Podoby – Jak dál (k výročí toho Karla IV.)

Teologii choděj studovat lidi, co v boha nevěřej nebo ho, toho boha, upřímně nenáviděj.

Na práva se zase hlásej ti, co žádný práva nikomu nepřejou.

Geologové šutry nesnášej.

Speleologové se těch děr v zemi děsej.

Lingvisti jsou už z toho mateřskýho poblitý vodmalička.

Králové nikdy kralovat nechtěli.

Stačila by jim zahrádka s ředkvičkama, pár králíků a jen jedna manželka – dobře vyvinutá samice a pár dětí, a ne se, kurva, starat vo půl Evropy.

Já teda, když si dám další pivo a ruma, tak to dělám dovopravdy. Není v tom záměr, jen ta chuť si dát pivo a ruma. A eště na to mám!

A protože mě tu znaj’ – tak až dojdou love –, stejně si dám repete. Mezitím zazpívám tibetskou modlitbu, ale to tu nemaj’ rádi. Ani moje vysvětlení, že jde o doprovázení mrtvejch kámošů tam, kde nic není… Pokoušej’ se mi to rozmlouvat a chtěj’ kecy vo holkách, koncertech a vo Kanadě.

Jde vo ty další rumy, a tak přerušuju kvílení a bručení za uchlastaný mrtvý kámoše.

Jde přeci vo to se dostat aspoň před barák, pak do předsíně a do postele.

Jednou nedojdeš, říká nějakej boží slouha.

Já vím, vole, ale to každej…