že pohled do rozhlasové kuchyně je značně atraktivní. Realizace takového projektu jednou ročně je legitimní a zaslouží si uznání i vzhledem k tomu, že Český rozhlas je pravděpodobně jediným rozhlasem v Evropě, který zprostředkovává živé vysílání rozhlasového díla a jeho online streamování. Pokud by produkce zajistila větší prostor pro pečlivé nazkoušení, je pravděpodobné, že by obvyklá vysílací kvalita původních rozhlasových her nemusela vůbec zakolísat.
Český rozhlas Dvojka – Vít Vencl: Podivný odkaz doktora Jekylla a pana Hyda. Režie Vít Vencl, hudba Jakub Rataj, mistři zvuku Dominik Budil, Tomáš Pernický, ruchaři Jiří Litoš, Petr Šplíchal, výroba rekvizit Miloslav Janda, produkce Dana Reichová, kamera David Loch, videorežie Ondřej Manda, asistent videorežie Josef Tuka. Premiéra 21. září 2019.
Komentáře k článku: Podivný případ v rozhlase
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
