Podoby – Češi
Češi někdy vyniknou skoro za každou cenu. I vostudou, dalo by se dodat.
Není dosud doložený, že by na místě koncentráku někde postavili prasečák. To snad máme jen tady… Lety u Písku.
Co do symboliky to není zas tak vedle. Je skoro smutný, že na to výrazněji upozornil až americký boxer a básník Paul Polansky. Mluvil jsem s ním o tom v galerii G plus G, kterou tehdy kočírovali Fedor Gál a jeho syn.
Když jsem se slušně ptal Polanskýho, kde v Praze přebejvá, usmál se a řekl: Tady. Bydlím přímo v kavárně.
To mně dodnes připadá dobrý. Proč nezůstat na místě činu? Jeden můj přítel měl nad svou hospodou i menší pokojíček. A tak když se někdo hodně rozvrkal, odskočil o patro vejš a za chvilku byl zpátky – jak by řekl Magor – u strojů…
Když jsem v roce 1990 navštívil V. Havla na Hradě, ptal se mě, čím jsme venku známý. Teď zrovna, Václave, vyhmátli ve Vancouveru hlavní dirigenty drogový mafie. No a: surprise! Byli to převážně Češi. Ozbrojený složky často zajišťovali ruský vysloužilci z Afghánistánu, pro který nějaká ta mrtvola… Pak se ale ti hrdinové začali vybíjet mezi sebou, zvlášť když došla vodka. Kakaja kultura, takaja nátura, zpívali jsme kdysi s Křížovníkama v tramvaji, když jsme se vraceli z nějaký kulturní akce.
Havel nebyl úplně spokojenej, a tak abych ho potěšil, dodal jsem, že nás tam znají taky jako zdatný sportovce, umělce, vědce a podnikatele. Dokonce jeden českej bruslař Dželinek se stal ministrem.
No a dnes máme na Hradě taky raritu. Ale tu zatím nikdo pořádně neocenil. O prasečáku v Letech se vyjádřila, že bychom chovatelům vepřů neměli házet klacky pod nohy. Zřejmě byl vtipnější, ale vyznělo to v tom smyslu…
Komentáře k článku: Podoby – Češi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
