Podoby: Kde nechal Choura ďouru, nebo ďoura Chouru
Téměř proti Viole na Národní stávaly kdysi Chourovy domy. Když je zbourali, zbyla po nich ďoura, ze který město udělalo cosi jako parčík pod chodníkem. Dalo se tam svýho času i randit. Z Violy to bylo jen přes ulici. Dnes tam stojí Nová scéna.
V Café Sladkovský foto Viktor Kronbauer
Když jsme s Plastiky hráli ve Stoppardově Rock’n’Rollu, povídal jsem si o tom místě s režisérem Ivanem Rajmontem. Nejenže věděl o nepovedeném obložení toho divného stánku zeleným kubánským mramorem, ale znal i záměr starší. Zeleným mramorem splácela Kuba nějakou naši finanční injekci režimu Fidelovu. Kdyby se to dnes propočítalo, a to by nebylo tak nesnadný, dalo by se zjistiti, kolik každý m² toho zelenýho mramoru stál. Stejně to ale bylo špatně. Mramor zvukově neoddělil hluk z Národní, a tak během vážných představení byla slyšet každá tramvaj. Dodatečně pak ten stánek obložili plástvemi, které někteří herci popisují jako ocucané hašlerky.
Zadívejte se na to obložení a třeba vás napadne lepší příměr. Ale o tom pochybuji. Hašlerky jsou nejvýstižnější.
Ale ten záměr starší, jak výše zmiňuji, vyprávění o historii té ďoury od Ivana Rajmonta. Nikdy jsem podobnou věc neslyšel, přestože již přes padesát let ve všech podnicích (dříve RaJ) jsem pozorně vyslechl všechny bajky a tlachy i výmysly chorých hlav poškozených konzumací.
Možná, že by se měly sestavit stručné dějiny o vývoji Prahy podle lidového vyprávění. Ivana Rajmonta bych dal hned na začátek. No, podle něj tam mělo být mauzoleum, kinetický. Ne takový to nehybný, statický jako na Rudý ploščadi.
Češi jsou koumáci. Vždycky jsme se snažili být proti světu nad upachtěným a ubohým světovým průměrem. Třeba Laterna magika. Kdo to měl? Nikdo. Češi vymysleli, udělali, zvítězili. Nápad to byl dobrý. Zatímco na Vítkově Gottwald jen sjížděl pod scénu, aby ho v jeho zahnívání opravili, tady by šlo o větší lidovou podívanou.
Zrovna umrlý, zasloužilý a lidem milovaný, tzn. hlavně rodnou stranou, by vyjel z podzemí mauzolea na Národní, kde by dav zíral. Na nějakým katafalku by tam ta modla kulthůry i národní hrdosti byla vystavená. Po projevech zkušených kulturtrégrů z Ústředí by za hudebního orgasmu zajela navždy do útrob-sklepení té národní pyramidy, aby tu spočinula k věčnému spánku.
Zase jsme něco nepostavili, co mohlo Prahu popostrčit v seznamu světových atrakcí!
Živě vidím ten plačící dav na Národní, jak se uličkami matičky Prahy pomalu sune do nejbližších lokálů.
Spěte sladce!
Váš V. B. (Vratislav Brabenec)
Komentáře k článku: Podoby: Kde nechal Choura ďouru, nebo ďoura Chouru
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
