Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Podoby – Kartinky z Ruzyně

    Teď by to bylo 41 let, ale ten smrad bych ještě poznal. Vyfasoval jsem Přibyla – těžkýho hořovickýho zločince. Proti bolševikovi bojoval tím, že si nesundal silon. Ponožky. Přeprání ve studený vodě zásadně odmítal a řval, že na ně (bolševiky) zvysoka…

    Byli jsme zrovna na jižní straně. Železobeton byl rozžhavenej jak šamot.

    Jirka byl čorkař, tvrdej kioskář. Tehdy se jim tak říkalo. V místním lokále popil, a když mu došly love, rozpáral trafiku. Někdo ho viděl, a tak ho prásknul. Polda zašel do nejbližší hospody a zeptal se pingla, kdo před chvílí vodešel.

    Jirka – zedník. Došla mu škvára. Místní klifton šel najisto. Jirka zrovna tlačil špunt do flašky a zapaloval si voňavej čvaňhák. No a tak šli…

    Na vycházku do teletníku na dvoře jsme chodili se sousední celou. Chytrej „památkář“, jak jsme mu říkali (dělal památky), mně poradil, ať toho lupiče praštím stoličkou. Dostaneš se do díry a budeš mít svatej klid. A k němu už tě nevrátěj.

    Památkář hrál šachy bez šachovnice se třemi soupeři. Tahy vyťukával na zeď. Seděl předtím se šach. velmistrem Pachmanem.

    Jsem srab, a tak jsem Hořováka neutřel stoličkou a trpěl.

    Když Jirka ráno vstával, říkal pravidelně to samý. Já bych si zamr… Dal bych si desítku a guláš se šesti… Někdy mě žádal, ať se zeptám bachaře, jak hrála Plzeň. Počkej na noviny, ptát se nebudu.

    Naštěstí mně uzavřeli spisy a frčel jsem na pamprlík, tedy na Pankrác. Už žádnýho bojovníka proti režimu jsem tam nepotkal.

    Jirka teď asi taky bude v důchodu. Možná, že v hospodě líčí mladíkům, jak boural zvrhlej systém už v roce ’76. Já v tom příběhu budu za pěknýho sráče, co si vobden pere ponožky a vzorně – dočista – meje tureckej záchod.

    Taky jsem tam zažil zemětřesení. Obával jsem se, že mi ruplo v bedně. Ručníky na plechový skříňce se kejvaly a poctivý stěny byly jako gumový. Teprve při venčení jsem se dozvěděl, že byl někdy kolem osmý zemětřas. Fakt, ale fakt, se mi ulevilo. Pokud by bylo o pár richtrů víc, celá ta stověžatá krasavice by byla jen halda šutrů a cihel. Věznice by natuty vydržela. Při pohromách je dobrý bejt na správným a bezpečným místě.

    Tak to se mi tehdá povedlo.

    Vratislav Brabenec

     

    P. S. Dá se to i hrát. Bez zkoušení. Z fleku.

    Kostýmy: hnědý tepláky a pantofle

    Prostor: asi tak 2 × 3 m a něco

    okýnko vysoko

    dveře oplechovaný

    stolek, dvě židličky

    tureckej záchod

    Délka: v mým příp. 4 metry = 4 měsíce


    Komentáře k článku: Podoby – Kartinky z Ruzyně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,