Podoby – Chvála Charlieho Soukupa

Pletí je vážná disciplína.

Ze zeleninový zahrádky jsme bez lítosti a omluv vyhnali ženský. Čistej, nezastřenej mačismus.

Charlie byl vyučenej nástrojař, kde přesnost je skoro – conditio sine qua non – podmínka, bez níž nelze.

O zahradničení měl svý představy, ale ty jsem mu skoro fašisticky vyhnal z hlavy.

První úkol byl: vyjednotit mrkev.

Charlie se osvědčil.

To jsem dlouho neviděl. Zahrádka – jedna radost. I ty dva stromečky-mařeny, popsaný trochu v minulým pojednání o chodících pařezech, rostly takzvaně až do nebe. Teda abych nekecal, jeden byl kripl a druhej nádhernej.

Od tý doby když mě někdo navštívil a ptal se, jestli nechci s něčím helfnout, zkusil jsem předhodit to pletí. Většina už dospělejch lidí jen prohodila, jak to nenáviděj a jestli nemám něco jinýho. Třeba cosi zabetonovat nebo pokácet velkej strom atp.

Jednoduchej test.

Pokud nedokážete s láskou zakleknout u zaplevelenýho záhonu nebo u nevyjednocený mrkve, jste v rozjímání někde před začátkem.

A vysvětlovat ztracencům, jak je plevel krásnej a důležitej – to jsou zas ty perly sviním…

Nejsou plevely, nejsou plevelný stromy.

Jedinej plevel – a dost nebezpečnej – je HOMO…