Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Podoby – Elijahu

    Dneska je 21. února. Jak pro koho, dalo by se špekulovat.

    FOTO VIKTOR KRONBAUER

    FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Jsou určitě národy, kde majʼ jiný datum, nebo třeba žádný. A možná, že někde hluboko vých. od Prašný brány začíná novej rok.

    Nějak tuším tu oslavu novýho roku a vidím to barevně před sebou…

    Je to dost orgiastický, podobný Snu noci svatojánský. V druhým plánu lze zahlídnout i všelijaký zoophylický pokusy. Hrajou na bicí, někdo píská na děravou větev (nápadně se mu podobám!), jinej brnká. Takže rezult: zase se toho tolik nezměnilo. U Prašný brány i západním směrem, dodá sociolog s kulturním antropologem – dvouhlasně. Kluci vědecký majʼ ale jiný starosti. Jsou trochu jinak orientovaný, ale to jim blánu zaslepenosti při bádání nečiní.

    21. 2. 16 hned po ránu volal Eliáš S., vyštudovanej košer řezník. Včera měl šábes.

    To vím, vole, říkám.

    Ale potřeboval bych se s tebou o něčem poradit.

    Di do toho, povzbudil jsem ho.

    Včera byl šábes. Jedna kočka vůbec nežere myši, ani je neloví. Ta druhá mně myši nosí i na šábes.

    Co na to, kurva, říct – si myslím. Včera mu kočka – ta, co loví – přinesla špatně típnutou myš. Celej šábestag dýchala, ale El. nemohl jí dát ránu z milosti, protože na šábes je zapovězeno zabíjet. I pro košer řezníka!

    Ptal se, co si vo tom… Zbrkle jsem řekl: Třeba se chtěla šábnout.

    To ho pobavilo.

    26 minut jsme o tom hovořili, pak jsem zavěsil.

    Napsal mi 6 sms, kde zdůraznil, že jsem čurák a že von má ruce vod hlíny. To jsem nějak nepochopil. Možná, teď mi svitlo – pohřbíval tu myš. El. bydlí v židovský márnici. Nechtěl jsem se ptát, čím se tam ty myši živěj…

    Abych ho trochu prokrvil, zkusil jsem mu vyprávět o knize Jak byl vynalezen židovský národ.

    Začal citovat z moudrosti otců v domnění, že to jako f. gój nemůžu znát. To se teda, kurva, seknul. Dostal jsem to k Ježíškovi, mu říkám, abych ho vzpamatoval.

    Takhle si už léta povídáme.

    Nejvíc se baví, když se pokouším o zbytky starý hebr. Teprve nedávno jsem se domákʼ, že v nový hebr. se už nezdvojují souhlásky – a já byl tak pyšnej, jak jsem uměl říct dvě M po sobě.

    V jazycích indiánských, když se přepisujou po našem, jsou běžně vedle sebe dvě W. Furt je se co učit!

    Jinak myši ve Starým zákoně, jak to v Kralický b. přeložili za pomoci židů, ale to se donedávna neuvádělo, byly vlastně kusy zlata i stříbra, když se tím něco někomu platilo, ve tvaru kokotů.

    Když se nám to prof. Bič snažil nějak vysvětlit, sestra S. se ptala, proč myší atd. Bratr prof. Bič se začervenal a řekl nesměle: …ve tvaru penisů, sestro S

    Ta se nedala a zkoumala dál: a bratře prof., co to je ten penis… Na bohosl. fakultě v šedesátých byla sranda. Stačilo zajít na přednášku.

    Zamýšlet se nad tím, jak byly asi myši ve Svatý zemi velký…

    To už je zavádějící a možná je v tom náznak nevraživosti rasist. zrna. Či prostá závist.

    Z antiky je dochovalejch spousta kokotů kamennejch, ale to v muzeích neukazujou, aby nedocházelo… A majʼ jich víc než amfor.


    Komentáře k článku: Podoby – Elijahu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,